Ozvěny zlomených srdcí. |Scorbus, Dramione

13.

„S tátou máme stejné písmo," řekl mu Scorpius jednoho odpoledne mezi řečí, když četl dopis od otce.
Plán byl jasný. Potřeboval napsat tetě dopis jménem Draca Malfoye a pozvat ji na schůzku.
Blížila se návštěva Prasinek a tak se rozhodl na pana Malfoye a tetu Hermionu ušít takovou malou boudu.
Jak ale donutit Scorpiuse něco takového napsat?
Jednoduše.
Donutil Emily.
Dlužila mu to, protože mu neřekla o jejích postranních úmyslech s Jamesem a tak jí dal Albus na ukázku Scorpovu starou esej a donutil jí týden cvičit jeho písmo.
Přesně jí nadiktoval, co má napsat.
Nutno podotknout - Emily se jeho nápad vůbec nelíbil, ale to mu nevadilo.

Naskytlo se pár překážek, ale Albus je jako správný Zmijozel všechny obešel, aby dosáhl svého.
Dopis měl odeslaný, v hlavě jasný plán své mise, kdy je bude celou dobu pozorovat schovaný pod neviditelným pláštěm.
Jediné, na co dočista zapomněl byl Scorpius, který se těšil, až spolu půjdou do Prasinek.
Jak z toho ale ven?
„Je mi hrozně, Scorpe," zahuhlal Albus hraně v posteli. „Asi dneska nikam nepůjdu."
Scorpius se zarazil v oblékání svého kabátu. „Tak já zůstanu s tebou a zahrajeme si nějaké hry, nechceš?"
MERLINE!
„Ještě bys to chytil," oponoval Albus až příliš rychle. „Jen jdi."
Scorpius si smutně povzdechl. Těšil se, že půjdou spolu.

„Tak já se aspoň stavím za tátou," zamumlal smutně.
MERLINE TO NE!
„To nemůžeš!" vyhrkl Albus, Scorpius mu věnoval nechápavý pohled.
„Proč ne?" nechápal. „Stejně tam nejspíš bude jako vždycky, když můžou studenti do Prasinek. Víš, že si nenechá ujít šanci mě vidět."
„Já od tebe totiž potřebuju koupit pár věcí," zalhal rychle. „Jo, přesně tak. Potřebuju, abys mi nakoupil."
„A co potřebuješ?" zeptal se Scorpius ihned ochotně.
„Pergameny, něco sladkého," řekl Albus. „Peníze ti dám potom."
„Dobře, to mám koupené hned."
DO PRDELE UŽ ALE!
„A ještě potřebuju kompletní sbírku základních bylin do lektvarů, krvavě rudé ponožky a zlatý kartáč," vymyslel si ihned.

Scorpius se ve dveřích pobaveně otočil. „Uvidím, co se dá dělat," slíbil. „Odpočin si."
Odešel a Albus ihned vyskočil z postele a začal ve svém kufru hledat neviditelný plášť. Rychle si ho přes sebe přehodil a utíkal, aby předběhl studenty.
Na moment se zarazil, když spatřil Scorpiuse s Rose, jak jdou vedle sebe. Tiše se k nim přiiplížil a dovolil si na okamžik poslouchat.
„Albusovi není dobře," řekl Scorpius smutně. „Chci mu koupit něco, co mu udělá radost."
Rose se zasmála. „Nemusíš mu nic kupovat, stačí když se vrátíš."
„Je mi líto, že jsem ho tam nechal. Doufám, že se na mě nezlobí. Měl jsem zůstat s ním, jsem idiot!"

Drobná vyčítka svědomí se do něho zahryzla a Albus raději znovu přidal do kroku. Bylo 12 hodin. Přesně v tu dobu měla teta Hermiona přijít, rozeběhl se, aby o nic nepřišel.
Zadýchaný zastavil před Maggie's a podíval se dovnitř. Hermionu tam ale neviděl. Podíval se na hodinky, měla zpoždění. Zrovna když si začal myslet, že nepřijde a vše bylo zbytečné, objevila se na konci ulice.
Moc jí to slušelo. Albus se pousmál nad tím, jak moc si dnes dala na svém vzhledu záležet.
Před Maggie's se zastavila. Na moment jen hleděla dovnitř a poté s povzdechem otevřela a vešla, Albus hned za ní.

Pomalu přešla k baru a posadila se na barovou stoličku. Kavárna se začala plnit studenty a Hermiona se ztratila v davu natolik, že si jí Draco nejdříve ani nevšiml. Dneska na sobě neměl zástěru, dneska nemusel zaskakovat za nemocný personál. Jen tam stál a sledoval své zaměstnance, jestli dělají vše správně.
„Draco?" oslovila ho tiše. Trhl k ní pohledem a zarazil se. Albusovi se zatajil dech. Co se asi stane?
„Dáš si něco?" zeptal se klidným hlasem. „Na účet podniku."
„Kávu s mlékem," požádala. „Ráda za sebe zaplatím."
Draco to odmávl rukou a kávu jí připravil osobně.

„Omlouvám se," řekl tiše. „Neměl jsem se na tom nádraží chovat tak, jak jsem se choval."
Hermiona sklopila zrak a rukama objala svůj šálek. Albus stál celou dobu za ní a vše poslouchal.
„Myslíš, jak jsi mě obvinil z toho, že jsem řekla mé dceři, aby se rozešla se svým klukem?" zeptala se ironicky. „To už vzala voda."
Draco se ironicky uchechtl a naklonil se k ní přes pult.
„A řekla?" zeptal se šeptem a propaloval ji pohledem.
„Ne," odpověděla. „I pro mě je mé dítě na prvním místě, i když si to možná nemyslíš."
„Možná je dobře, že se rozešli," řekl Draco po chvíli ticha. „Jsou ještě mladí."

„Už to nejsou děti, Draco," oponovala Hermiona. „Jsou určité věci, před kterými svého syna chránit nemůžeš." Draco se uchechtl. „Svého syna ochráním před vším."
Hermiona pobaveně zavrtěla hlavou. „Mohli bychom si o něčem promluvit?"
„Tak mluv," vyzval ji a ležérně se opřel o pult.
„Nemohli bychom někam do soukromí?" zeptala se. „Mohla by sem přijít Rose." Draco přikývl a hlavou jí pokynul, ať jej následuje.
Albus je tiše sledoval až do skladu, kde se konečně zastavili.
„Nepamatuju si, co přesně se stalo na tom Vánočním večírku," řekla upřímně. „Ale vím, že bych se ti za to měla omluvit."

Draco se zasmál. „Museli jsme do skladu, aby ses mi omluvila?"
„To není všechno," zamumlala. „Mám něco na srdci a žádám tě, abys mě vyslechl."
„Ne, Herm," zašeptal a ucouvl vzad. „Prostě mě nech odejít."
„Já tě žádám, aby sis mě vyslechl," naléhala. „Minutu, Draco, prosím."
Nastalo mezi nimi ledové ticho, během kterého se Albus bál, že uslyší jeho zrychlený dech.
„Minutu," zopakoval Draco nakonec a ruce si založil na hrudi.
„Jsme dva dospělí lidé a tak si myslím, že bychom neměli utíkat před našimi city," začala opatrně. „Vím, že je pozdě a že jsem spoustu věcí zkazila. Jediné o co tě žádám je šance, Draco. Nechci po tobě nic víc, než malou naději, že jsem mezi námi nezničila úplně vše."

Draco si prohrábl vlasy.
„Kurva!" zaklel a nakopl nejbližší krabici. „Myslíš si, že je to pro mě tak snadné? Myslíš si, že na všechno zapomenu a padnu ti do náruče?"
„To si nemyslím."
„Já nemůžu," povzdechl si. „To, co jsem k tobě cítil bylo platonické. Láska, kterou cítím k Astorii je odlišná."
„Astoria je mrtvá!" řekla Hermiona. Dracův pohled ztvrdl, Albus šokovaně zalapal po dechu. „Já jsem tady, Draco. Nechci ji nahradit. Vím, jak důležitá pro tebe byla a vím, že pro tebe udělala spoustu věcí, které já jsem nezvládla. Ale věřím, že ve tvém srdci je dost místa pro nás obě a vím, že Astoria by chtěla, abys byl šťastný."

„Byl jsem tam, když se s tebou rozešel poprvé," řekl tiše ledovým hlasem. „Schovaný v Sovinci jsem slyšel, jak s tebou tehdy mluvil. Byl jsem tam, když se k tobě tehdy U Tří košťat choval jako idiot, bránil jsem tě. A i přesto všechno sis z nějakého důvodu vybrala raději jeho. Řekni mi, Hermiono, co jsem dělal tak špatně?"
„Nedělal jsi špatně nic," přiznala. „Tehdy jsem byla ohledně našeho vztahu opatrná, protože jsem věděla, že sis prošel mnoha věcmi. Byl jsi komplikovaný a s Ronem bylo všechno snadné. Bylo jednodušší vybrat si jeho."
Draco přikývl. Hermiona přistoupila k němu a chytila ho za ruku.
„Omlouvám se," zašeptala.
„Já ti ale nemůžu odpustit," zamumlal. „Zatím."

„Ja počkám," slíbila. „Tentokrát doopravdy." Draco se usmál a chytil ji za tváře. Ta otravná potřeba ji políbit po tolika letech znovu ovládla jeho tělo.
Albus se usmíval. Oba vypadali tak šťastně, jako je snad ještě nikdy neviděl.
„Vždycky jsem chtěl, abys byla moje," přiznal se. „Ale teď se bojím, že se znovu spálím. Co když je to jen další naděje, kterou mi sebereš?"
Udělala něco, co ani Draco, ani Albus nečekal. Stoupla si na špičky a jemně ho políbila. Tihle dva patřili k sobě a Albus to v tu chvíli konečně pochopil.
Když se odtáhla, zůstal tam Draco stát stále se zavřenýma očima.

„Já nemůžu," zopakoval tiše. „I kdybych chtěl. Nechápeš to? Tvoje dcera zlomila mému synovi srdce. Jak mu tohle mám vysvětlit? Jak mu mám vysvětlit, že jestli to vyjde, mohla by být jeho sestra?"
„Už to nejsou děti, Draco," zopakovala ona. „Vysvětlíme jim to spolu."
„Vždycky se snažím rozhodovat se tak, aby to nemělo na Scorpiuse negativní vliv," řekl. „Snažím se být mu nejlepším otcem, dělat věci, které mu na tváři vykouzlí úsměv."
„Takže?" zeptala se Hermiona se zatajeným dechem. Draco se pousmál, políbil ji na čelo a poté opět odstoupil.
„Takže i když k tobě něco cítím a přál bych si s tebou být, tak to není reálné."

„Budu to respektovat," slíbila tiše a smutně si povzdechla, otočila se k odchodu. „Měj se, Dracoslave, děkuju, že jsi mě alespoň vyslechl."
„Měj se, Hermo."
Albus si povzdechl. Jestli jim měl pomoci, musel nejdříve zjistit názory Scorpiuse a Rose.
Jak se jich ale na něco takového nenápadně zeptat? Merline, proč to bylo všechno tak komplikované?!