Ozvěny zlomených srdcí. |Scorbus, Dramione

24.

Teta Hermiona má ráda zelený čaj.
S tou informací naložte po svém :).
A. Potter.
Ps: Nebuďte srab, ať s tím pak nemusíte žít :D

Četl ten dopis pořád znovu a znovu. Co si to ten spratek o sobě vůbec myslel?

Draco naštvaně papír zmuchlal do kuličky a zahodil ho na zem.

Kdo si myslel, že je?! Kde vzal vůbec právo, posílat mu takovéhle vzkazy?
Vždyť on se mu vysmíval přes písmena! Vzal slova, která řekl nedávno svému synovi a použil je proti němu!

--

„Co píšeš?" zeptal se ho Albus, když vešel do místnosti. Rychle se pohledem ujistil, že jsou sami a usmál se.

„Dopis tátovi," řekl Scorpius aniž by zvedl zrak od svého pergamenu. „O něco ho chci požádat."

„O co?" podivil se Albus a zastavil se před ním, aby mu mohl nahlédnout do psaní.

Scorpius v rychlosti dopis schoval. „To je překvapení!"
„Ty pro mě máš překvapení?" nadchl se Albus. „Jaké? Řekneš mi to?"

Scorpius se zasmál. „Ve skutečnosti jich mám mnohem víc."
„Vážně?" podivil se Albus. Scorpius ho ve vteřině popadl za tváře a přitáhl si ho do vášnivého polibku.

Albusovi chvíli trvalo, než se vzpamatoval, protože to byl obvykle on, kdo polibek inicioval.
Nakonec se ale usmál a začal mu vášnivě oplácet.

Líbat ho bylo perfektní! Nevěděl, jestli je gay. Ale pro Scorpiuse měl rozhodně slabost. Scorpius byl to nejsladší stvoření na světě. A Albus sladké miloval.

Scorpius si ho jediným pohybem stáhl k sobě obkročmo na klín. Nepřestával ho líbat.

„Tohle je to překvapení?" zamumlal Albus laškovně, když se na vteřinu odtáhl.
„Jedno z nich," uznal Scorpius než jej znovu políbil.

Albus se cítil, jako kdyby se vznášel. Teplé, měkké rty, které byly v té chvíli jen jeho. Platinové vlasy, za které mohl jemně tahat. Teplé tělo, ke kterému se mohl tisknout.

Všechno bylo perfektní.

Scorpius mu vjel rukou pod svetr, ruku položil na jeho holá záda.
Po těle mu přeběhl mráz z toho dotyku.

Ačkoliv se mu to šíleně líbilo, věděl, že takhle nemůžou pokračovat. Kdokoliv mohl přijít a ani jeden z nich určitě nestál o to, být takto přistižen.

„Někdo může," zalapal po dechu, když se Scorpius svými rty přesunul na jeho krk. „Někdo může přijít!"

Uvědomění, že ho dotyky Scorpiuse přivádí k šílenství stejně, možná i více, než dotyky Claire, jej donutilo pevně sevřít víčka.

Scorpius jako kdyby ho neslyšel pokračoval dál, svou ruku ze zad přesunul na jeho břicho.

„Scorpiusi," snažil se mu domluvit. Zvrátil hlavu z toho, jak moc se mu líbilo, když jel Scorp svou rukou výš po jeho hrudi.

Náhle doufal, že nepřestane. Merline, jestli je někdo vyruší, zabije ho.

„Noa," zamumlal Scorpius a konečně se odtrhl od jeho krku. „Ať si teď přijde kdo chce, na tohle jsem čekal šíleně dlouho. Můžu svýho kluka líbat kdykoliv budu chtít."

Albus se zarazil. Scorpius se zarazil.
Albus na prázdno otevřel ústa, nic neřekl. Scorpius ho ze sebe rychle sundal a přešel na druhý konec místnosti.

Plachý Scorpius byl zpátky.

V obličeji měl vepsanou paniku. Rozhodil rukama.
„Já.. Já nevím.. Já, takhle jsem to nemyslel!" vyhrkl a rukou si zajel do vlasů.

„Nechtěl jsem, aby ses cítil nepříjemně, omlouvám se!" zamumlal. „Nechtěl jsem to říct, ujelo mi to! Nemyslel jsme to tak!"

„Opravdu ti dám tolik času, kolik budeš potřebovat, Albusi," drmolil. „Já..já.. Nechal jsem se unést, omlouvám se."

„To je v pořádku," řekl Albus upřímně. Poposedl si, aby Scorpius nemohl zahlédnout důkaz toho, jak moc se mu to líbilo.

Merline, hrozně se za sebe styděl.

„Není to v pořádku, Albusi," oponoval Scorpius. „Neměl bych na tebe takhle tlačit, když nemáš jasno."

Než stihl Albus reagovat, Scorpius pokračoval. „Nechci, abys něčeho potom litoval. Nechci, abys mě pak nenáviděl. Nechci se ti hnusit, až si uvědomíš, že tohle celý byla jen chyba a ty máš rád holky."

„Tohle není chyba," snažil se ho Albus uklidnit. „Já.. Cítím se s tebou dobře. Líbí se mi tě líbat a držet za ruku a omlouvám se, že to kvůli mně musíme dělat potají, ale slibuju, že brzo-."

„Nemusíš mi nic slibovat," zašeptal Scorpius a posadil se na postel vedle něho. „Já jsem ti řekl, že máš času, kolik potřebuješ. A za tím si stojím."

„Vím, jak tohle dokáže být složité," přiznal Scorpius po chvíli. „Jsem tu kdykoliv by sis o něčem chtěl promluvit, ano? Využij toho, já totiž nikoho, s kým bych o tom mluvit, neměl."

Albus se vděčně opřel o jeho rameno. „Mám v hlavě strašný zmatek," zamumlal. „Jsem šťastný a pak si v jednu chvíli uvědomím, že vlastně nevím, co se to děje."

Scorpius ho pohladil po vlasech, do kterých mu poté vtiskl lehký polibek.

„Nevím, jestli jsem jako ty," zamumlal Albus. Vyslovit slovo gay nahlas pro něho stále nebylo snadné. „Nevím, co jsem zač."

„Jsi Albus," řekl Scorpius a přitulil si ho k sobě. „ Ať už se stane cokoliv, vždycky budeš můj nejlepší přítel."

„Slibuješ?" zeptal se Albus a pohlédl mu do očí. „Co když se to zvrtne? Co když se pohádáme? Co když se na mě budeš zlobit?"

„Všechno bude v pořádku," slíbil Scorpius. „Dokud jsme spolu, ať už je mezi námi cokoliv, tak budeme v pořádku."

Albus si povzdechl. Nechtěl Scorpiuse trápit. Chtěl, aby navázali, tam kde před chvílí ve svém vášnivém líbání přestali.

Ze Scorpiusových slov však pochopil, že Scorpius nehodlá zajít za pomyslné hranice, dokud nebude mít Albus jasno.

A tak Albus doufal, že jasno bude mít hodně brzy. Protože upřímně: Scorpius byl tak žhavý, že se bál, že tak dlouho nevydrží.

Přeci jen byl Albus teenager. Bylo normální, že jeho tělo toužilo po kontaktu. Byl si ale jistý, že ta malá chvilka se Scorpiusem v něm odemkla něco, co ani nevěděl, že v sobě ukrývá.

„Scorpiusi?" zamumlal zamyšleně.
„Ano?"
„Nepotřebuju mít úplně jasno v tom, co jsem zač," zamumlal. „Prozatím mi stačí vědět, že tě mám rád a moc se mi líbíš."