Ozvěny zlomených srdcí. |Scorbus, Dramione

2.

Dveře jejich pokoje se zavřeli, konečně byli jen sami dva. Albus se na něho otočil a s těžkým výdechem rozhodil ruce.
„Co se děje?" zeptal se Scorpius ihned. „Všechno v pořádku?"
„Tak nějak ses zapomněl zmínit, že randíš s mojí sestřenicí, ne?" řekl Albus naštvaně. „Ne, počkej. Nezapomněl. Tys mě rovnou ignoroval."
„Albusi," zarazil se Scorpius a sundal si svůj hábit. „Co blázníš? Vždyť o nic nejde."
„Takže o nic nejde?" zopakoval Albus hystericky. „Za celou cestu vlakem jsi mi neřekl jediné slovo, Scorpiusi! Za celé prázdniny jsi mi poslal tři dopisy! Zazdil jsi naší tradici!"

„Nezazdil," zamumlal Scorpius a sklopil zrak, jak se náhle zastyděl. „Vzal jsem tam Rose."
Albus těžce vydechl a posadil se na postel. Vlastně ani nevěděl, o co přesně mu šlo, vždyť Scorpius si mohl dělat co chtěl. Mohl si na hrob své matky brát kohokoliv chtěl.
„Aha," řekl jen.
Scorpius si unaveně povzdechl a posadil se vedle svého přítele.
„Omlouvám se, nechtěl jsem, aby ses cítil odstrčený," přiznal a štouchl do něho ramenem. „Odpustíš mi?"
„Proč jsi mi o tom neřekl?" dožadoval se Albus odpovědi.
„Nevěděl jsem, jak bys to vzal," přiznal Scorpius a odvrátil pohled. „Všechno to bylo tak rychlý."

„Myslel jsem, že už nechceš být můj nejlepší přítel," přiznal Albus tiše a pohlédl na něho se slzami v očích. Už jen z té představy se mu chtělo plakat. „Myslel jsem.."
„To je dobrý," objal ho Scorpius ve snaze ho utěšit. „My dva budeme nejlepší přátelé vždycky, jasný?"
„I když chodíš s Rose?"
„Ano," slíbil mu mladý Malfoy. „Povíš mi o tvých prázdninách?"
„Nudil jsem se bez tebe," přiznal Albus tiše schoulený v jeho náručí. „Chyběl jsi mi."
Cítil, jak se Scorpius napjal, odtáhl se. Na tváři měl zase ten zvláštní úsměv, který Albus nedokázal identifikovat.
„Taky mi chyběl můj nejlepší kamarád."

„James mi nedal celé léto pokoj," přiznal Albus tiše. „Pořád si ze mě utahuje."
„James je pitomec," prohlásil Scorpius okamžitě. „Vzpomněl jsem si, že tě mám pozdravovat od Anny."
Albus se usmál. „Už je to celá věčnost, co jsem jí viděl."
„Teta Pansy říkala, že se můžeme kdykoliv zastavit," řekl Scorpius. „Tak když budeš chtít, tak můžeme jít Annu o Vánocích navštívit."
„To bych moc rád," souhlasil ihned Albus. „Kde jsi jí vlastně potkal?"
„Potkal jsem jí u nás v kavárně, když jsem byl venku s..," náhle se zarazil.
„S Rose," dokončil za něho Albus tiše. „Chápu."

Scorpius se nervózně zasmál a zvedl se z Albusovi postele.
„No," řekl potom rozpačitě. „Přece už bylo na čase, abych si našel holku, ne?"
Albus se zarazil, neboť spolu o dívkách nikdy nemluvili. Věděl, že byl kdysi Scorpius do Rose zamilovaný, ale nikdy mu to neřekl přímo. Přestože si od celé té záležitosti s obracečem času byli opravdu blízcí, téma dívky pro ně bylo naprosté tabu.
„Jasně," zamumlal Albus. „Taky už bych si měl nějakou najít."
Scorpius se zarazil. Úsměv mu zatvrdl.
„Jo," řekl poté. „Jasně."

Náhle se oba cítili opravdu nepříjemně. Co se to jenom dělo? Vždyť přítomnost toho druhého pro ně byla vždycky tak samozřejmá, že kdyby člověk přehlédl jejich vzhledové odlišnosti, myslel by, že jsou snad bratři.
Albus si otřel spocené dlaně do kalhot.
„No a co táta?" zeptal s náhle ve snaze změnit téma. „Dobrý?"
Scorpius se uvolnil. „Znáš to," řekl. „Pořád pracuje, takže jsem ho vždycky viděl jenom večer. Naopak babička mi nedala ani na chvíli klid."
Albus se pousmál, když si vzpomněl, jak otravná dokázala jeho babička být.

Scorpius si začal rozvazovat svou kravatu, kterou následně odhodil na svou postel. Rozepl si vrchní knoflíčky své košile, kterou si následně přetáhl přes hlavu.
Albus od něho uhl pohledem, ačkoliv dlouho to nevydržel a stejně na něho znovu pohlédl. Co na tom? Vždyť byli přátelé už tolik let, že se takhle viděli milionkrát, ne? Tak proč se náhle Albus zastyděl, že ho pozoruje? Cítil, jak se mu hrne krev do tváří každou další vteřinou, kdy sledoval štíhlé, avšak vytvarované tělo, svého nejlepšího přítele.
Rose měla štěstí, pomyslel si.
Zarazil se. Proč o tom vůbec přemýšlí?
„No," zamumlal náhle, čímž připoutal pozornost svého nejlepšího přítele, který zrovna hledal něco na převlečení. „A ty a Rose jste..?"

„Co?" nechápal Scorpius a zamračil se, jako to dělával vždy, když něčemu nerozuměl. „Co jsme?"
„Už jste spolu..?"
„Dva měsíce," odpověděl Scorpius nechápavě. „Proč?"
Albus si povzdechl. Takhle to doopravdy nemyslel.
„Už jste spolu jako," vybíral vhodná slova a snažil se přitom nezírat na svého polonahého přítele. „Spali?"
Scorpius šokem otevřel ústa a nevěřícně si svého přítele prohlédl.
„Co prosím?" zeptal se po chvíli, když jeho otázku konečně rozdýchal. Náhle byl stejně rudý jako Albus sám. Urychleně sebral první triko, které našel a rychle si ho oblékl.
„Albusi," oslovil ho tvrději, než oba dva očekávali. „Já tě žádám, aby ses mě na tohle už nikdy neptal, jasný?"

Albus se mu chtěl omluvit. Nevěděl, co ho to napadlo. Nic mu do toho přeci nebylo. Jenomže v tu chvíli do pokoje dorazili jejich spolužáci a Scorpius by pravděpodobně nebyl rád, kdyby cokoliv z toho zaslechli.
„Tak ty se prej taháš s Weasleyovou jo?" vyptávali se ihned. „Jsi frajer Malfoyi!"
Nechápavě sledoval, jak plácali jeho nejlepšího přítele po zádech. Cožpak mít holku si zasloužilo uznání?
Scorpius se smál, ale nic na to neodpověděl. Vyslechl si řeči svých spolužáků a pak se odešel umýt.
Avšak Albusovi z nějakého důvodu do smíchu rozhodně nebylo.