Jak bolí ztráta

44. Ona se bojí

Adam dodělal všechnu dopolední práci a sedl si k obědu. Byl Anežcce vděčný, že mu ho přinesla. Neměl moc chuť chodit do kantýny, protože většinou Eliška zjišťovala jestli přijde Sid. Ta do zoo chodila dost sporadicky a radši si dávali srazy jinde. Zatím se úplně nedokázala přes tohle místo, respektive lidi tady přenést. Jediný kdo byl teď opravdu šťastný byl Albert. Jakmile Sid souhlasila převzít marketing na zkrácený úvazek tak se mu strašně ulevilo. Nemusela sem krom porad skoro chodit a to jí vyhovovalo. Taky se Albert rozhodl upravit kanceláře vedení. Lubor si milerád vzal svoji vlastní kancelář vedle právního oddělení a stará kancelář teď byla společná pro Sid a Adélku. Všechno to bylo po konzultaci se Sid, aby se tu pokud tu bude muset být cítila dobře. S Adélkou si rozuměla a neměla problém s ní vyjít. Teď se podíval na email a zjistil, že bude mít příští týden schůzku s lidmi ze zoo Drážďany. To se mu úplně nehodilo, ale nedalo se to odmítnout. Bude to muset říct Sid a radši hned dneska, mají jít do baru s Alenou, Lukášem a Patrikem. Vlastně spolu do baru půjdou úplně poprvé od doby co je Sid zpátky. Taky v poslední době čím dál hůř snášel, že jsou sice spolu, ale zatím se dál neposunuli. Včera večer ho stálo strašně moc sil nechat Sid doma samotnou a odjet. Doma si dal studenou sprchu a nevěděl jak dlouho to ještě vydrží. Nechtěl na ni tlačit, nikdy by to nemohl udělat, ale zároveň nevěděl jestli je to jeho chyba, nebo ne.

Richard seděl se Sid u ní v kanceláři a poslouchal co mu říká. Po včerejším hovoru se Sidonií byl hodně optimistický, protože sama Sid si uvědomovala, že je něco špatně. "Já jsem z toho tak zmatená, moc bych chtěla být s Adamem se vším všudy, ale je to tak složité." Sid si schovala tvář do dlaní, protože nevěděla sama jak Richardovi vysvětlit její aktuální váhání. On jí jen objal a pak ji začal vyprávět na co přišel a jí to konečně začalo dávat smysl. Ty pocity, které nedokázala dát správně dohromady a které všechny souviseli s tím vším co se stalo. "Měla jsem strach, že už jsem úplně mimo a jen si představuju něco co není." "Sid prošla jsi si před dvěma lety strašným traumatem, rok před tím tě unesli. Taky je tu smrt Eduarda a všechno co se stalo po tom. Ta doba odstartovala začátek konce. Ty se teď jen musíš ujistit, že ti ona znovu nemůže ublížit." "Děkuju ti, opravdu moc. Zkusím najít nějakou rovnováhu v tom všem. Vím, že Adam na mě netlačí, ale vadí to už i mě." Nakonec ho vyprovodila a musela uznat, že jí to opravdu pomohlo. Adam má pozítří volno, dneska jdou do baru a zítra by ho mohla pozvat do vily na večeři. Snad jí rozhovor s Richardem pomohl se s tím vypořádat.

Alena stála s Lukášem na cestě u pavilonu plazů. "Snad bude ten večer fajn, víš oni tam spolu ještě nebyli co jsou zase spolu." "Myslím si, že to je důvod, proč nás tam chtějí taky, aby měli větší pocit bezpečí, tedy hlavně Sid." "Adam je šťastný, ale pořád mám pocit, že se bojí, že si to ona rozmyslí." "To neudělá tím jediným jsem si jistý, jen je toho na ni prostě moc. Hele před pár týdny bych řekl, že nikdo z vás nemá ani šanci na to, že s vámi bude mluvit." Alena se smutně usmála, měl pravdu a ona to moc dobře věděla. Tady mluvila vlastně jen s pár lidmi a zbytku se vyhýbala a někteří si pořád i odmítali přiznat jak hnusně se k ní tehdy chovali. Celou pravdu znalo pár lidí a tak to už i na vždy zůstane. Teď ji Lukáš upozornil na Richarda, který zmizel v pavilonu. "Byl teď u Sid tak uvidíme co se dozvěděl, musíme jim pomáhat opatrně." "Víš jako to hraní si na dobré víly je trochu vyčerpávající, ale i kdybych u toho měla padnout tak budu pomáhat do posledního dechu. Dlužím jí toho za svoje stupidní chování až příliš." Richard prošel pavilonem a došel do zázemí, kde našel Adama. Zavřel za sebou dveře a společně si sedli pod terária. "Mluvil jsem teď se Sid a myslím si, že by jsi měl něco vědět."

Adam poslouchal co mu Richard říká a jemu konečně došlo, proč se mu Sid odmítá víc přiblížit. Proboha proč mu to nedošlo, navíc přesně by to odpovídalo době po únosu. Kdy vlastně bez jakýchkoliv příprav a chození rovnou skončili v posteli a teprve potom jí byl schopný přiznat co k ní cítí. "Mě to nenapadlo, nejen to spojení s Alicí, ale hlavně to jak to bylo po jejím únosu. Já na ní tlačit nechci, nemám na to ani žádné právo, ale pořád jsem měl pocit, že mi něco uniká. Měl jsem strach, že mi to nechce jen říct." "Ona by ti to řekla, ale sama to nechápala, sama byla příliš zmatená z toho, proč jí zrazuje její vlastní tělo. Adame ona s tebou chce být a to se vším všudy, ale ona se bojí. Vím jistě, že ji ten náš dnešní rozhovor pomohl a snad si ujasnila dost věcí, ale hlavně na ni netlač." "Neboj se, to nemám v úmyslu, dám jí všechen čas, který bude potřebovat. Taky mám teď strach ohledně Mártyho, nechci to s ní řešit, ale on zuří, protože mu ničí firmu." "Je mi to jasné a možná bude potřeba jí před ním ochránit, ale to zvládnete, jen to musí být společně. Mluv s ní o tom, nedělej stejnou chybu jako kdysi Adame." Adam si uvědomil, že má Richard pravdu, už zase by jí něco nechtěl říkat. Dobře, ale nechci jí tím rozrušit. Nechci, aby on zase byl příčinou našich hádek a nedorozumění." "Pokud k ní budeš upřímný tak se nic z toho nestane." Adam se usmál a nakonec musel Richarda nechat jít, protože spěchal na další schůzku. Měl pravdu musí Sid říct, že se o ní bojí a proč. Pozítří má volno a možná by mohli jet někam na výlet.