Ozvěny zlomených srdcí. |Scorbus, Dramione

3.

Vždycky to byli jen oni dva. Albus a Scorpius, nejlepší přátelé navždy.
Avšak náhle se objevila ona. Pro Albuse velice nechtěný přírůstek.
Už nebyli duo. Náhle byli tři.
Už to nebyl on a Scorpius. Byl to Scorpius s Rose a až někde vzadu za nimi byl teprve Albus.
Nemohl se s tím smířit. Přišlo to tak náhle, bez jediného varování. Cožpak mohl čekat, že si jeho pohledný kamarád někdy najde přítelkyni?

Povzdechl si a napil se svého čaje. Seděl u Nebelvírského stolu, Scorp na tom trval, protože chtěl snídat se svou přítelkyní.
„Uvidime se po vyučování?" ptala se zrovna Rose svého přítele.
Albus se zamračil, když se zamyslel nad dvojsmyslem slova přítel.
Neměl chuť k jídlu. Bylo to pro něho jako za trest, sedět naproti nim, a předstírat, že mu to vůbec nevadí.
Vadilo mu to.
„Vlastně jsem chtěl něco probrat," zamumlal Scorpius a odkašlal si, čímž se snažil upoutat Albusovu pozornost.

Zmateně se na ně podíval, protože to bylo poprvé za celou snídani, co vzali jeho přítomnost v potaz.
„Mohl bys nás nechat o samotě, prosím?" zeptala se ho Rose a věnovala mu úsměv. Zamračil se.
Kdo si sakra myslela, že je? Scorpius byl jeho kamarád dlouho předtím, než si ho přivlastnila, a teď se ho snaží mít jen pro sebe?
Uchechtl se a dlaněmi praštil do stolu. Scorp si smutně povzdychl.
„Jasně. Já tady přeci být nemusím," odsekl své sestřenici. „Stejně mě tady nechcete, už vám nebudu dělat idiota. Nejsem žádný zasraný, pátý kolo!"

Nikdo ho nezastavil. On ho nezastavil. Nechal ho odejít a to ho naštvalo snad ještě více.
Do začátku první hodiny zbývalo asi dvacet minut, vydal se proto na nádvoří, kde se posadil na lavičku.
Nepřehnal to? O co vlastně šlo, vždyť ti dva spolu chodili. Tak proč mu to tak vadilo? Proč to nedokázal vstřebat?
Promnul si obličej a následně jej schoval do dlaní.
Proč to prostě nemohlo být stejné jako dřív? Proč se mu musel jeho kamarád vzdalovat? Proč se cítil zrazený?

Silou vlastní vůle zahnal slzy, které se mu nahnaly do očí a vyndal ze své brašny učebnici lektvarů, ve které měl založenou fotografii se svým nejlepším přítelem.
Bál se, že tenhle Scorpius, který ho na fotografii objímal a šťastně se smál, už není. Co když už je tu jenom ten Scorpius, který chodí s Rose? Co když už to nikdy nebude takové, jaké to bylo?
Píchlo ho u srdce, když si uvědomil, že Scorpius byl jediný kamarád, kterého vlastně měl. Nikdy si nepotřeboval hledat jiné kamarády, protože byl neustále se Scorpem. Náhle si ale připadal až příliš osamělý.

Fotografii uklidil, už se na ni nechtěl dále koukat. Bylo mu z toho smutno.
Pomalu se vydal na hodinu Obrany proti černé magii.
Nenáviděl společné hodiny s Nebelvírem. Seděli spolu ve třetí lavici. Seděli na místě, kde vždycky sedával s Albusem. Scorpius se na něho okamžitě usmál a rukou mu pokynul, aby si šel sednout před ně.
Albus však jen odmítavě zavrtěl hlavou a sedl si na druhý konec učebny. Dělal dobře? Nevěděl, ale alespoň cítil jakýsi pocit zadostiučinění. Byl rozhodnut nenechat se sebou nadále zametat. Měl přeci svou hrdost, ne?

Židle vedle něho se pohnula, polekaně se otočil. Omluvně se pousmál, když uviděl překvapený výraz na tváři Nebelvírské dívky.
„Sedí tady někdo?" zeptala se.
„Ne," řekl Albus ihned. „Jedinej kamarád, kterého mám, sedí se svojí holkou."
Zarazil se. Proč jí to sakra řekl?
„Promiň," řekl ihned. „Nevím, proč jsem to řekl."
Dívka se usmála a sedla si vedle něho, zvědavě si ho prohlédla.
„Jsi trochu divnej," uznala. „Tak to si budeme rozumět."

Albus se upřímně usmál.
Prohlédl si její medové vlasy, ve vteřině si uvědomil, kdo vedle něho sedí.
„Jsi Emily," zamumlal.
„Jsi Albus," vrátila mu to zpět.
Jeho úsměv opadl, trochu se odtáhl.
„Tehdy jsi mi nadávala, vzpomínáš?" zašeptal. „Že jsem moták. Neschopný Potter."
Emily ho pohladila po ruce, čímž ho donutila se na ni podívat.
„Moc se ti za to omlouvám," řekla. „Nikdy jsem to neměla říkat. Byla jsem hloupý dítě."
„To je dobrý," ujistil jí Albus po chvíli. „Už je to dávno."

„Takže je pravda, že se dala Rose dohromady s Malfoyem, hm?" změnila téma. „To je zvláštní."
„Povídej mi o tom," odsekl jí.
„Myslela jsem, že je zamilovaná do Joshe."
Albus okamžitě zbystřil. Nevěřícně na ni pohlédl a vybídl ji, ať pokračuje.
„To je ten v první lavici," vysvětlila. „Rose o něm minulý rok neustále mluvila. Bylo to dost otravný."
„Myslíš, že už na něho zapomněla?"
„Podle toho, jak se k Malfoyovi namáčkla, když vešel?" nadhodila. „Ne. Chce ho, je to jasný. Jedinej, kdo to nevidí, je asi Malfoy."

„Proč by Rose chodila se Scorpiusem, kdyby se jí líbil Josh?" nechápal Albus. „To nedává smysl."
„Přece aby přiměla Joshe žárlit," vysvětlila Emily a protočila očima. „Tak se na ní podívej. Jakmile se Josh nedívá, Rose se chová úplně jinak."
Měla pravdu. Nebyla na Scorpovi přilepená. Seděla vedle něho a povídala si s kamarádkami přes uličku, jako kdyby tam Scorpius ani nebyl.
„Co s tím budeme dělat?" zeptal se jí Albus starostlivě.
„My dva?" ujistila se Emily. „Nic. Není to naše věc, jasný?"

„Nemůžeme to nechat být, když máme podezření, že ho jenom využívá!" dopálil se Albus.
„Tak poslouchej," povzdechla si. „Tohle má tři potencionální konce, jasný? První je, že tvýmu kámošovi zlomí srdce. Druhej, že mu zlomí srdce, aby byla s Joshem."
„A ten třetí?" zeptal se.
„Že je to kravina, mají se rádi a budou spolu šťastný," řekla a vyndala si učebnici. „Teď jen počkáme, co se bude dít."
„Ja to ale nemůžu nechat být," trval si na svém Albus. „Musím mu to říct."
„Jestli se ale pleteme, víš, co se stane?" ujistila se Emily. „Malfoy se na tebe naštve a nebude s tebou mluvit, protože si bude myslet, že je chceš rozdělit."

Hodina začala a Albus kmital pohledem od Scorpiuse k Rose a zase zpět. Musel tenhle milostný trojúhelník rozbít. Musel tomu přijít na kloub. Nemohl dovolit, aby si Rose hrála s jeho city.
A pokud by to znamenalo, že se ti dva rozjedou, tak by to stálo za to i v případě, že by s ním Scorpius nějaký čas nemluvil.
Rozhodl se. Jde do toho a Emily bere s sebou jako svého parťáka, ačkoliv o tom zatím nevěděla.