Only you..... CZ [karlnap]

you Are So cute

Pov Alex
Probudil jsem se ve Willovo pokoji a ve Willovo posteli. Ležel jsem vedle něj. Já nemůžu uvěřit tomu, že jsem se dal konečně dohromady s Willem. Miloval jsem ho už od prváku. Ještě si vzpomínám, když jsme byli na školním výletě tenhle rok a přišly jsme z Londýna po dešti na hotel, tak Will šel za Karlem a Tubbem. Já jsem je jenom poslouchal za dveřmi. On se tam s nimi radil, jak mi má říct, že mě miluje. V tu dobu jsem začal cítit že mám šanci.
Včera jak jsem rozbil talíř, tak jak mě uklidňoval. Byl jsem z toho na dně, protože vždycky když něco rozbiju, tak si vzpomenu, na moje dětství s mámou alkoholičkou a tátou feťákem.
Nebo když si Nick našel holku, tak jsem od Karla neposlouchal nic jiného než
"Ale já u něj nemám šanci. Ale já ho pořád miluju" fakt mě ty kecy nebavili. Jen budu doufat, že se dají dohromady. Oba dva se navzájem milují, ale nejsou schopní si to říct do očí.
Jen jsem koukal na Willa jak spí a zároveň jsem přemýšlel nad všemi vzpomínky, které se mi v hlavě odehráli. Byli to hezké, smutné nebo z dětství.
Jak jsem se koukal na Willa, tak on se po chvilce probral.

„ahoj" řekl jsem.

„ahoj" řekl ještě rozespalí Will a promnul si oči.

„Na co se tak koukáš?" pousmál se na mě Will.

„Na tebe" usmál jsem se na něj
a přišla mi zpráva. Teda. Přišla i Willovi na třídní skupinu. Která se jmenuje 'dementi na střední'
Já to jméno nevymýšlel.
Sáhl jsem po mobilu a otevřel jsem tu zprávu. Čekal jsem že to bude někdo že se na něco ptá, což je tam nejčastější nebo že máme někoho omluvit. Ale bylo tam něco jiného, což se tam moc neobjevuje. Stálo tam
"Hej. Bude třídní povídání. Nevím jestli se tomu tak dá říct. Bude hnedka na to jak přijdeme do školy, tak po všech hodinách které nám zkončí" psal to Tubbo. Jestli se ptáte, ano, v té skupině je i Ranboo a na tyhle schůzky chodí, jako by byl v naší třídě.

„Tak co to bylo?" zeptal se mě.

„Jenže máme takovou schůzku s naší třídou" řekl jsem.

„Máš hlad??" zeptal se mě po chvilce ticha Will. Já jsem jenom přikývl. Will vstal a po té i já. Měli jsme namířeno do kuchyně.

„Tak co si dáme??" zásoby jsou zase prázdný.

„Můžeme vajíčka. Pár jich tam ještě je" hnedka na to Will šel do lednice pro vajíčka a máslo. Já jsem mezitím vyndal pánev a dal jsem jí na plotnu, kterou jsem po té zapnul.

Po pár minutách hádání jak to máme dělat, jsme to udělali

Pov Karl
(Vím že to tu dlouho nebylo)
Dneska si potřebuju odchytnout Nicka. Potřebuju mu dát dárek, který mám pro něj. Je to i hezky zabalené, což se na svojí povahu v balení dárků divím.
Napsal jsem mu asi už miliónkrát, ale nic. Dokonce jsem mu i volal. Nic. Bylo 26.12. a on se mi neozval. Jediný co vím, tak je to že máme třídní povídání. Já nevím. Rozhodl jsem se jít ke němu domů. Jako né domů, ale aspoň na něj zaklepat. Asi mi dochází proč se neozval včera, ale dneska. No nic. Šel jsem rychle za mamkou.

„Mami jdu za Nickem. Potom se ti ozvu" řekl jsem.

„Jo a nic si v tom sněhu neudělej" řekla a já jenom kývl. Šel jsem si do pokoje vzít brašnu s mými typickémi věcmi a taky bundu. Boty mám v botníku a čepici neřeším. Dal jsem si jenom kapuci.
Měl jsem ani sobě bundu, boty a mohl jsem vyrazit. K Nickovi domů je to tak cca 7-8minut cesty. Po cestě jsem si užíval tu krásu. Všechno bylo bílé, pokryté sněhem, dokonce tam byli i vánoční dekorace. Já jsem si po cestě pouštěl písničky. Je to ta nejlepší metoda, jak se uklidnit. Všude to tam bylo hezký. Jen se modlím aď je Nick doma, aby jsem si neuvědomil že to byla zbytečná cesta.

Po těch minutách jsem tam konečně došel. Zaklepal jsem na dveře. Čekal jsem než mi někdo otevře. Po chvilce mi otevřel/la....

Jsme na konci kapitoly

(Haha teďka si budete muset počkat na další kapitolu. Teď se pokusím vydávat kratší kapitoly a taky podle toho jak mi to tam bude vycházet)

721 slov

<BAMBULKA>