Ozvěny zlomených srdcí. |Scorbus, Dramione

29.

S hlubokým povzdechem zaklepal na dveře a o krok ustoupil. V ruce držel láhev šampaňského a svíčky v dárkovém balení. Dveře se prudce otevřely a v nich se objevila Hermiona s velikým úsměvem na tváři. Divoké vlasy měla vyčesané do chaotického drdoku, na nose a na zástěře byla špinavá od mouky.
Pousmál se nad tím, rychle se objali.

„Jsi tu první," řekla mu vesele. „Co to neseš?" Draco sklonil zrak k věcem ve svých rukách a pak pohlédl ženě naproti němu do očí.
„Dárek pro hostitelku," přiznal tiše.
Tváře jí zčervenaly. „To jsi nemusel," zašeptala a věci si od něho s poděkováním převzala. „Pojď dovnitř." Draco si v chodbě sundal kabát a pověsil ho na věšák, pousmál se při tom na fotografii Hermiony a Rose, která byla postavena na vysokém botníku.

„Potřebuješ s něčím pomoct?" zeptal se pobaveně a opřel se v průchodu mezi kuchyní a jídelnou. Pohled na Hermionu, která pobíhá po kuchyni od omáčky k míse těsta a zase zpět mu vykouzlil na tváři pobavený úsměv. „Mohl bys mi vyšlehat sníh, prosím?" zeptala se a udělala na něho psí oči, než zase odběhla na druhou stranu.

Draco si rozepl knoflíčky na rukávech své košile, které si poté vyhnul nad lokty, popadl připravenou misku s bílky a metličku a jal se dělat sníh.
Hermiona si nad tím pohledem zkousla rty. Netušila, jak přitažlivý Draco dokáže být i jen u pouhého pomáhání v kuchyni. Svaly na rukou se mu napínaly a ona si povzdechla.

Draco se pousmál vědom si jejího pohledu, rychlým pohybem hlavy si poupravil vlasy, aby mu nepadaly do obličeje. „Když po mně tehdy Maggie chtěla, abych udělal sníh úplně poprvé, tak jsem nechápal. Sníh je přeci zmrzlá voda, říkal jsem si. Když se vrátila ze skladu, našla v kuchyni sněhovou potopu, kterou jsem mezitím omylem vykouzlil."

Hermiona se rozesmála a zamíchala omáčku v hrnci, ochutnala a poté spokojeně přikývla a uhasila plamen. Převzala si od Draca hotový sníh a smíchala ho se zbytkem těsta.
Draco tiše přešel k hrnci a ochutnal.
Zamračil se a přemýšlel, co tomu chybí. Ohlédl se po Hermioně a když si byl jistý, že ho nemůže vidět, natáhl se pro box s kořením a omáčku dochutil.

„Draco!" okřikla ho. „Co to děláš? Vždyť ta omáčka chutnala dobře!"
Draco neodpověděl. Zamíchal jídlo a nabídl Hermioně, aby ochutnala. Uraženě si od něho převzala lžíci a pozastavila se nad chutí ve svých ústech. „Co jsi s tím udělal?" zašeptala udiveně. „Chutná to úžasně."
„Takhle to dělávala Astoria."

„Draco?" oslovila ho Hermiona tiše, aby s ní navázal oční kontakt. „Proč ses do mě tehdy vlastně zamiloval?"
Pootevřel ústa v němém údivu nad její otázkou. Zamyšleně si prohrábl vlasy. „Na co se mě to ptáš, Hermo?" zamumlal a zastrčil jí jeden neposedný pramínek za ucho. Své prsty nechal na její tváři. Přemýšlel, co by jí na to vlastně řekl, když je náhle přerušil zvonek.

Hermiona se na něho pousmála, sundala si zástěru a vydala se ke dveřím, pomalu šel za ní. Hermiona se vítala se zbytkem své návštěvy.
„A hele Draco tu byl první!" prohlásil Blaise a šel svého přítele pozdravit. Draco se pozastavil nad tím, že přišli všichni spolu. Nevěděl, zda to měli nějak domluvené, ale byl si jistý, že jemu o tom nikdo nic neřekl.

Harry a Ginny - jak se jim za ta léta konečně naučil říkat -, Blaise, Pansy a Ryan a v neposlední řadě Theo se usadili k Hermioně do jídelny. Dali se spolu do řeči. Draco úplně zapomněl na vyhrnuté rukávy své košile a nechal tak své znamení na obdiv.

Hermiona všem nalila pití a poté si přiťukli, nandala sobě i svým hostům polévku a všichni se dali do jídla. „Jak se máš, Draco?" zeptal se jej Harry náhle. „Člověk nikdy neví, kde by tě mohl odchytit." Draco se pousmál. „Mám teď hodně práce," přiznal. „Tak trochu se tím obrňuju. Připravuju se na to, až se Scorpius odstěhuje a já zůstanu s matkou."
Nad tou představou se ošil a rozesmál každé u stolu.

Pomohl Hermioně odnést talíře, za což se na něho krásně usmála a pustili se do druhého jídla.
„Ta omáčka je výborná!" prohlásila Ginny náhle. „Hermiono, co jsi do toho dala?!" Hermiona si otřela ústa do ubrousku a poté se poočku podívala na Draca. „Zaptej se jeho," řekla.

„Takže vy už spolu i vaříte?" zeptal se Theo s úsměvem na rtech. „To je krásné, ne? Blaise?"
„Já bych řekl, že je to jasnej provar, kámo," přidal se k němu Blaise.
„Jste pořád jako děti," zamračila se na ně Pansy a opřela si hlavu o Ryanovo rameno. Blaise uhl pohledem. „Nechte je být! Když nám řekli, že jsou přátelé, tak jsou přátelé!" Draco se na Pansy vděčně pousmál.

„Když už jsi ten kulinářský expert," oslovila jej Ginny ve snaze napravit situaci. „Ochutnej ty moje košíčky a řekni mi, jestli bys je nějak vylepšil."
Draco se s úsměvem natáhl přes stůl a zakousl se do zákusku. „Hm," vydal ze sebe. „Možná bys mohla používat méně cukru a přidat šťávu z citrónu. Oh a s vanilkou by to bylo skvělé. Ne s vanilkovým práškem, ale přímo s vanilkovým aroma."
„Ty mě nikdy nepřestaneš udivovat," prohlásila Hermiona s úsměvem. Draco se na ni zazubil a vrátil se zpět k jídlu.

Když dojedli, přesunuli se do obývacího pokoje a dali se do řeči. Bylo to téměř jako kdyby byli zase děti a mohli se spolu smát hloupostem. „Zahrajeme si hru!" prohlásil Theo a vyskočil na nohy.
Draco zaúpěl. Nenáviděl jeho hry.
„Každému položím otázku a když neodpoví, dostane úkol."
„To je kravina," odsekl Draco. „Nic takového nehraju.

O pět minut později se Draco smál jako šílený na Harryho odpověď na otázku 'můj první sex a moje pocity'. Ginny byla celá rudá, snažila se tvářit uraženě, ale koutky úst jí škubaly nahoru.
„Ryane!" oslovil ho Theo. „Teď ty! Jaká byla tvoje reakce, když ti Pansy řekla, že umí čarovat?"

Ryan se uchechtl a políbil svou ženu na čelo. „Samozřejmě jsem jí to nevěřil. Myslel jsem, že si dělá legraci. Když pak ale vytáhla hůlku a ukázala mi nějaká kouzla, hrozně jsem se lekl," přiznal. „Potom mi vše řekla o tý vaší škole a já se to časem naučil chápat. Zřejmě to byl ten důvod, že mě Pansy hned na první pohled očarovala."

„Hnus," nakrčil Theo nos a prstem ukázal na Draca. „Albus a Scorpius."
Draco nechápavě pozvedl obočí.
„Co s nimi?" nechápal. „Jsou nejlepší přátelé." Theo se pousmál. „Jo to byla blbá otázka, dám ti jinou," řekl. „Nejlepší polibek tvého života. Kde? Kdy? S kým?" Cítil na sobě Hermiony pohled. Doufala snad, že řekne, že jeho nejlepší polibek byl s ní? Samozřejmě že nejlepší polibek byl s ní, ale nebyl by vůči Astorii zrádce, kdyby to nahlas přiznal?

„To je samozřejmě snadné," prohlásil Draco a opřel se o gauč za ním. „Pansy přeci." Místnost naplnilo ticho a Draco se musel snažit, aby se nezačal smát.
„Theo, tehdy, když nám bylo 14, jsem díky tobě s Pansy musel chodit, vzpomínáš?" řekl. „Dala mi pusu po hodině lektvarů. Nečekal jsem to, prakticky mi znásilnila pusu. Pamatuju si, jak u toho slintala. Hm, opravdu ten nejlepší polibek mého života."
Všichni se rozesmáli a Draco byl rád, že se vyhl otázce.