Bonusovky

55| Leo & Alessandro XII.

Poprvé, co zůstal Leo s Hazel sám po delší dobu, bylo, když malá měla rok a půl a Alessandro odletěl na téměř deset dní pracovně do Seattlu, aby hostoval při operaci. 

Doteď, od toho, co byli rodinou, nikam nelétal, pokud nešlo o menší operaci, kterou by zvládl za den. Když už šlo o složitější případy, snažil se, jestli byla možnost pacienty přepravit k nim do nemocnice, kde se jim pak mohl i déle a více věnovat. To byl vždy ten lepší scénář tak jako tak. 

Teď šlo ale o vážný případ a chlapeček potřeboval kapacitu, jako byl Alessandro. A tak poprvé odjel na delší dobu. 

Věřili si, samozřejmě, takže jedinné to těžké bylo to, aby se Alessandro rozloučil. Když dal Hazel poslední pusu na čelo a narovnal se k Leovi, měl slzy v očích. "Budete mi chybět," prohlásil a dal pusu i Leovi.

"Za chvíli budeš zpátky. A budeme si volat každý den," odpověděl Leo. Alessandro se pousmál, přikývl a vydal se k autu. 

Leo oblékl Hazel, vzal kočárek a i s Pajdou a Štěnětem se vydali na procházku. 

Alessandro odjel ve středu. Operaci měl mít v pondělí, ale chtěl se s případem co nejvíce seznámit. Další víkend se měl vrátit domů.

Každý den si opravdu volali přes videohovor. Leo ho samozřejmě spamoval i fotkami nebo krátkými videi, to Alessandro samozřejmě ale nereagoval tak rychle, protože musel taky někdy pracovat. 

A pak, v sobotu kolem oběda, někdo zazvonil.

Leo si frustrovaně oddechl, protože se snažil uvařit oběd, zatímco se mu Hazel motala pod nohami. Pokusil se ji posadit do židličky, ale byla nespokojená, zkrátka se chtěla hýbat. S myšlenkou, že to bude zase jedno z překvapení Simona a přišel na návštěvu na procházce s Caroline nebo něco takového, šel otevřít. 

Sotva pootevřel dveře, Pajda i Štěně se protáhli ven. A doslova začali šílet.

Hazel v jeho náruči taky.

Před ním totiž stál Alessandro, který se po jejich dceři už natahoval se slovy, jak moc mu chyběla. Leo zůstal zaraženě stát, než se zeptal: "To jsi cestou ztratil klíče?"

"To je to první, na co se zeptáš?" odvětil Alessandro a hned na to dal pusu Hazel. "Zapomněl jsem je v Seattlu."

"A ty nejsi v Seattlu proč?"

Podíval se na něj, vešel do domu. Dal mu pusu na tvář a pak se pousmál. "Protože jsem měl volný víkend a chyběli jste mi. Zítra letím zpátky."

Tohle měl Leo na něm snad nejraději. Jak byl ALessandro schopen vynaložit jakékoliv úsilí, peníze i čas na to, aby mohl být s nimi. 

Leo za ním zavřel, zamkl, stále trochu v šoku. Alessandro pustil Hazel, aby se mohl svléct, tentokrát ho ale nenechal Leo. Spojil totiž jeho rty a usmál se. "Já tě za tohle miluju."

"Já sebe taky," odvětil Alessandro a uchechtl se nad tím, jak Leo protočil očima. 

Takže oběd dovařil přece jen v klidu, protože Alessandro si s Hazel celou dobu hrál v obýváku na zemi. Slyšel jejich smích, pískot Hazel a nemohl se přestat u vaření usmívat. V jednu chvíli k němu došel Pajda s míčkem v tlamě, jako by snad chtěl, ať se k nim přidá. Leo mu míček vzal a hodil mu ho kousek za Alessandra. 

Alessandro byl šílenec. Volný víkend a hned přeletěl celý kontinent, jen aby je viděl na dvacet čtyři hodin. Troufal si říct, že měl toho nejlepšího manžela na světě. 

Naservíroval jim oběd ke stolu. Oficiálně neměli přiřazená místa, ale zkrátka si oba sedali vždy na konkrétní svou židli. K té své tedy Leo přisunul i dětskou židli pro Hazel a nachystal ji porci k sobě.