Safed Love (Icy Love 3)

62

Maya

„Pojďme jíst, zlato."

Přikývla jsem a otočila se ke stoličce.

***
O dva týdny později

Můj pohled se neustále vracel ke Christianovi, jak se pohyboval po místnosti. Nedokázala jsem z něj spustit oči. Jeho kroky byly sebevědomé a klidné — jako by měl celý svět pod kontrolou.

A vlastně měl. Tohle byl jeho svět.

Jeho síla a neochvějná dominance mě přitahovaly silněji než cokoli jiného. Každý jeho pohyb mi rozvibroval tělo.

Christian si jen nedbale pokrčil rameny, zapnul si sako a já musela zadržet dech. Jeho postava byla dokonale vypracovaná. V mých očích byl krásný — nejen fyzicky, ale i tím, kým byl uvnitř.

Slezla jsem z postele, vzala jeho sako do ruky a pomohla mu ho obléct. Když se naše pohledy setkaly, vřele se usmál. Moje dlaně zabloudily k jeho hrudi, pak na břicho, kde jsem cítila každý sval pod tenkou košilí.

Jeho ruce se usadily na mých bocích a přitáhl si mě blíž.

„Jak se cítíš?" zeptal se tiše, prsty mi jemně přejížděl po bocích.

„Skvěle." Usmála jsem se.

Přikývl, ale jeho pohled potemněl. V očích se mu něco změnilo, jako by se chystal říct něco vážného. Polkl, jeho čelist se napjala.

Zachytila jsem ten náhlý přechod. „Co se děje, Christiane?"

„To, co ti řeknu, nebude lehké. Ale myslíme si, že je čas, abys to věděla," začal.

„Věděla co?" Oči se mi rozšířily, když jsem pocítila, jak se mi do žil vkrádá panika.

Christian mi položil prst na rty. „Pšš... Uklidni se, andílku. Všechno je v pořádku. Ale Adrian s tebou potřebuje mluvit."

Zmateně jsem svraštila obočí. „Adrian? Ale proč?"

Adrian mi sotva kdy řekl pár slov. Většinu času mlčel. Jen občas jsem zachytila jeho pohled. Měla jsem pocit, že mi toho chce tolik říct, ale neměl odvahu nebo slova.

Vlastně jsem měla dojem, že se mi spíš vyhýbal. Někdy mě jen z povzdálí sledoval, jako by hledal správný okamžik. Nikdy jsem o tom nepřemýšlela do hloubky — až dosud.

„Má toho hodně na srdci. Ale mysli na to, že ti nechce ublížit. Dobře? Není tvůj nepřítel," vysvětlil Christian klidně a díval se mi přímo do očí.

Přikývla jsem, i když se mi v hrudi hromadila úzkost. V tom okamžiku někdo zaklepal na dveře. Trhla jsem sebou, napjatá k prasknutí.

„To bude on," zamumlal Christian a zavolal: „Vejdi!"

Zírala jsem na něj, zatímco dveře tiše klaply. Vzápětí mě jemně otočil čelem ke vchodu.

„Ahoj," řekl Adrian tiše, s lehce roztřeseným úsměvem. Vypadal nervózně, ruce zaťaté v pěst a nejistý postoj.

Vidět tak silného muže v takovém stavu bylo samo o sobě zarážející.

„Ahoj," odpověděla jsem tiše, téměř nesměle.

Christian mě dovedl k pohovce, posadil se a stáhl si mě na klín. Pohladil mě po bříšku a začal kreslit prsty drobné kruhy.

Zhluboka jsem vydechla a upřela pohled na Adriana.

Znovu polkl, krátce se rozhlédl po místnosti a pak se vrátil očima ke mně.

„To, co ti chci říct, zní šíleně. Možná mě po tom budeš nenávidět... ale nemůžu to v sobě dál dusit. Už mě to dohání k šílenství," začal opatrně.

„Ať je to cokoliv, bude to v pořádku," odpověděla jsem jemně, snažíc se mu dodat odvahu.

Po všem, co jsem si prožila, jsem se naučila hledat světlo i v těch nejtemnějších chvílích.

Christian mě držel pevně, jeho pozornost byla plně upřená na mně. Možná právě on byl ten, kdo mě uzdravovat, kdo mi dodával v takových chvílích odvahu.

Když Adrian začal skutečně mluvit, veškeré mé obavy a otázky se vytratily. Jeho slova mě pohltila.

Zatajila jsem dech. S každou větou, co vyšla z jeho úst, se mi víc a víc lámalo srdce. Slzy mi stékaly po tvářích a Christian je tiše zachycoval, konejšil mě svým dotykem.

Adrian pokračoval a já cítila, jak se mi pod nohama hroutí svět.

Když domluvil, zůstal stát tiše, zíral na mě a čekal na reakci.

Snažila jsem se promluvit, ale sevřelo se mi hrdlo. „Znal jsi moji mámu?" vydechla jsem.

Přikývl.

„Miloval jsi ji?" Znovu kývl, jeho tvář naplnila bolest.

Oči mi zamlžily slzy. „Nepamatuju si tě."

„Nemůžeš. Byla jsi ještě miminko. Mělas rok," řekl tiše.

Jeho hlas měl v sobě něco, co mě zasáhlo hluboko. Něco otcovského.

„Přála bych si tě pamatovat," šeptla jsem. „Byl jsi pro mě větším otcem než ten, co mě měl chránit. Tobě na mně záleželo. Jemu nikdy."

Adrianův pohled zjemněl. „Záleželo mi na tobě, Mayo. Od chvíle, kdy jsem tě poprvé uviděl. I když jsem věřil, že jsi mrtvá... nikdy jsem tě nepřestal milovat. Byla jsi moje dcera."

***

Ahojky zlatíčka,
Jenom vám chci říct, že jestli si potřebujete osvěžit příběh, který říkal Adrian o Lili, tak běžte na Icy Love 2 a je to konec 42 kapitoly a začátek 43. Mejte krásný den.
S láskou M..