Only you..... CZ [karlnap]

Me to★

Pov Karl
Konečně jsem byl z toho sklepa venku a dorazil jsem domů. Okamžitě jsem si lehl na postel. Přemýšlel jsem. Jak to je se mnou a s Nickem? Jsme jen kamarádi nebo něco víc??
Pořád mi to leží v hlavě. Ani nevím co je s Nickem. Celý den byl zaražený a ani se mnou pořádně nemluvil. Snažil se dělat jako by tu nebyl. Jako by byl vzduch. Ale neprošlo mu to. Koukal jsem se na něj každou chvíli jestli tam byl s námi.
Přemýšlel jsem co sem mu řekl po tom výletu. Byl jsem na něj hnusný, jen proto... Na to ani nevím odpověď, možná kvůli tý jeho blondýně. Rozešel se sní. Kluci mi o tom říkali. Přemýšlel jsem dál a taky jsem pak z únavy upadl ke spánku.

Ráno jsem se vzbudil. Zapomněl jsem že máme dneska školu. Bylo 7:00. Autobus mi měl jet za 35minut. Rychle jsem vstal a jenom jsem se převlékl. Nedělal jsem si ani snídani, vzal jsem batoh, obul si boty a šel jsem. Autobus jsem stihl jen tak tak.
Po chvilce dojel ke škole. Já jsem šel do třídy. Viděl jsem tam všechny v celé své kráse. Teda Sapnap z nich byl nejhezčí. Sedl jsem si na svoje místo, pokud jste nezaregistrovali, tak se nachází u Nicka.

„Ahoj„ pozdravil jsem s úsměvem.

„Ahoj. Nechtěl by jsi dnes po škole zajít třeba do parku??” nabídl Nick.

„Klidně. Budu rád” usmál jsem se.
„Co teď máme?” zeptal jsem se.

„Informatiku. Ale na počítače půjdeme potom než nám něco naše třídní vysvětlí”

„Já ty kecy tak nesnáším” začly jsme se smát.

„to zase bude poučení, že čtvrťáci mají zase nějaký průser a je z toho drama” moje hlava padla na lavici a hnedka zazvonilo. Musely jsme si stoupnout. Po chvilce přišla do třídy naše třídní, kterou taky máme na informatiku.

„Dobrý den žáci. Sedněte si” řekla a všichni jsme si sedli.
„Dneska na počítače nepůjdeme. Možná jestli to stihneme. Jak většina z vás ví, tak dneska se zase o něčem poučíme a rovnou se i poučíme že se budete chovat o Vánočních prázdninách bezpečně. Tohle poučení děláme už od prváku. Takže... Určitě všichni ví jak se čtvrťáci chovají. Mají jeden průser za druhým. To vy jste asi nejhodnější třída. Čtvrťáci šikanují hlavně prváky, ale šikanovali i nějakého druháka. Nebudu říkat kdo to je, vím že by mu to bylo nepříjemné” řekla a Nick se na mě podíval. Učitelka si vyndavala nějaké papíry.

„Až řeknu vaše jméno. Tak sem přijdete a podepíšete se mi tady. Je to ponaučení Jak se budete chovat o Vánočních prázdninách.” každý z nás to zná. Prostě jenom říkala ty kecy že se máme chovat bezpečně, k čemu máme a nemáme chodit.

„Teď řeknu vaše jméno, vy sem přijede a podepíšete se mi sem, k vašemu jménu.
Takže Thomas,
Toby
William
Clay
George
Nick
Zak
Bad(sorry ale nevím jaký je jeho pravé jméno)
A Karl.” všichni jsme tam postupně šly.

Byli jsme všichni hotový. Hnedka na to zazvonilo na přestávku.

Skip time
Byl čas oběda. Seděl jsem s Nickem. Měli jsme nějaké stripsy.

„Tak se do toho pustíš nebo ne?” zeptal se mě s plnou pusou. Nick je velký jedlík, ale udržuje si formu.

„Nemám moc hlad. Klidně si to vem” usmál jsem se na něj. On si to jenom vzal.
Po chvilce to dojedl a mohli jsme jít na další hodinu. Měli jsme ten zkurvenej tělák. Šly jsme se převléct.

„Nicku zapomněl jsem si ventolin ve skříňce.”

„řekni to učiteli a jenom přijď”

„Ok” řekl jsem. Šel jsem za učitelem. On mě pochopil a řekl mi že si pro něj mám jít. Šel jsem.
Už jsem nemohl jenom z těch schodů. Odemkl jsem si skříňku a vzal jsem si ho. Šel jsem po chodbě zpátky. Přišly ke mě dva kluci. Byl to zrzek a brunet. Brunet mě shodil na zem.

„Co máte zase za problém?” zeptal jsem se jich. Oni se jenom zasmáli. Zrzek do mě začal kopat. Bolelo to jako svině. Brunet mě zvedl a dal mi pěstí do obličeje. Zrzek mi na konec dal ještě facku.

„Cekneš někomu a uvidíš” odešly. Já jsem se zvedl a šel jsem k tělocvičně. U ní je koupelna a tam jsem šel. Zavřel jsem se v jedné kabince a sedl jsem si tam na zem.
Po chvilce někdo zaklepal.

„Karle otevři” řekl Nick.Dveře byli odemčené. Neozýval jsem se. Dveře se otevřeli. Nick mi viděl do obličeje. Navázali jsme oční kontakt.

„Karle kdo ti to udělal?!” v jeho očích šla vidět lítost a vztek. Nic jsem neříkal. 

„Karle mluv se mnou!” byl naštvaný.

„N-Nějací čtvrťáci. .” dořekl jsem to a rozbrečel jsem se.

Pov Nick
Karl si zapomněl ventolin ve skříňce. Odešel a my jsme mezitím měli volnou zábavu. Mohli jsme si třeba vzít míče a hrát třeba fotbal.
Karl se dlouho nevracel. Učitel mě poprosil jestli se za ním nepůjdu. Jen jsem kývl. Tak dlouho mu to nikdy netrvalo, takže jsem se šel kouknout do koupelen. Jakože je to vedle tělocvičny. Slyšel jsem tam někoho potichu brečet. Zaklepal jsem tam

„Karle otevři” řekl jsem. Nikdo mi neodpovídal. Ty dveře byli odemčené, takže jsem je otevřel. S Karlem jsem navázal oční kontakt. Jeho obličej nebyl moc v pořádku. Měl ho celý pokrytý od slz.

„Kdo ti to udělal!?” trochu jsem na něj zakřičel. Ti co mu to udělali tak to už přehnali. Karl neodpovídal.

„Karle mluv se mnou!”

„N-Nějací čtvrťáci” vykoktal ze sebe a rozbrečel se. Já jsem ho obejmul.

„Pojď, ošetříme to” řekl jsem. On se ode mě odtáhl. Já jsem mu otřel slzy. Vstal jsem a šel jsem pro lékárničku. Už jsem jí držel v ruce a šel jsem zase za Karlem.

„Proč vždycky když potřebuju lékárničku, tak je v každé místnosti.” trochu se zasmál.

„Jo je v každé místnosti. I v tělocvičně” řekl jsem. Vyndal jsem z lékárničky nějaký kousek ubrousku a dezinfekci.

„Kdyby to štípalo tak řekni” ujistil jsem se.
Po chvilce jsem mu ten obličej ošetřil. Celou dobu se chytal za břicho.

„Karle bolí tě ještě něco?” něžně jsem se ho zeptal.

„Oni do mě ještě kopaly. Jenom mě bolí břicho, ale není to žádný drama.”

„Půjdu za učitelem a řeknu mu co se stalo” pomalu jsem se zvedal, ale něčí ruka chytla tu moji. Samozřejmě že to byla ta Karlova. Koukl jsem se na něj.

„Prosím neříkej to učiteli. Jsi jediný kdo ví že mě šikanují.” řekl tichým hlasem, že jsem mu pomalu nerozuměl.

„Proč to nechceš nikomu říkat?” nechápal jsem to. Teda jakože šikanou jsem si v životě neprošel, ale i kdyby jo, hnedka by jsem to někomu řekl.
Karl mi neodpovídal.

„Tak fajn. Řeknu učiteli že ti je blbě a že tu zůstanu s tebou. Za chvilku přijdu.” řekl jsem a odešel jsem.
Přišel jsem k učitelovi. Řekl jsem mu to. Dovolil mi zůstat s Karlem v šatnách. Šel jsem zpátky za Karlem.

„Karle pojď se převlíknout. Můžeme zůstat v šatnách.” řekl jsem a nabídl jsem Karlovi pomocnou ruku. On jí přijmul.
Šly jsme se převlíknout.

Jsme na konci kapitoly

(Při psaní téhle kapitoly jsem koukala na kanál  Sam And Colby. Na video therefore we Believe (w. Georgenotfound And WilburSoot) sorry kdyby jsem to jméno toho videa psala blbě, ale já mám takový notebook který mi to automaticky překládá do Češtiny)

1210 slov

<BAMBULKA>