Ozvěny zlomených srdcí. |Scorbus, Dramione

36.

Scorpius se ihned po příchodu domů zavřel ve svém pokoji. Byl tak trochu nevrlý, když se s otcem pohádal o večeři v Doupěti. Nakonec si Scorpius prosadil svou, že nikam nepůjdou.

Klekl si a pod postelí hledal krabici, kde měl schované všechny svoje osobní věci, které nechtěl, aby jeho otec našel. Odklopil víko a usmál se při pohledu na staré fotografie, dopisy a svůj deník.

Prohlédl si fotografie s Albusem a smutně se pousmál při náporu vzpomínek. Možná by bylo prostě lepší, kdyby mu to nikdy neřekl. Kdyby ho tehdy nepolíbil, vše by bylo v pořádku. Albus by byl stále jeho nejlepší přítel, a i přestože by nebyl jeho, mohl by mu být nadále na blízku.

Otevřel svůj deník, který si přestal psát v den, kdy zemřela jeho matka a nalistoval poslední popsanou stranu. Očima přelétl ten nedopsaný text, který tehdy nestihl dopsat, protože ho Draco odvedl k umírající matce, aby se stihl rozloučit, než bude pozdě. Sotva jí tehdy stihl říct to, co jí tak moc říct chtěl. Čas k nim nebyl milostivý.

Zaklapl deník a vytáhl z něho založenou obálku, kterou protočil mezi prsty. Na nedotčené obálce bylo úhledně napsané jeho jméno.
Pousmál se při pohledu na matčino písmo. Dala mu tu obálku dva dny před svou smrtí. Prosila ho, aby si jí schoval a otevřel ji, až když bude cítit, že potřebuje její pomoc.

Za všechny ty roky ho již několikrát napadlo, že by tu obálku otevřel, avšak až příliš se bál toho, co by tam vlastně mohl najít. Ozvalo se zaklepání na dveře a hned poté vešel dovnitř Theo.

Scorpius se šťastně usmál, položil obálku zpět do krabice a vyšel muži vstříc. Vpadl mu do objetí a ve vteřině se rozplakal. Theo jej okamžitě začal konejšivě hladit po zádech. „Co se děje, prcku?" zeptal se znepokojeně. „Notak. Ššš, vše bude dobrý."

Trvalo několik minut, než se mu podařilo Scorpiuse uklidnit. Očividně se již delší dobu potřeboval vyplakat.

„Všechno jsem podělal," řekl tiše, hleděl do svého klína. Seděl na své posteli a Theo seděl naproti němu na židli od psacího stolu. „Ztratil jsem ho. Udělal jsem úplnej opak toho, co jsi mi poradil."

„Co se stalo?" naléhal Theo.
„M-my... My se zamilovali," přiznal Scorpius. „A bylo to... Bylo to krásné." Theo se upřímně usmál. „Co se pokazilo?"
„Byl jsem šťastný, Albus byl šťastný, všechno vypadalo skvěle," řekl. „Jenže pak jsem mu řekl, že o nás nikdy neřeknu tátovi a že... Že to mezi námi bude vždycky tajemstvím a on..."

„On to nepřijal, že?" odhadl Theo.
Scorpius přikývl, nové slzy se mu spustily po tvářích dolů. „Nevím, co mám dělat, strýčku," přiznal. „Nechci bez Albuse být, ale Albus nechce být se mnou. Ne tím způsobem, kterým jsem mu nabídl."

„Vždycky mi přeci můžeš nabídnout jiný způsob, ne?" navrhl. „Tvůj táta to pochopí. Musíte se naučit říkat si všechno. Nemůžeš před ním mít tajemství."
Scorpius odmítavě zavrtěl hlavou.
„Táta má přede mnou přeci taky tajemství."

„Jaká?"
Scorpius na něho pohlédl a pousmál se. „Ty o tom určitě víš více, než kdokoliv jiný, strýčku," zašeptal. „Určitě víš, že je můj táta zamilovanej do Hermiony."

Theo se zarazil. Ramena se mu napjala, ve tváři zbledl. „To ti řekl Albus?" ujistil se.
„Jak dlouho?" zeptal se Scorpius tiše. „Jak dlouho je do ní zamilovaný?"

„Scorpiusi, musíš pochopit, že-."
„Jak dlouho je do ní zamilovaný?" zopakoval pevným hlasem.
„Už od školních let," zamumlal Theo.

Scorpius si schoval obličej v dlaních.
Dlouho nic neříkal a Theo nedokázal odhadnout, co se chlapci naproti němu honí hlavou.
„Miloval moji mámu vůbec někdy?" zeptal se poté tiše plačtivým hlasem.