Jak bolí ztráta

21. Informace se šíří

Lukáš seděl druhý den ráno v kantýně a poslouchal hovor. Díky Radkovi se informace ohledně návratu Sid, už dnes ráno začala roznášet mezi ostatní zaměstnance. Zatím všichni jen věděli, že je zpátky ve městě kvůli babičce, ale tím to končilo. Raul si nechal při informováni Radka pro sebe, to jak Sid vypadá i to jak se změnila. Teď se zaposlouchal do hovoru u stolu a toho co říká Eliška. "Takže ona je zpátky? Radku a fakt nevíme kde byla, přeci jen byla pryč dva roky." "Raul říkal, že netuší a prý budeme v šoku, ale nic víc mi neřekl." "Mami, co ty si o to myslíš? Je dobrý, že je zpátky ne? Snad se tu za námi staví a celé nám to vysvětlí." Lukáš se díval na Anežku, která se zarazila a zřejmě přemýšlela co má říct. "Eli nemyslím, že nás bude chtít vidět a pokud to někomu z vás pořád nedošlo na tom co se stalo máme úplně stejnou vinu. Všichni jsme se na ní vykašlali, když nás potřebovala. Všechno nám vždycky odpustila a laskavě si všichni vzpomeňte jak jste se k ní chovali tehdy když byl Albert na chvíli ředitel. Nedivila bych se, kdyby s námi už nikdy nepromluvila." Lukáš sledoval jak na ní všichni koukají a ona radši rychle odešla. Následně se všichni tak trochu začali hádat, že to Anežka přehání a podobné řeči. No rozhodně brzo poznají jaká je pravda.

Anežka seděla v ordinaci a snažila se uklidnit. Adam vypadal hůř než včera a vážně nepomáhalo, že nikdo nevěděl kde Sid teď je. Proboha proč si zrovna Eliška myslí, že se Anča vrátí a bude jí chtít vidět. Měla sama až moc času si vyčítat svoje chování. Taky jí zrovna ukázkovou podporou nebyla a tak moc jí to mrzelo. Z myšlenek jí vyrušil Lukáš, který před ní položil kávu a obloženou housku. "Snídani jsi moc nedala tak tady máš." "Děkuju ti, víš ty nechápeš o co jde, ale obávám se, že nemám ani dost času ani sil ti to vysvětlit. Nejhorší je, že by jsi to vědět měl, protože tady bude asi dost horko během pár dní. Proboha co jsme to jen udělali." Lukáš sledoval Anežku jak si skryla tvář do dlaní a pláče. Konejšivě ji objal a bylo mu jí líto, takže rychle napsal Sid zprávu. "Anežko, život je někdy hodně složitý, já o tom vím z vlastní zkušenosti. Někdy to co nějak vypadá může být úplně jinak. Ty se trápíš a vyčítáš, že jsi měla něco udělat jinak. Jak jsem to tak poslouchal tak jsi zatím jediná." Anežka se na něj zničeně podívala a byla mu za podporu vděčná, ale kdyby věděl co udělali tak jí spíš odsoudí. Měl vyvinutý smysl pro spravedlnost a oni se strašně provinili.

Lukáš dostal vzkaz od Sid a byl rád za to jak se rozhodla. Byl konec pracovní doby a on nabídl Anežcce, že jí doprovodí, přeci jen bydleli kousek od sebe. "Děkuju, že se o mě tak staráš. Dneska jsem zrovna nebyla moc nápomocná v práci, ale víš je to tak složité." Lukáš se na ní usmál a protože byli na konci parku, kde se měli rozdělit tak se zastavil. Kousek za Anežkou zahlédl toho koho hledal a tak byl čas Anežku trochu uklidnit. "Anežko, teď potřebuju, aby jsi pochopila, že tohle je jen pro tebe a nesmíš to nikomu říct. Dalo mi to dost práce, ale ty opravdu lituješ toho co se stalo a nejsi vina jako ostatní." Anežka se na něj nechápavě dívala a nerozuměla co tím myslí. V tom Lukáš ukázal za její rameno a ona se otočila. Před ní stála Anna, ale opravdu jí málem nepoznala. Nový účes a oblečená byla vysloveně elegantně, taky měla neproniknutelný výraz. "Ahoj Anežko, je toho dost co ti teď neřeknu a musíš to brát jak to je, nebo můžeš klidně odejít, rozhodnutí je na tobě." Anežka plně pochopila to o čem mluvil Raul, protože Anna byla pryč a tahle dívka byla úplně někdo jiný.

Sid si tím nebyla jistá, ale Lukáš jí nakonec přesvědčil kouskem hovoru co měl s Anežkou a který nahrál. Pravda byla, že pravdu jí zatím říct nehodlala, ale zároveň ona si zaslouží i respekt a alespoň část pravdy. Nakonec si sedly na lavičku a Lukáš stál opřený o nedaleký strom. "Malém jsem tě nepoznala, moc ti to sluší, ale je to nezvyk. Chápu, že se zlobíš měla jsem dost času o tom přemýšlet." "Já to vím a dnešek minimálně u tebe něco změnil. Vrátila jsem se, což jsem úplně neplánovala, ale nechci, aby někdo věděl, že jsme se viděly. Vím moc dobře co se v zoo i s vámi poslední dva roky dělo, podívej je toho spousta co nevíš a já zatím nejsem ochotná to někomu říct. Ublížili jste mi všichni víc než tušíš, ty zrady byly velké a některé zanechaly hluboké jizvy a já je prostě nikdy neodpustím." "Mrzí mě to, mrzí mě jak jsme nevěřili tomu co jsi říkala. Chápu, že v tom týdnu se něco stalo a ty o tom nechceš mluvit, ale hodně lidí lituje svých rozhodnutí." "Vím kam tím míříš, ale on mi ublížil skoro nejvíc a musí pochopit co všechno jsem musela obětovat, abych se snažila zachránit náš tehdejší vztah. Pošlapal moji sebeúctu, moje sny a nakonec moje city a lásku. Já už nikdy nenechám nikoho mi ubližovat." Anežcce bylo do pláče, měla totiž pravdu, bylo to ještě mnohem horší než tušila. Nakonec se podívala na Lukáše a další slova Anny jí nepotěšila. "Žiju v Dánsku, takže ano známe se dlouho a ano bydlíme spolu." Sid si všimla jak Anežka sklopika hlavu a přikývla. Nakonec se rozloučily a ona odešla. Jí dá šanci, sice zatím nezná pravdu, ale jednou jí to řekne tak jako Josefovi.