Ozvěny zlomených srdcí. |Scorbus, Dramione

6.

Skončila hodina Obrany proti černé magii, Emily se mu omluvila, že spěchá na schůzku s kamarádkami a ve vteřině zmizela.
Jeho pozornost upoutala Rose, která se zvedla ze svého místa a přešla k Joshovi, kterému poklepala na rameno. Usmívala se, krátké vlasy si zastrčila za ucho.
„Co tě zarazilo?" ozvalo se nad ním.
Vzhlédl a automaticky se usmál, když uviděl milé oči svého nejlepšího přítele.
„Ty na mě čekáš?" změnil Albus téma a založil si ruce na hrudi.
Scorpius se uculil a na malý okamžik sklopil zrak, než zamumlal: „To snad nemůžu čekat na svého přítele?"
To slovo jím projelo jako blesk. Znovu se pozastavil nad dvojsmyslem slova přítel.
Proč Scorpius prostě nepoužil slovo kamarád?

Sklopil zrak, jak se náhle zarazil, nad vlastníma myšlenkama.
„Myslel jsem, že půjdeš na oběd se svou přítelkyní," přiznal Albus a začal si uklízet věci. „Jako vždy."
Scorpius si povzdechl a s milým úsměvem nevěřícně zavrtěl hlavou.
„Jsme tu už měsíc, Albusi, a ty se mi vyhýbáš, kdykoliv jen můžeš. A já vím, že je to kvůli Rose."
„Ještě jsem si nezvykl," přiznal Albus tiše a postavil se před svého přítele. Scorpius byl vyšší.
Byl vysoký, štíhlý, měl krásný upřímný úsměv a oslnivé oči. Určitě se líbil každé dívce. Přeci nemohl Rose vyčítat, že neodolala někomu takovému?

„Takže dneska jen ty a já," řekl Scorpius a zhoupl se na patách, vypadal uvolněně.
„Nebude to Rose vadit?" zeptal se Albus ihned. „Nechci mezi vámi dělat problémy." Tváře mu zrudly z té lži.
Scorp zavrtěl hlavou a vzal svého přítele kolem ramen, náhle se ale zarazil.
„Jsi úplně ledovej," řekl a prohlédl si jeho oblečení. „Proč máš jen košili? Už se ochlazuje."
Albus nestihl odpovědět, protože Scorpius si okamžitě přetáhl svůj svetr přes hlavu a podal mu ho.

Nevědomky se usmál.
Měl rád, když tohle Scorpius dělal.
Občas schválně chodil nedostatečně oblečený, jen aby mu Scorpius půjčil své oblečení, které vždy tak krásně vonělo. Tohle sice nebyl ten případ, ale i tak jej to potěšilo.
Se stydlivým úsměvem si oblékl svetr, který mu byl trochu větší přes rukávy.
Scorpius se usmíval, v jeho očích bylo něco, co Albus nedokázal rozpoznat.
„Tak jdeme?" zeptal se Scorpius. „Dáme si oběd a pak se půjdeme projít, co ty na to?"
Albus hlavou pokynul k Rose a Joshovi. „Tobě to nevadí?"
„Mělo by?" zeptal se ho Scorpius.

Po dlouhé době bylo všechno tak, jak to být má. Celý oběd si se Scorpiusem povídali o věcech, které si nestihli kvůli svému odloučení říci. Albus cítil, že tohle je správné, že takhle to má zkrátka být.
Procházeli se přes pozemky. Scorpius mohl Albusovi říct, aby se šel předtím obléct, aby mu mohl jeho svetr vrátit, ale neudělal to.
Nikdy to neudělal.
„Nikdy jsem nechtěl, aby ses mi odcizil," řekl Scorpius náhle, když se zastavil pod velikým dubem, otočil se čelem k Albusovi a smutně se usmál. „Omlouvám se."
Albus sklopil zrak a zavrtěl hlavou.
„Nemusíš se mi omlouvat."
Scorpius ho chytil za obě ruce, Albus prudce vzhlédl, cítil, jak se mu rozklepaly kolena. Teplo z jeho hebkých rukou hřálo jeho zmrzlé prsty.

„S Rose se rozejdu," řekl Scorpius náhle. „Pokud to chceš?"
Albus se zarazil. Cože to právě Scorp řekl?
„To myslíš vážně?" zamumlal překvapeně. „Rozešel by ses s Rose?"
Scorpius se usmál a jeho ruce stiskl.
„Albusi," oslovil ho jemně. „Prosím, pamatuj si, že pro mě jsi ten nejdůležitější člověk ty, ano?"
Nevěděl, co by na to měl říct.
„Pokud jsi jakkoliv nešťastný, pokud s tím máš problém, tak mi to řekni," naléhal na něho.
Albus si povzdechl. Jak by po něm mohl vůbec žádat, aby se vzdal Rose, když do ní byl zamilovaný tak dlouho? Jak by sám sebe mohl nazývat dobrým přítelem, když by mu nezáleželo na citech ostatních?

A tak i přes plán, který ve své slabé chvilce stvořil, záporně zamručel.
Sklopil hlavu, aby jeho přítel nemohl vidět, jak smutně se v tu chvíli tvářil, ramena mu poklesla.
„Vím, že máš Rose rád už dlouho," řekl. „Přeju ti to a doufám, že jsi šťastný."
Teplé ruce na tvářích ho přinutily pohlédnout do šedých očí.
„Jsi si jistý?" ujistil se Scorp.
Hleděl mu do očí a na malou vteřinu zatoužil říct mu pravdu. Požádat ho, ať se rozjede s dívkou, kterou miluje jen kvůli jeho vlastní sobeckosti. Nakonec se jen falešně usmál a přikývl.
Klopýtl o krok vzad, když jej Scorpius pevně objal.
Se spokojeným úsměvem ho objal zpět a úlevně vdechl jeho osobitou vůni drahého parfému a jablečného šampónu.

„Ty a já navždycky," zašeptal mu do ucha, z čehož Albusovi naskočila husí kůže. „Slibuju, že spolu budeme trávit víc času a všechno bude jako dřív."
Poprvé za celou tu dobu se Albus skutečně šťastně usmál a spokojeně se mu přitulil k rameni, o které si opíral hlavu.
Miloval tyhle chvíle, kdy si ho Scorpius přivinul do svého teplého objetí. Všechny starosti v tu chvíli zmizely. Nic jiného neexistovalo.
„Slibuješ?" ujistil se Albus tiše.
„Slibuju."
Jeho tělem projelo podivné mravenčení, které jej donutilo pozastavit se nad tím vším. Co to bylo za zvláštní pocit?

---
Scorpius = ideální přítel