Jak bolí ztráta

38. První pusa je nejsladší

Sid seděla v zázemí plazů a tak moc jí to vracelo ve vzpomínkách. Mluvili s Adamem skoro dvě hodiny, on jí řekl spoustu věcí z doby kdy zmizela, tak strašně litoval toho co se stalo. Ona se nakonec odvážila mu říct jak to bylo s odjezdem do Dánska. To jak jí Klárka ostříhala a nabrvila vlasy, jak jí babička vezla na letiště. Vyprávěla mu jak moc zlé to bylo první týdny a přežila to jen díky Lukášovi. Nakonec dokázala mluvit i o Alici a o tom jak to celé bylo. Teď musel jít Adam ven, protože jedna část stromu u pavilonu okapi se na pavilon zřítila. Bála se o něj s zároveň se bála toho až se vrátí. Možná už narazila na svoje hranice, možná už nebude schopná s ním dál mluvit. Tak moc se bála toho co cítí a věděla, že mu nemůže hned odpustit. Musí pochopit jak moc úsilí jí stojí už to, že s ním mluví, protože ještě před pár týdny byla rozhodnutá se do Čech nikdy nevrátit. Adam se vracel z venku a vážně se těšil do tepla pavilonu. Vítr naštěstí nebyl až tak silný jak se báli, ale i tak už spadlo dost stromů a jeden se zřítil na pavilon okapi. Dostali ho pryč a zjistili, že naštěstí se nic vážného nestalo. Odneslo to jen jedno okno do zázemí a tak ho provizorně zajistili. Taky měl lehce odřenou ruku na levém zápěstí i přes rukavice ho odřela kůra stromu.

Sid slyšela Adama jak přišel a zaslechla jak zašel do zázemí, asi se šel převléknout z mokrého oblečení. Za chvilku byl zpátky v suchém oblečení a boty a bundu dal k topení u stěny. Pak si všimla, že má provizorně se na ruce obvaz. "Adame co se ti stalo?" "Je to jen odřené jak jsme museli rozřezat ten strom a schodit ho na cestu tak mě poškrábala kůra." "Tak si sedni já ti to ošetřím." Adam chtěl protestovat, ale naštěstí se hned zarazil a šel si sednout. Sid si k němu sedla s lékárničkou a ruku mu ošetřila. Stačilo to jen vyčistit a obvázat, ale pro něj to bylo mnohem víc. Bála se o něj a to pro něj v jejich situaci bylo víc než v co doufal. Zasloužil by si, aby mu přála, že se zranil. "Tak fajn, naleju ti ještě čaj, před chvílí jsem uvařila čerstvý." "Sid možná by jsi si měla lehnout, je po půlnoci a ještě z toho nejsme venku. Ten déšť sílí a jak to bude s větrem nikdo moc neví." Sid se na Adama podívala a podala mu hrnek s čajem. "Nechce se mi spát, víš je něco co bys měl vědět. On v těch kšeftech pořád pokračuje a proto jsem mu zatrhla ty zakázky. Víc toho nezvládnu, ale firmu mu zničím."

Adam položil hrnek s čajem na zem a díval se na Sid. "Počkej on s tím pořád pokračuje?" "Ano a já jsem zařídila co jsem mohla. Pořád jsem Novotná a to sebou nese spoustu věcí, jako možnost ovlivnit obchodní partnery." " Sid prosím já vím, že se chceš pomstít a nemám ti to za zlé, ale já se o tebe bojím. Bojím se, že o tebe zase přijdu a teď víc než kdy dřív vzpomínám na dobu kdy tě unesli. Prosím nech ho být, pokud má skončit stane se to, ale nechci aby jsi riskovala." "Adame já už dávno nejsem ta naivní malá holka, které každý mohl ubližovat a šlapat po jejích snech a rozhodnutích. A to teď nemyslím na tebe, ale hlavně na Alici a většinu lidí tady. Někdy si říkám, že jsem neměla tak rychle všem odpustit tu dobu s Albertem. Sylva mi vyhrožovala a já jí potom dokonce půjčila peníze, které mi ani nikdy nevrátila. Přes to všechno pak o mě roznášela drby a škodila kde mohla. Eliška se chovala jako odporná mrcha. Byla jsem jí dobrá jako vrba, ale když jsem pak měla problémy já byla jeden den kamarádka a druhý den odporná kolegyně co mě uráží." Adam jí poslouchal a došlo mu, že jeho odjezd do Amazonie byl začátkem konce v mnoha věcech. V jejich vztahu, nebo i v přátelství s lidmi tady. Sid celou dobu bojovala a pořád jen všem a všechno opouštěla.

"Mrzí mě, že jsem kdy do Amazonie jel, kdybych tu zůstal tolik věcí by bylo jinak. To já ti ubližoval a nechával tě samotnou, lhal ti o vizích a odstrkoval tě, když měl děda tu nehodu. Když umřel Eduard snažil jsem se, ale nějak jsem nevěděl jak a spíš jsem dělal věci co ti jen víc ubližovali." "Já se upnula na to, že časem budeme mít svůj hezký velký světlý byt a přesto jsem byla ochotná se toho snu vzdát. Pořád jsem ustupovala a omlouvala se, proto jsem ti neřekla o těch antidepresivech, protože jsem měla strach, že by jsi to bral jako mojí další slabost a známku mého hloupého jednání." Sid sklolila hlavu a Adam se nenáviděl za to jaký byl idiot. "Sid jsem idiot a vím, že si tvoje odpuštění nezasloužím, tak moc jsem ti ublížit tehdy a i mnohokrát před tím. Dokonce jsem pustil ten nový byt, nedokázal bych tam žít bez tebe. Já tě jen prosím, nech mě to odčinit, nech mě se ti omluvit za to všechno čím jsi si kvůli mě prošla. Tolik jsem toho udělal špatně, je mi to moc líto." Sid se na Adama zadívala a věděla, že mu jednou odpustí, ale zatím byla možná jen schopná začít znovu. Mohla by ho nechat trpět, sám věděl, že by si to zasloužil, ale ona už neměla sílu. A tak se natáhla a pohladila ho po tváři. "Adame já možná zatím nejsem schopná nechat minulost být, ale můžu zkusit jít dál. Tentokrát to chci, ale tak jak jsme to neměli." Adam jí sledoval a nemohl uvěřit, že má tolik štěstí. Nakonec se opatrně natáhl a políbil jí, tak jako tehdy poprvé tu osudnou noc. Sid věděla, že už pořád bude platit, že první pusa je nejsladší a to hlavně tady v zázemí.