Jak bolí ztráta

27. Krutá žárlivost

Alena seděla ráno u Adama v bytě a snažila se ho dát dokupy. Včerejší odpoledne bylo pro něj úplnou katastrofou. Mluvil se Sid, ale zároveň vlastně spíš mluvila ona, řekla mu všechno a mnohem víc než tehdy napsala v dopise. Hlavně se, ale dozvěděl, že už není sama. Ona sama jí to nezazlívala, protože Lukáš byl moc fajn sympatický a laskavý muž. Jen se už od začátku zabývala tím, že ho možná ženy nezajímají a tohle byla čára přes rozpočet. Očividně spolu už nějakou dobu byli a to v Dánsku, kde tam Sid pracovala zatím nikdo netušil. Taky se v zoo mluvilo tom, že je úplně jiná. Nikdo neslyšel co si řekla s Adamem, ale to jak všechny ignorovala v infocentru bylo děsivé. Taky mluvila s Albertem a ten jí řekl o čem spolu mluvili oni. Pořád tu bylo něco o čem nevěděli a jí to začalo strašně vadit a tak teď ráno udělala jediné možné, zavolala Richardovi. Adam byl v koupelně a tak na to měla čas. "Páni dobré ráno Aleno, co tak brzo? Ne počkej, nech mě hádat, Adam trpí." "Richarde tohle není legrace, já se o něj vážně bojím. Je ve strašném stavu, kdyby ho jen vyslechla, ale ona mu nedala žádnou šanci. Navíc ho teď sžírá krutá žárlivost, protože ona už není sama. Prosím jak dlouho k tobě tehdy vlastně chodila?" "Adam si tohle všechno zavinil sám, stejně tak jako na tom máte podíl i vy všichni. Tak dlouho jste jí trápili, až musela začít chodit ke mě. Byly to týdny Aleno a on nic neudělal, respektive udělal a tím začal něco strašného. Teď mě omluv mám práci." Alena se zmučeně dívala na displej a pak si všimla Adama.

Adam stál ve dveřích a poslouchal poslední Richardova slova. Byl takový idiot, že si ničeho nevšiml. Jen se zabýval tím, že je tady Márty a na Sid neměl čas. Pak pořád ty její řeči a i když se to vysvětlilo, tak nepřestala a on si nevšiml jak trpí. "Aleno co jsem to udělal?" Adam si sednu ke stolu a bylo mu až do hloubky duše zle. "Adame tohle není jen tvoje chyba, všichni na tom máme svůj podíl. To my všichni jsme zavinili její odchod a změnu, která se s ní stala." "Jak mám teď dal žít? Mohl jsem alespoň doufat, že se možná jednou vrátí a třeba mi dá ještě šanci. Jenže ona je teď s ním a já už nemám šanci. Co mám dělat s tím jak moc jí miluju?" Alena kamaráda objala a oči se jí zalili slzami. Tak moc ráda by mu pomohla, ale nevěděla jak. Pokud už má Sid někoho jiného tak už nezmůžou vůbec nic. Možná by si mohla s Lukášem promluvit, ale sama nevěděla o čem přesně. Taky jí došlo, že on asi zná možná většinu toho co se jí stalo. Richard taky určitě věděl mnohem víc, ale odmítal jim to říct. Všechno to bylo špatně a Adam trpěl.

Sid seděla u snídaně a měli s Lukášem hosta. Richard se tu stavil a teď akorát domluvil s Alenou, která byla očividně úplně zoufalá. Adam se trápil a ona si vzpomněla jak moc jí tehdy ublížil, když našla Alenu u něj doma. Trápila se tak dlouho, než jí pravdu nakonec řekla Eliška, protože Adam to neudělal a klidně by jí dál nechal trpět. "Sid, no zdá se, že tvůj plán funguje. Jsi si, ale opravdu jistá, že to takhle chceš? Máš právo se mstít, ale.." "Nemusíš se o mě bát, ale on musí pochopit jak moc mi ublížil. Takhle přesně jsem trpěla, když se tu Alena objevila. Jedno ráno mě zve na rande a večer cukruje s ní. Pak u něj bydlí a on mě nechá trpět, takže ne Richarde já se nechci mstít, já jen chci, aby to všechno pochopil." Richard sledoval jak se Sid usmála a odešla do ložnice. "Ona ho pořád miluje." "Tede doktore tobě to pálí rychle. Samozřejmě, že ano, nikdy nepřestala. Nebyl jsem si tím úplně jistý než jsem je spolu včera viděl. Chápu, že to neschvaluješ, ale pokud mají mít šanci na nový začátek musí si tímhle projít." "Co mám udělat já, protože ty už očividně svoji roli máš." "Zatím čekej, až tě poprosím, tak si budeš muset s Adamem promluvit." Richard se usmál a poprvé od doby co je Sid zpatky cítil naději na lepší zítřky jak pro ni tak hlavně pro Adama.

Anežka měla pocit, že Adama dneska zabije. Byl roztěkaný a ona vlastně nemusela být detektiv, aby zjistila proč. Měla se dělat kontrola želv a musela přijít ona, protože Adam tu Lukáše nechtěl. "Adame pokud se nemůžeš soustředit tak poprosím Boba, aby mi pomohl." "Promiň, ale já vážně dneska nemůžu." Adam se snažil soustředit, ale nešlo mu to. Nakonec to zvládli a on si sednul ke stolu. "Anežko, proč on, proč je Sid s ním?" "Adame já to nevím, ale on je hodný kluk a nerada to říkám, ale myslím si, že zná celou pravdu co se tehdy stalo." "Jak to myslíš? Jako i o těch dnech, kdy nevíme kde Sid byla?" "Jsem o tom přesvědčená, podívej já si taky přála, aby se jednoho dne vrátila a třeba ti dala šanci. Musíš se teď asi bohužel smířit s tím, že jsi jí opravdu ztratil." "Můžu o ní bojovat, můžu zkusit jí získat zpátky." "To nechám na tobě, ale uvědom si, že je šťastná, opravdu ji chceš zase ublížit?" Adam se na Anežkou podíval a zakroutil hlavou, ne nemohl by jí zase ublížit, ale zároveň ji pořád miloval a nevěděl jak dál. Anežka ho nakonec nechala samotného a šla k sobě, na chodbě narazila na Josefa a jen ho poslala za Adamem.