Jak bolí ztráta

37. Zasloužíš si někoho lepšího

Adam si připravil věci na noc, měl tu už pár měsíců nafukovací karimatku, která byla dost pohodlná a velká, takže si tam molh i položit notebook a pracovat, když tu přespával. Boba už poslal pryč a pavilon naposledy zkontroloval. Na zem hodil nabíječku na vysílačku a tu do ní dal, aby byla nabitá a v pohotovosti, to samé udělal s telefonem. Zkontroloval baterky, kdyby vypadl proud a pak vzal z pod terária želv deky. Na chvilku se zastavil, když si vzpomněl na večer s nosorožci. Tyhle vzpomínky ho teď pronásledovaly pořád, stejně jako ty na pátrání po Sid, když jí unesli. Nakonec dal deky na připravené místo a v tom stuhl, protože se za ním ozvala Sid. Teď se na ni díval a nemohl tomu uvěřit. Vlasy měla stažené do culíku a strašně jí to slušelo. Nějak nevěděl proč tady vlastně je a hlavně co to pro něj teď znamená. Sid se dívala jak Adam neví co si má myslet a vypadá strašně nejistě. "Přivezla jsem Lukymu věci, protože jinak by sem s nimi tahal Klárku. Taky se zmínil, že je tu málo lidí. Adame já možná nejsem připravená o tom všem mluvit, ale odkládáním se to nezmění. Pořád to bolí, strašně moc to bolí. Teď to nechme být, prostě mi řekni s čím potřebuješ pomoct a pak si může promluvit." "Tak dobře, děkuju Sid opravdu." Sid si všimla jak se na ni Adam nesměle usmál.

Albert naposledy všechno zkontroloval a ověřil, že Kristýna už je v infocentru. Vracel se zrovna tam když zahlédl Lukáše jak jde k sobě. "No a teď už zbývá jen čekat, snad to ještě zeslábne, už teď dost větví spadlo." "Podle radaru se zdá, že snad budeme mít štěstí." Lukáš viděl jak mu chce Albert ještě něco říct, ale zahlédl pohyb vzadu na cestě u pavilonu plazů. Pak se šokovaně podíval na něj. "Já tomu asi.." "Neřeš to, ale pokud možno ať tam nikdo nechodí, lepší šanci ti dva nemají." Albert sledoval Lukáše jak odchází a doufal, že si Sid a Adam promluví a možná se někam posunou. Od Adama pochopil, že už ví co se tehdy stalo a rozhodně to bylo moc zlé, on se neptal, ale bylo vidět jak je Adam v háji. No snad bude noc relativně klidná a oni budou mít čas vyřešit co dál. Adam se Sid zkontroloval poslední část pavilonu a pak ještě jednou Madagaskar. Lukáš jim donesl jídlo, protože Radek tu taky zůstal už jen kvůli Stáňe. Teď sledoval Sid jak si sundala bundu a zula si boty. Sedla si na karimatku a opřela se zády o zeď. Nevěděl jak by měl začít, ale nakonec si taky sundal boty, bundu hodil na židli a sedl si vedle ní, ale tak aby na ní viděl.

Sid měla zavřené oči, ale i tak věděla, že ji Adam pozoruje. Skoro spolu od jejího příchodu nemluvili a teď na to byl čas a klid. Cítila jak si vedle ní sedl a zřejmě vyčkáva. "Adame, o tom co se stalo v tom týdnu znovu asi mluvit nechci, víš to a byla to jediná šance jak ti to říct. Takhle bych to totiž nedokázala." "Já to chápu Sid, tak strašně mě to mrzí, tak hrozně lituju všeho co jsem tehdy udělal. Tou vizí to začalo a pak jsem si nedokázal vážit toho, že jsi mi to odpustila. Měl jsem vědět, že tě to pořád trápí, že jsi se s tím nesmířila. Moc dobře si uvědomuju jak moc jsem ti ubližovat a to už dlouho před tím než jsme byli spolu. Tolikrát jsi to se mnou zkoušela, tolikrát snášela moje odmítnutí. Pak přijela Alena a já myslel, že tě to jen odradí, ale neuvědomil jsem si jak moc jsi tím trpěla. To chápu až teď, chápu jak moc jsi byla zraněná a stejně jsi mi dávala další a další šance. Pak jsi kvůli moji chybě byla sama a unesli tě. Tak moc jsem se o tebe bál. Možná to tehdy pak byli ty nejšťastnější chvíle, sice jsme bojovali se Sidonií, ale byli jsme spolu. Tehdy jsi pro mě byla nejdůležitější člověk na světě a já to pak všechno pokazil."

Sid Adama poslouchala a viděla jak moc trpí a konečně začíná chápat to jak se cítila i celé měsíce před tím než byli spolu. "Adame plakala jsem kvůli tobě tolikrát, pak jsi tu nebyl když jsem tě nejvíc potřebovala. Taky jsem udělala spoustu chyb a stydím se za to, ale já byla tak nejistá, tak moc mi chybělo tvoje ujištění, že mě pořád miluješ a jsem pro tebe na prvním místě. Stala se potom ještě spousta dalších věcí a když už jsem byla schopná znovu fungovat po tátově smrti tak se tu objevil on. Já bych byla schopná chápat, že s ním chceš trávit čas, ale ty jsi mi kvůli tomu lhal a nechal ho mě děsit. Tak strašně jsem se v tom zázemí bála, bylo mi fyzicky strašně zle a ty jsi to dopustil. Richard si byl jistý, že je to i blížícím se výročím únosu a všechno se to špatně sešlo. Pak jsem začala doufat, že to napraví sezení a když to řeknu Alici. Jenže ty jsi ho dotáhl sem a to jak jsi mi večer před tím lhal přímo do očí, to byla strašná rána Adame." "Sid já toho litoval hned v momentě, když jsi to zjistila, tehdy mi došlo jakou chybu jsem udělal, ale pořád jsem si myslel, že přeháníš. Byl jsem úplně slepý a neviděl jsem co jsem měl. Tvoji bolest, tvoje utrpení, to jak špatně jsi na něj reagovala a já z toho vinil tebe. Tak strašně toho lituju, že když jsem tě viděl s Lukášem žárlil jsem, ale zároveň pak už doufal jen v to, že budeš šťastná. Protože jsem měl tehdy možná pravdu a zasloužíš si někoho lepšího než jsem já. Kvůli mě pořád jen trpíš a pořád mi odpouštíš další a další chyby. Je mi to tak líto, chápu, že mi to nikdy nemůžeš odpustit." Sid se na něj dívala a pak vzala jeho ruce do svých a dál se mu dívala do očí ve kterých byly slzy stejně jako v jejích.