Jak bolí ztráta

54. Cesta ke smíření

Alena stála s Lukášem u rozcestí blízko pavilonu plazů. "Viděla jsem ráno Sid, ta nová barva vlasů jí moc sluší. Myslela jsem, že u té tmavé zůstane." "Adam se s tou barvou pořád nesmířil a Sid zase chtěla změnu, prostě takový kompromis." "Pořád se o ně bojím, ale už mnohem míň než na začátku." "Hele to se bojíme všichni, já asi víc než vy všichni. Viděl jsem v jakém stavu byla ještě celé týdny po odchodu od tud a byl jsem přesvědčený, že se sem nikdy nevrátí." Alena se na něj usmála a věděla, že má pravdu. "Já vím a pořád jsem jí vděčná za to, že Adamovi dala šanci. Klidně bych snášela její nenávist, nebo odmítání jen, aby on měl zase šanci s ní být. Pořád mám strach, že si možná její odpuštění nezasloužím." Lukáš ji objal a uvědomil si, že ona to má stejně jako Anežka. Chtějí hlavně štěstí pro Adama a ony by klidně trpěly dál jejím odmítáním a ignorování. "Pro ní je teď důležité, že začala znovu, už zase, ale tentokrát si je jistá, že Adam pochopil co mezi nimi bylo tehdy špatně." Alena se chystala něco říct, ale zarazila se protože z pavilonu vyrazila úplně zuřící Judith. Podívala se na ně a ona ani Lukáš neodolali a začali se strašně smát. "Dobře tak já asi můžu jít domů, protože Sid si svoji pomstu užila." "A vypadá to, že se vší parádu, takhle tu káču vidět mi zlepšilo den." Lukáš sledoval Alenu jak po rozloučení odchází.

Albert seděl v kanceláři a byli tu s ním i lidé s Drážďan, Judith odešla asi před dvaceti minutami. Bylo mu jasné kam jde a tak napsal Sid, byl tu s ním i Josef a Adélka. Pak měli jít k Adamovi a nebo on přijde sem. Herrmann vykládal jak bude tahle nová spolupráce skvělá, ale on jí vlastně ani nechtěl. Dánsko byla lepší volba z mnoha důvodů. "Já chápu jak moc tu spolupráci chcete, ale máme již podobnou dojednanou v Kodani. Nevidím důvod proč mít dvě totožné." "No tak, už jsme v minulosti spolupracovali a s nimi jste ještě nic nepodnikali." Albert se podíval na Josefa a Adélkou a všichni měli stejný problém, aby se nezačali smát. Taky mu přišla zpráva od Adama a on se opravdu začal smát. "Promiňte Alberte co je tu k smíchu." Než stačil odpovědět vrátila se úplně zuřivá Judith. "Judith co pak se ti stalo?" Albert si tohle vlastně hodlal užít. "Řekl bych, že vaše dcera narazila na Adama a naši novou úžasnou marketingovou manažerku. Judith být tebou tak se sklidním, protože Sid nechceš naštvat ani náhodou. Zničila by tebe i kohokoliv kdo by ti chtěl pomáhat a to vše do dnešního večera." Herrmann nechápal o co se tady jedná, ale jen do chvíle kdy do místnosti vešel Adam a s ním jeho bývalá přítelkyně. Bylo jasné, že jsou zase spolu a ona byla doslova úchvatná.

Sid si užívala pohled na úplně pokořenou Judith, protože odplatu za její tehdejší chování si vážně užívala. Teď si ovšem Judith asi chtěla srovnat účty. "Co si o sobě myslíš ty malá chudinko, nemáš žádné zkušenosti a jen si hraješ na honoraci." "Tak hele ty mrcho, narozdíl od tebe tvrdě pracuje. Ty trávíš čas jen balením chlapů, kteří dokonce ani o ženy nemají zájem, mám tě od Lukáše pozdravovat." Sid sledovala jak Judith ztuhla a ona se rozhodla jí dorazit. "Dva roky jsem v Dánsku na marketingu pracovala a navíc teď vedu rodinné sklárny s milionovými obraty. To je víc než můžeš kdy překonat a ještě poslední věc. Jestli se k Adamovi přiblížíš blíž než na dva metry tak ti upravím fasádu. Alberte budu u sebe v kanceláři." Adam měl co dělat, aby se nezačal smát. Sid byla prostě úžasná, pak dostal ještě pusu a po tom co odešla si sedl vedle dědy. Herrmann jen zděšeně zíral na to co se s tou malou holkou stalo. Musí Judith uklidnit jinak mají problémy, takže se pokusil vrátit k jednání, ale zjistil, že to nemá cenu a novou spolupráci nezíská. Ta aktuální za dva měsíce skončí a pak nemají žádnou jinou partnerskou zoo. Josef se vysloveně bavil a musel uznat, že Sid to dneska strašně slušelo. Adam se mu svěřil, že si na ty tmavé vlasy pořád nezvykl a bylo vidět, že Sid se tím rozhodla řídit. Nikdy už z ní nebude úplná blondýnka, ale tohle bylo skvělé a Judith teď byla doslova pokořená.

Sid seděla v kanceláři, porada už skončila a Adam s Mathiasem už jen řešili nějaké pracovní věci. Herrmannovi byli dole v infocentru, měla přesné informace od Adélky. Ti dva se prý strašně pohádali a Judith dokonce dostala od otce facku. Adélka jí přinesla taky kávu a obě se tím vším teď bavily. "Jako fakt jsem si to užila už proto, že ona to zkoušela i na Romana, mrcha jedna." "Jo já vím, Adam mi to říkal. Proto má Herrmann ty problémy s partnerskou zoo, nikdo na koho to Judith zkoušela už s ní a tím ani jejím otcem nechcete mít nic společného." "Sid já vím, že je toho spousta co nevím. Dost jsem si domyslela, ale víš já chápu, že si od někoho držíš odstup. Jen víš..." Sid poslouchala co jí Adélka říká a došlo jí, že by ji měla říct alespoň další část právě kolem Elišky, protože to bylo očividně to co chtěla řešit. Adélka poslouchala jak Sid vypráví o všem co se s Eliškou dělo a jaký měla podíl na jejím odchodu. Nikdy jí nedošlo jak moc špatné to tam u nich bylo a mnohem víc teď chápala, proč s ní zatím nemluví. "Omlouvám se Sid, tohle jsem netušila. Myslela jsem a úplně špatně, že ona při tobě stála a jen tam byl třeba jeden špatný zážitek. Jenže ono to trvalo celé měsíce." "Víš to je právě ono, někteří z vás mi tu dobu s Albertem nevyčítali. Jenže Eliška mi to nejen vyčítala, ale bylo toho mnohem víc i kolem doby co zemřel táta. U mě je tahle cesta ke smíření s ní hodně komplikovaná a zatím nejsem na jejím konci." Adélka se usmála, konečně to víc chápala a věděla, že Eliška si to zavinala sama.