Ozvěny zlomených srdcí. |Scorbus, Dramione

15.

Bylo to sotva deset minut, co se Albus vrátil a lehl si do postele, když dovnitř vtrhl zadýchaný Scorpius.
„Scorpe?" podivil se Albus, když ho uviděl, neb jej kvůli schůzce s neznámou dívkou očekával mnohem později. „Ty už jsi tady?"
„Moc se omlouvám, že jsem se tak zdržel," vydechl jeho přítel a s hlubokým výdechem položil vše, co nesl. Albus si všiml, že toho dokonce nesl ještě víc, než s čím ho viděl v kavárně. „Ale neboj se, vše jsem ti koupil!"
Albus se na své posteli posadil a se smutným úsměvem sledoval, jak mu začal Scorpius ukazovat jednotlivé věci. Koupil mu vše, co Albus chtěl a k tomu dokonce i nějaké sladké a nové knihy.

Draco se přemístil domů. Vztekle nakopl první dřevěný sloup, který se mu dostal do cesty a s tichou nadávkou zamířil rovnou do své pracovny. Otevřel dveře a zarazil se.
„To snad ale nemyslíte vážně?" zeptal se a unaveně si promnul obličej. „Už mi dejte pokoj!"
Blaise, Pansy a Theo, který je sem sezval, se rozvalovali na pohovce vedle okna a jedli zákusky, které jim ochotně nabídli domácí skřítci.
„Měl by ses trochu uklidnit, kamaráde," poradila mu Pansy s plnou pusou. „Dej si s námi dort!"
„Co tu chcete?" zeptal se Draco k věci a posadil se na židli u svého stolu.
„Chceme tě vytáhnout ven."
„Teď jsem přišel!" hájil se Draco. „Nikam nejdu!"

„Na," podal mu Scorpius bílý balíček. Albus si to opatrně převzal. „Vzal jsem ti od nás z kavárny dort. Tvůj oblíbený. Ten s čokoládou, jak máš tak rád."
Albus nevěděl, jak by mu měl poděkovat. Doopravdy se za sebe styděl, že svému příteli takhle lhal a on se snaží zvednout mu náladu, protože si myslí, že mu není dobře.
„Děkuju," zašeptal. „To jsi nemusel."
„Ale já jsem chtěl!" opáčil Scorpius vesele a když z tašky vyndal rudé ponožky, úsměv mu z tváře zmizel. „Albusi, prosím nezlob se, ale myslím, že tohle nejsou ponožky, které jsi chtěl."
„Jsou perfektní," řekl Albus s povzbudivým úsměvem. „Přesně takové jsem chtěl."

„Běžte k čertu!" odháněl Draco své přátele již poněkolikáté. „Nikam nejdu!"
„Slibujeme, že už ti Hermionu nebudeme podsouvat," slíbil Zabini. „Nebylo to od nás hezké, chceme to odčinit! Pojď s námi ven! Jen my čtyři!"
„Já už vám ani nevěřím!" prohlásil Draco. „Celé ty roky od vás jenom poslouchám, jak velký pitomec jsem. Ale víte vy co? Vy jste pitomci. S Astorií jsem byl šťastný! MILOVAL jsem ji a pořád jí miluju a nepřeju si, abyste mi vy - dva zoufalci a Pansy - diktovali můj život!"
„Rád bych podotkl," Theo si hraně odkašlal a významně se podíval na Pansy. „Že JÁ mám PŘÍTELKYNI. Jediný zoufale tím pádem je tu Blaise."

Scorpius se šťastně usmál.
„To se mi ulevilo!" prohlásil. „V tom případě ti ukážu svetr, který jsem si koupil. Schválně mi řekneš, jestli se ti líbí." Albus se tiše uchechtl nad jeho snahou ho obelstít.
Scorpius si stáhl svetr, který na sobě již měl, při té příležitosti se mu vyhrnulo bílé triko, které pod ním měl. Albus se na moment zarazil, jak to bylo štíhlé tělo jeho přítele, které se mu opět povedlo zahlédnout.
Scorpius si oblékl hnědý svetr a krátce v něm zapózoval. Albus se usmíval.
„Sluší ti," uznal Albus. „Hezkej svetr."
„Když to říkáš," zamumlal Scorpius a svetr si sundal. Na pár vteřin tak zase odhalil své tělo.
Oh, Merline, to tělo...

Blaise se uchechtl. „Máš přítelkyni," uznal. „Do doby než zjistí, jak špatnej v posteli jsi. Víš, já jsem podle tebe zoufalec, protože nemám přítelkyni. Ale já přítelkyni nepotřebuju! Co víc! Já jí ani mít nemůžu! Všechny ty holky by plakaly, kdyby mě nemohly mít! Ne, to já jim udělat nemůžu! Nemůžu je připravit o jejich krále sexu!" Významný pohled, který nyní Pansy věnoval on ji donutil protočit očima. Vstala a oprášila si neviditelná smítka z kalhot.
„Jako jediná v téhle místnosti s dlouhodobě trvajícím vztahem si dovolím říct, že můj názor by si v potaz brát mohl," řekla. „Ale skutečně tu dnes nejsme kvůli tomu, abychom tě přesvědčovali. Chceme s tebou je strávit nějaký čas."
Draco se zamyslel. Mimoděk pohlédl na obraz nad dveřmi, který před lety on sám daroval své milované ženě.
Nikdy nebyl přeborník ve vyjadřování svých citů a tak často ukazoval svou náklonnost skrze gesta a dary. Jen doufal, že jeho syn nezdědil tuhle nehezkou věc po něm. Vždyť přeci neumět správně vyjádřit své city je strašná věc!

„Měl by sis ho vzít," řekl náhle Scorpius a svetr mu podal. „Jsi nemocný, potřebuješ se teple obléknout." Albus, s tvářemi rudými jak rajská jablka, od něho svetr opatrně převzal. Tiše mu poděkoval. Jeho skříň stála ani ne dva metry od nich. Mohl si dojít pro svůj svetr, nebo mohl Scorpiuse poprosit, aby mu ho podal. Oba ale věděli, že chtějí, aby si Albus vzal svetr od Scorpa.
Opatrně si ho oblékl a velice nenápadně k němu příčichl. Usmál se, protože i za tu chvilku stihl ten svetr nasát alespoň trochu Scorpova parfému.
„Ten svetr na tobě vypadá líp," zamumlal Scorpius po chvíli ticha, kdy na něho jen s úsměvem hleděl. Sedl si k němu na postel. „Měl by sis ho nechat."
„Už jsem ti vzal spoustu svetrů a mikin," namítl Albus stydlivě.
„No a?" uchechtl se Scorpius a prohrábl mu vlasy. Zarazil se nad tím, proč to vlastně udělal a jak jemné Albusovy vlasy byly.

„Dobře," svolil nakonec Draco. „Půjdu s vámi, ale nebudu nic pít a jestli se někdo z vás jediným slovem zmíní o ní, tak odcházím, jasné?"
„Nebudeš litovat, Draco!" slíbil mu Blaise. „Vezmeme tě na bowling, to by přeci mohla být legrace, ne?"
Draco se usmál nad vzpomínkou, jak tehdy byli on, Astoria, malinký Scorpius, Blaise, Theo, Pansy a Ryan na bowlingu. Nikomu z nich to nešlo, maličký Scorpius dokonce nezvedl ani tu nejlehčí kouli. Vždycky byl na svůj věk menší, než měl být. V posledních letech ale veškerý růst dohnal a stal se jedním s nejvyšších lidí v jeho ročníku.
„Tehdy jsi ale přísahal, že už tu 'zasranou hru' hrát nebudeš," smála se mu Pansy. „Cožpak už jsi na to zapomněl?"
Blaise si povzdechl. „Dělám to pro Draca!" hájil se. „Navíc je to už dávno!"

Hleděli si do očí a Albus by přísahal, že mezi nimi bylo zvláštní napětí, které sám nedokázal pojmenovat.
Scorpius se usmíval, ruku z jeho vlasů stále nestáhl.
„Prosím," zašeptal, až Albusovo srdce poskočilo. „Řekni, že si ten svetr necháš. Hodí se k tobě."
„Nechám," slíbil Albus okouzlen tím, jak dokonale vypadal obličej jeho nejlepšího přítele z takové blízkosti. Cítil se před ním tak malinký. Aniž by si to uvědomil, naklonil hlavu, aby vyšel jeho ruce vstříc.
„Albusi," oslovil ho tiše. Zdálo se mu to, nebo se k němu doopravdy naklonil? Proč by to ale dělal?
„Scorpiusi?" oslovil ho zpět. Scorpius se náhle ve svém velice pomalém pohybu zastavil, prudce trhl hlavou vzad a než se Albus nadál, stál Scorpius na druhé straně místnosti.

„To beru," souhlasil Draco. „Asi bude fajn konečně se odreagovat s přáteli. Jak jinak by to šlo, než smát se Blaise, protože je úplně levej?"
Zabini nad ním protočil očima.
Theo se usmál. Jeho plán zatím vycházel. Vskutku neměl v plánu dnes o Hermioně hovořit a svého přítele tím odehnat, avšak informace o jejich polibku, která se k němu od Albuse dostala, jej donutila jednat.
Také měl v plánu velice nenápadně nakousnout téma týkající se Dracova jediného, milovaného syna a velice přátelského vztahu, který choval k Albusovi Potterovi. Sice nemohl říct vše, co věděl, protože přísahal, že zachová ono tajemstvím, avšak proč by nemohl pomoci i jemu?
„Dvě mouchy jednou ranou," zašeptal si sám pro sebe. S pyšným úsměvem následoval své přátele. Cítil se téměř jako samotný bůh lásky.

„Měl by sis sníst ten dort," řekl Scorpius nervózně a podrbal se na krku. „J-já...já nám zatím dojdu pro horkou čokoládu, co ty na to?" Ani nečekal na jeho odpověď a zmizel.
Albus se s povzdechem opřel o rám své postele a sáhl si ve vlasech na místo, kde ještě před chvílí byla jeho ruka. Co to mělo znamenat? A proč Scorpius tak rychle zmizel?
Sklopil zrak na ruce ve svém klíně.
Věděl, že to hezké chvění, které před chvílí cítil, by cítil neměl.
Ať už to bylo cokoliv, bylo to špatně.
Když se Scorpius později vrátil, oba se chovali, jako kdyby se nic nestalo. Pili horkou čokoládu a hráli spolu Řachavého Petra až do noci.

----
Zkouším koncept půlené kapitoly.
Názory?