Jak bolí ztráta

28. Prosím netrapte ho

Josef od Aleny věděl co se stalo a bohužel to bylo přesně tak jak si představoval. Adam strašně trpěl a možná ještě víc i díky tomu, že si Lukáše oblíbil už když sem nastoupil. Jenže teď to byl on, kdo byl s dívkou kterou pořád miloval a ztratil tak poslední možnost jak jí zkusit získat zpátky. Sedl si nakonec k němu u stolu. "Adame mrzí mě to, ale prostě to je život. Nemůžeš jí vyčítat, že se rozhodla žít dál." "Já jí to přeci nevyčítám, ale tak moc to bolí, pořád jsem doufal. Dědo tak moc jsem to všechno zkazil, jak mám vydržet, když je tady budu spolu vídat. Jak s ním mám pracovat? Já chápu, že on za nic nemůže, ale.." Josef si uvědomil, že tímhle vším si Adam zadělává jen na další atak malárie. "Zkus si s Lukášem promluvit, nemůžeš se mu vyhýbat. Podívej mám tě rád, ale tohle je jen důsledek toho jak moc jsi jí ty i ostatní tady ublížili. Adame já jsem vás vnímal, tehdy, když jsi mě vzal k vám domů." Adam se na dědu šokovaně podíval, tohle mu nikdy neřekl. "Ona se o mě chtěla starat i když jsi to s ní ani nekonzultoval a rovnou mě k vám vzal. Jenže ty jsi jí vždy odbyl, byla tak moc statečná jak to všechno snášela, co všeho byla ochotná obětovat a ty jsi si toho nevážil."

Adam se po dědově odchodu rozhodl, že musí alespoň zkusit to, aby ho Sid vyslechla. Možná už jí nikdy nezíská zpátky, ale musí zkusit se jí opravdu hluboce omluvit. Taky má děda pravdu, že Lukáš za to opravdu nemůže a tak se zvedl a šel do veterinárního pavilonu. Tam bohužel našel jen Anežku. "Tak tebe bych tu dneska nečekala." "Já vím, Lukáš tu není? Jen s ním chci mluvit. Prostě se musím smířit s tím, že on za to nemůže, ale tak moc to bolí." "Adame já tě chápu, ale nevím jak ti pomoct. Lukáš šel za Romanem potřeboval ho na konzultaci." Lukáš se zrovna vrátil do pavilonu a slyšel, že je tam Adam. Ten se mu vyhýbal a jemu bylo jasné, že možná si bude muset dávat pozor. Jenže teď ho poslouchal jak mluví s Anežkou. "No tak nic, jen prostě nechci, aby nám to narušilo vztahy v práci. On je moc fajn, chápu nakonec i to, proč s ním Sid je, ale víš já vážně asi nezvládnu je tady vídat." "Podívej Lukáš je chytrý a moc hodný kluk, můžu s ním zkusit promluvit, aby se nescházeli tady." "To je v pohodě Anežko, nemám k tomu žádné námitky. Sid sem taky vlastně chodit nechce. Adame já chápu, že ti teď vadím a beru to. Zatím tu je Anežka tak můžeš pracovat hlavně s ní, mě to nevadí." Adam se na Lukáše díval a vlastně čím dál tím víc Sid chápal. On byl na její straně, vlastně líp si Sid vybrat nemohla. "Děkuju ti a promiň už musím jít." Lukáš napsal zprávu a během chvíle dostal odpověď.

Josef úplně nechápal, proč s ním teď Sid chtěla mluvit, ale možná by toho mohl využít. Adam mu řekl, že mluvil s Lukášem a on ho chápal. Prostě Sid si našla skvělého chlapa, který jí měl na prvním místě. Měli moc hezký byt a bylo vidět, že tu jsou asi spokojení. "Sid holčičko, vlastně jsem s vámi chtěl mluvit tak se to hodí." "Vím moc dobře, že Adam byl dneska za Lukym. My dva před sebou nemáme už žádná tajemství, je mezi námi stoprocentní důvěra. Jediné co dlouho nevěděl bylo, že jsem byla v kontaktu s vámi. Věděl, že musím s někým krom babičky udržovat kontakt, ale věřil mi v tom a neptal se." "Je mi to jasné, hlavní je důvěra a podpora, protože to vám Adam prostě nedal a pak to pokazil ještě mnohem víc. Sid vím, že nemám právo vás o to žádat, ale prosím netrapte ho. Mám o něj strach co se mu vrátila malárie." "Já ho nechci trápit, on je musí pochopit čím vším kdy ublížil mě a já mu to všechno vždycky odpustila." Josef úplně nechápal co tím myslí, ale v tom přišel domů Lukáš. "Zdravím doktore, čau zlatíčko. Mám vařit nebo si něco dobrého objednáme?" "Sice miluju tvoje vaření celé dva roky, ale dneska si objednáme."

Josef byl zmatený, znali se dva roky? To nechápal, byli před tím kolegové, nebo se jen znali? Sid si tak trochu škodolibě užívala zmatení Adamova dědy. "No tak, přeci jste si to taky nemohl myslet. Opravdu jste nám na to skočil jako každý? S Lukášem jsem ve stejném bezpečí jako když Alena bydlela u Adama." Josef se nejdřív šokovaně podíval na Sid a pak na Lukáše, který jen pokrčil rameny. "Já vás tu nechám a jdu si dát sprchu." Josef si promnul tvář v dlaních, bože jak mohl zapomenout. Jak jen mohl zapomenout na to, když mu Anežka vyprávěla jak Sid trpěla po příjezdu Aleny. "Sid musím říct, že tohle jsem nečekal." "U Lukáše jsem byla hned od začátku, mělo to být na chvíli než si v Dánsku zvyknu, ale nakonec jsem u něj bydlet zůstala. Je už pár let sám a nikoho si ani nehledal, zlomené srdce se hojí dlouho." "Kdy to Adamovi řekněte, nebo spíš jak dlouho ho necháte trápit se tím co si myslí." "Já se taky trápila, brečela v zázemí, brečela doma a nakonec to ani nebyl sám Adam, který mi to řekl. Moc dlouho ne, nebojte se." Josef se zarazil, protože si všiml jak se Sid usmála a to u ní bylo teď opravdu vzácné. Možná ještě není všechno ztraceno, pokud mu chce dát lekci, je to správné, ale možná potom by mu mohla dát i další šanci pro ně dva. Tady opravdu musí být trpělivý a Adam taky, koneckonců ublížil jí opravdu hodně.