Only you..... CZ [karlnap]

You little-

Pov Karl

Hnedka ráno mi přišla zpráva. Byla od Willa.

„Karle, kdy chcete s Tubbem vyrazit aby jsme něco stihli. Když večerka začíná v 20:00?" ptal se. Dneska máme volný den. Já jsem musel vzbudit Tubba. On mi jen řekl že asi po snídani

„Po snídani" napsal jsem a on mi dal zobrazeno. Vzal jsem si světle šedé džíny, bílé triko a fialový svetr.

(Takhle vypadal Karl)

S Tubbem jsme byli hotový a šly jsme na snídani. Tam jsme ještě něco domlouvali s klukama. Potom Wilbur šel za učitelkou, aby nám to povolila. Podařilo se. Vydali jsme se ven. Stáli jsme u nějakého velkého obchoďáku. Řekli jsme že se sejdeme u východu za 1hodinu. Všichni se rozběhli do různých obchodů a já jsem se tam jen kochal tou krásou. Já jsem se vydal do jednoho ve kterém se prodávali řetízky, náramky, prstýnky a taky přívěšky. První jsem se koukal po nějakém řetízku. Byl to stříbrný řetízek a na tom bylo písmeno K. Potom jsem si našel jeden náramek který byl asi fialový. Moc jsem to nepoznal, ale bylo tam záblesky i modré takže doufám že to je spíše fialová. Pak jsem viděl jeden prstýnek. Byl okolo stříbrný a vevnitř měl fialovou. Zaplatil jsem a ty věci jsem si dal do batohu. Šel jsem si koupit buble Tea. Měl jsem jahodové s borůvkovími kuličkami. Šel jsem si sednout a v klidu to vypít. Měl jsem vypito a šel jsem do Dm. Koupil jsem si tam jen nějaké laky na nehty a žvýkačky. Už se mi moc nechtělo utrácet a tak jsem si sedl na lavičku blízko východu. Jen tak jsem tam projížděl mobil. Na mobilu jsem měl 73%. Chtěl jsem poslouchat písničky, ale zapomněl jsem si sluchátka na pokoji. Vyděl jsem tam elektro. Stejně jsem potřeboval nový. Šel jsem si je teda koupit. Koupil jsem si jedny bezdrátový a jedny levnější drátový. Opět jsem si šel sednout a zapnul jsem si písničky. Po několika minutách jsem si všimnul že už všichni přichází, tak jsem uklidil sluchátka a zvedl se.

„Karle co sis koupil?" ptal se mě Tubbo, když jsme byli na odchodu.

„Jen prstýnek,náramek,řetízek, buble Tea, žvýkačky a dvoje sluchátka. A ty?" zeptal jsem se

„Já jenom novou myš, a nějaký oblečení."

„Tak kluci a teď jdeme do Mekáče!" zařval Wilbur. Vešly jsme dovnitř. Já jsem si objednal jenom velké hranolky a mcflurry.

Tubbo 20nugetek, sladkokyselou omáčku,velkou Colu a Mcflurry.

Alex Bicmac, velkou Colu, dvoje velké hranolky, 6sladkokyselích omáček a chycken wrap.

Tommy Milk shake, Mcflurry, bicmac, hranolky, 2sladkokyselí a velkou Colu.

Wilbur 2krát 20nugetek, 6sladkokyselích omáček, bicmac, Mcflurry,Milk shake a Velkou Colu.

Nick bicmac, velké hranolky,2sladkokyselí omáčky, velkou Colu a cheese burger.

Já jsem byl tak rád že se mě nikdo neptal proč toho mám tak málo. Dokonce jsem měl v plánu si dát jen Mcflurry

(Chci se omluvit. Nevím jak se píšou jednotlivý jména těch jídel. Doufám že je pochopíte)

Všichni dojedli jsme a šly do herny. Tam to všechno uteklo jako voda a už bylo 18:00. My jsme se pomalu vraceli.

„Kluci,ví někdo kde to jsme?" ptal se zmatené Wilbur. Nikdo neodpovídal. Vzal jsem si mobil a šel na mapy. Vyhledal jsem si tam náš hotel

„Pojďte za mnou" řekl jsem a vydali jsme se na cestu.

Stále bloudíme Londýnem a cítil jsem, že začíná pršet, déšť mi moc nevadí ale nesmí pršet moc. Navigace ukazovala 45minut cesty. Z ničeho nic zahřmělo a já se hodně lekl a uskočil. Všichni se na mě podívali a já se cítil trapně. Nemůžu za to že se bojím bouřek. Šli jsme dál a pršelo víc a víc, začínal jsem mít hodně velký strach jak dorazíme do hotelu. V dálce jsem viděl blesk a začal jsem počítat 15, to znamená že je ještě dost daleko a máme chvíli čas. Šli jsme celkem úzkými uličky a skoro všichni měli deštníky jenom šest ne, a hádejte kdo bylo těch šest. Samozřejmě že mi. Měl jsem na sobě jen takovou lehkou mikinu a začínala mi být zima, když jsme vycházeli bylo teplo, ale najednou byla zima a do toho pršelo. Po chvíli přestalo pršet a vše se uklidnilo, vždy mi rodiče říkali že když prší a najednou přestane tak je to ticho před bouří.

„Kluci měli by jsme se schovat, tohle počasí nevěští nic dobrého" řekl jsem se strachem

„Klid Karle, to zvládneme" ujišťoval mě Wilbur.

„Nemyslím si" řekl jsem

„Nebuď pesimista Karle, vše dobře dopadne" řekl Alex

„Když myslíš" opravdu to nevěští nic dobrého, ale nikdo mi nevěří. Šly jsme dál a hodně se blýskalo, hodně jsem se bál, ale kluky jsem k ničemu nepřinutil. Z ničeho nic jsem se začal klepat, sesunul jsem se k zemi a nemohl jsem nic říct ani se pohnout. Kluci se začali hodně vzdalovat a já se cítil hrozně beznadějně. Po chvíli se mi aj špatně dýchalo a já nevěděl co mám dělat. S těžkostí jsem se skoulel do klubíčka a čekal co se stane.

Jsme na konci kapitoly

(Chci se omluvit ale je tu zase kratší kapitola. Mě se to tam prostě takhle hodí. Omlouvám se za chyby ale píšu to ráno)

856 slov

<BAMBULKA>