Jak bolí ztráta

60. Jak bolí ztráta

Sid seděla v obývacím pokoji vily a dívala se na tu spoustu lidí kteří tu byli. Rodina a přátelé se tu sešli na večeři a ona za to byla vděčná. Konečně také oznámili, že čekají s Adamem miminko. Jak se dalo očekávat tak největší radost z toho měli budoucí praprarodiče. Život jí letos postavil do cesty spoustu zkoušek, ale dokázala je překonat. Některé zvládla sama u jiných to už zvládli společně s Adamem. Pořád věděla, že hlavně v zoo má na čem pracovat, ale prostě to chce svůj čas. Teď si všimla jak se Adam baví s Richardem a ona si pro změnu užívala společnost Klárky. Malá Terezka spala spokojeně v pracovně a na stolku před nimi byla chůvička, aby jí měli pod kontrolou. "Vypadáš tak šťastně, jsem za tebe moc ráda. Adam vypadá, že se nemůže dočkat až budete mít vlastní mimčo." "Je nadšený od doby kdy jsem mu to řekla a bylo těžké to nikomu neříct, ale prostě jsem nechtěla." "Sid to je mi jasné, víš občas jsem si teď vzpomněla jaké to bylo tehdy, když jsi byla u mě. Zlomená a úplně bez života, jsem tak ráda, že už je to všechno jen minulost." "Nikdy nepřestanu být vděčná tobě, Richardovi a hlavně Lukymu za pomoc. Dostali jste mě ode dna a já začala znovu žít. Teď mám možná i díky tomu všemu to co jsem vždycky chtěla, skutečnou hlubokou lásku. Hlavně mám, ale jistotu, že Adam mi říká všechno a řešíme všechno společně." Klárka se na ni usmála a věděla, že má pravdu.

Adam stál s Richardem stranou, jeho žena si povídala s Alenou a její novou partnerkou Markétou. Bylo tu hodně lidí, ale hlavní pro něj bylo jak byli všichni šťastní, když jim oznámili tu novinku. "Jsem rád za vás za oba. Víš Adame na jaře jsem si tohle neuměl ani představit." "Vím jak to myslíš, po všem co teď vím mám obrovské štěstí, že mi Sid tuhle šanci dala. Pochopil jsem jak bolí ztráta a nikdy už nedovolím, aby něco ohrozilo naše štěstí." Richard sledoval Adama jak si došel sednout k Sid a přemýšlel nad tím o čem mluvil před pár dny se Sidonií. Oběma dělala Sid radost, ale zároveň si uvědomovali kolik se toho muselo stát, aby mohl nastat tento den. Nikdy nezapomene na den kdy mu zkolabovala v ordinaci, ani na ty týdny po tom. Naštěstí osud dává další a další šance a Adam to tentokrát vzal za správný konec a hlavně Sid byla kvůli lásce ochotná mu odpustit. Teď čekají miminko a to jejich vztahu a lásce ještě víc pomůže. Sidonie stála stranou a pozorovala dění. Splnilo se jí největší přání a to, že je Sid těhotná. Tolik si to přála a teď je to tady, láska nakonec vždycky zvítězí. Sice ji to někdy trvá dlouho, ale po všem čím si ti dva prošli už je nic znovu nerozdělí.

Nakonec všichni hosté odešli a vila byla už zase tichým místem. Sid se dívala do hořícího krbu a užívala si Adamovu společnost. Babička už si šla lehnout a Ed se vytratil taky. "Lásko o čem přemýšlíš?" "Uvažovala jsem nad Edem, se Sandrou jim to spolu moc svědčí. Jsem hrozně ráda, že jsou zase spolu a taky je fajn jak se zapojil do firmy." "To je pravda, navíc za pár měsíců budeš mít jiné starosti než firmu a zoo." "To ano, ale Ed mě ve firmě zastoupí a nebude problém se občas zapojit. Do zoo budu chodit dál, jen to trochu omezím. Spoustu práce můžu dělat doma a pokud bude potřeba tak si můžu vzít miminko do kanceláře." "To je pravda a navíc myslím, že najdeš dost těch kteří si rádi povozí kočárek. Jak vlastně vnímáš ten rozhovor co jsi měla včera s Eliškou?" "Přijala jsem její omluvu a zkusíme začít znovu. U ní to pro mě bylo nejtěžší a ona si je toho vědoma. Navíc možná i jí se blíská na lepší časy." Adam se na Sid nechápavě podíval. "To jsem asi zmatený a nechápu jak to myslíš." "Potkala jsem dneska ve městě Břéťu, vrátil se a zase bude pracovat tady. Povede zdejší kriminálku, zašli jsme na kávu a on mi řekl, že chce za Eliškou zajít." Adam se usmál a políbil Sid. No snad se opravdu všechno posouvá k lepším časům. On sám chtěl udělat dneska ještěr jednu věc a tak vzal za společného smíchu Sid do náručí a odnesl ji do ložnice.

Sid se nechala odnést k nim do ložnice a byla tak moc šťastná. Život jim dal neuvěřitelnou možnost začít znovu a oni si toho byli vědomi. Měli svoji lásku, důvěru a život už nemohl být lepší. Adam věděl co chce udělat už pár týdnů a dneska byl ten správný čas. Sid se slzami v očích sledovala Adama jak si před ni klekl s malou krabičkou. Byl v ní krásný prstýnek s krásným středovým safírem obklopeným malými diamanty. "Sid miluju tě, vezmeš si mě?" "Samozřejmě, že ano, protože tě taky moc miluju." Adam nasadil Sid prstýnek na prst a začal ji líbat. Nakonec si po krásném milování leželi v náručí a Sid věděla, že se jí splnil další sen. Navíc pochopila kam zmizel řetízek, který tu tehdy nechala. Adam jí řekl, že ho nechá předělat na něco nového, aby sybolizoval něco nového, ale zároveň tam byla i ta minulost, která je přivedla až sem. "Myslela jsem, že necháš udělat nový přívěsek, ale tohle je mnohem lepší." Adam si posunul Sid v náručí, aby na ni viděl. "Tohle mi přišlo jako mnohem lepší řešení, kamínky tam jsou pořád a obklopují nový kámen, který symbolizuje naší budoucnost. Jsi láska mého života a jsem moc šťastný." "Miluju tě a vím, že už nás čeká jen úžasný život a spousta lásky." Sid Adama políbila a schoulila se v jeho náručí, sem patřila a vždy to tak bude.

KONEC