Only you..... CZ [karlnap]

you will be okay

Pov Nick
Otevřel jsem dveře a rozeběhl jsem se za Karlem. Naštěstí je na normálním pokoji a né na JIP. Měl jenom nějakou hadičku, která byla přilepená k jeho ruce.

Obejmul jsem ho a snažil jsem se nebrečet.

„A-ahoj Nicku." řekl Karl.
Já jsem se trochu odtáhl a koukl jsem se mu do obličeje.

„Ahoj. Je to už lepší??" pousmál jsem se na něj.

„J-jo je." řekl.

„Tak to je dobře" stekla mi slza po obličeji.

„A-Ahoj kluci" řekl a koukl se na Claye a George.

„Nicku můžu s tebou mluvit?” řekl Clay a já jsem šel za ním. Aby nás George mohl nechat si promluvit v klidu, tak šel za Karlem.

„Tak co jsi potřeboval??” zeptal jsem se ho.

„Já a George budeme muset za chvilku odjet. George má nějaké zařizování a já ho tam musím odvézt” řekl.

„Klidně, ale proč si mi říkal jen tohle, připadalo mi že jsi chtěl něco víc”

„Jo jenom jestli to tu zvládneš. Vím že by jsem tohle nikdy neřekl, ale bojím se o tebe, že si něco uděláš. Nejlépe až Karla propustí, tak stačí zavolat” řekl a obejmul mě.

„není se čeho bát. Budu na tebe spoléhat, ale teď už běžte, aď to Gogy stihne.” pousmál jsem se na něj a odtáhl se.

„Georgy už musíme” řekl a George šel k němu.

„Tak zatím ahoj a uzdrav se” řekl George a opustili místnost. Já jsem zase přišel za Karlem. On mě chytl za ruku. Koukali jsme se na sebe a do místnosti přišel doktor.
Něco tam Karlovi vyměnil.

„Pane doktore jestli se můžu zeptat. Jak je na tom Karl a kdy ho propustíte??” zeptal jsem se ho mile. Karl se mé ruky držel pevně. Vím že nemá rád nemocnice.

„Ano. Karl je na tom velice dobře, jenom to břicho ho bude ještě někdy bolet a může to míst i následky, je to menší pravděpodobnost, ale nebude to to tak velká bolest jako teď. Necháme si ho tu do zítřka na pozorování a pak bude jen odpočívat.” řekl a odešel z místnosti.

„Vidíš Karle. Zítra tě pustí a já pak nedopustím aby ti někdo ublížil” řekl jsem.

„d-díky. A ještě mám jednu otázku” koukal se na mě.

„Ano??”

„Myslíš si že by jsi tu mohl zůstat přes noc. Nechci tu být sám” řekl a udělal na mě psí oči.

„tak jo.”

Skip time
Je už druhý den a já s Karlem čekáme na to, až pro nás Clay přijede. Čekáme tu už 10minut. Karl už je hodně lepší a už nemá takové bolesti jako před tím.

Konečně sem Clay dorazí a my nastoupíme. Opět George sedí ve předu.

„Tak co, už jseš v pohodě??” řekl Clay a rozjel auto.