Jak bolí ztráta

39. Modré nebe

Lukáš stál těsně před úsvitem v blízkosti pavilonu plazů a díval se jaké bouře nakonec napáchala škody. Naštěstí se potvrdilo slábnutí a tak je to vzalo jen okrajově. Přes to všechno zůstane zoo dnes uzavřená, protože se musí uklidit spousta větví, popadaných stromů hlavně na safari a zkontrolovat každý výběh. Adama viděl v noci, když pomáhal se stromem který spadl na pavilon okapi, ale pak až do rána byl klid. Teď uvažoval jestli ho má volat vysílačkou, nebo tam zajít osobně. Nevěděl jak to mezi těmi dvěma dopadlo a jen doufal, že snad dobře. "Takže sbíráš odvahu, nebo už jsi tam byl? " "Aleno tímhle tvým plížením se za lidmi někomu jednou přivodíš infarkt. Ne zatím jsem tam nebyl, teď jsem měl jiné věci na práci." Alena se na Lukáše pobaveně podívala. "Jo v pavilonu ptáků, to si živě představuju." "Hele nech si to, nebo se začnu zajímat o tu blondýnku co jsem tu viděl minulý týden." "Ježíši, už jsi stejný slídil jak Adam, ale ten teď na tohle nemá čas a ani chuť." "No já jdu pro Adama, aby to šel obhlídnout a pomohl rozhodnout co je potřeba." Lukáš se vydal do pavilonu a byl rád, že sám strávil ráno s Patrikem, byl to přesně vztah, který si přál a byl moc šťastný. Pokusil se dělat pokud možno co nejméně hluku a v zázemí našel Adama, který už byl vzhůru, ale pořád ležel na místě co si nechystal. Hlavně ho potěšilo, že vedle něj na jeho ruce a schoulená k němu leží Sid.

Adam si užíval ráno a klid který nastal venku asi před dvěma hodinami. Vítr už se uklidnil a ani nepršelo, zatím se nechtěl jít ven podívat, protože by musel opustit spící Sid. Po tom co jí políbil, viděl jak se trochu bojí, ale nakonec mu polibek vrátila. On se, ale zarazil a nechtěl pokračovat i kdyby mu to dovolila. Teď ještě ne, musí jí dát čas a musí si zasloužit její přízeň, odpuštění a snad znovu i tu velkou lásku, kterou měli, než ji zničil. Nakonec si s ní v náručí lehl a ještě si povídali. Ona mu vyprávěla o projektech na kterých pracovala v Kodani a on jí co se dělo tady a děda jí neřekl. Nakonec usnula v jeho náručí, ale on spát nedokázal. Nechtěl přijít ani i vteřinu toho pocitu, když jí má zase ve své náruči. Občas jen na tefonu zkontroloval kamery, aby měl přehled jak to v zoo vypadá. Velké škody snad nebudou, jen bude trvat odklízení. Zrovna přemýšlel, že bude Sid muset vzbudit, když se ve dveřích objevil Lukáš. Tak mu jen naznačil, že Sid ještě spí. "Nechci tě rušit a teď tedy už vůbec, ale bude se muset rozhodnout co je nejvíc potřeba a Albert tě asi začne shánět." Adam už se chystal odpovědět, když se ozvala Sid.

Sid ležela v náručí Adama a nechtělo se jí dát najevo, že už je vzhůru. Pak ovšem zaslechla tiché kroky a Lukáše jak tiše mluví na Adama. "Hele ty vílo, jsi stejně moc hlasitý." Adam pomohl Sid si sednout a přemýšlel co teď nepochopil. "On se ti určitě Lukáš moc rád pochlubí. No vy si dělejte co chcete, já jdu do kantýny pomoct Radkovi, protože pro tolik lidí mu to dá dost zabrat." Sid dala Adamovi pusu a nevšímala si jak se Lukáš málem začal smát a odešla z přípravny. Adam se taky zvedl a šel se obout. "Co přesně jsem teď nepochopil?" "No uznávám, že jsem se vymluvil, že potřebuju věci a když mi je nepřiveze ona tak jsem musím tahat Klárku. Samozřejmě netřeba dodávat, že jí to došlo, ale svoje věci si vzala sama, takže jsem vinen jen napůl." Adam nemohl uvěřit, že to vážně Lukáš udělal. "No takže ti asi dlužím velké díky." "Vůbec ne, protože to stálo za to, chápu, že jste pokročili, ale jak jste na tom skutečně." "Zatím chceme začít znova od začátku, já můžu být rád, že mi vůbec nějakou šanci dává. Musím jí dát čas a znovu si zasloužit důvěru a hlavně její lásku." "Vím, že to bude trvat, ale věřím, že to dobře dopadne." Adam si nakonec vzal bundu a vydal se s Lukášem na obhlídku zoo.

Anežka šla s Eliškou a Stáňou, aby po vydatné snídani dál pokračovaly v úklidu po bouřce. Eliška se v jednu chvíli zarazila a sledovala Sid jak jde směrem k jednomu výběhu. Anežka jí v poslední chvíli chytla za ruku. "Pro boha živého, pokud chceš mít ještě vůbec někdy naději, že s tebou bude jen mluvit nech ji být." Stáňa pokývala hlavou, že má Anežka pravdu, sama cítila, že se hodně provinila a Radek jí kladl na srdce, aby až Sid uvidí nechala kontakt na ní. Teď tedy pomohla Anežcce nasměrovat Elišku k ní do pavilonu. Sid pomohla Radkovi v kuchyni za což byl moc rád. Věděl od Raula i další věci, ale zastával názor, že je to její věc. Prostě pracovali v tichosti a ona pak pomohla uklidit kuchyň, protože do kantýny jít rozhodně nechtěla. Neměla chuť většinu lidí tady zatím vidět. Teď seděla na jedné zídce u výběhu hyen a pozorovala zoo. Většina cest už byla uklizená, ale pořád se musely projít výběhy a odklkdit velké větve co spadly. Adam se nebyl ani najíst do doby než odešla. Vlastně byla za tuhle noc moc vděčná, protože to možná nebude jednoduché, ale ona chtěla jít dál. Teď zahlédla Adama s Albertem jak o něčem diskutují a Albert pak šel směrem k budově vedení. Kdo by to byl jen řekl, že si ti dva budou rozumnět. Adam dokončil všechno potřebné a ještě se domluvil s Bertem a chtěl jít najít Sid. Našel ji sedět u výběhu hyen a tak si sedl k ní. "Jak moc zlé to je na safari?" "Pár stromů bude muset jít dolů, ale není to tak hrozné. Tady už je skoro hotovo a jen se projdou výběhy a vypustí zvířata. Měla by jsi se jet domů vyspat, musíš být unavená." "Pojedu, ale až za chvilku." Adam si užíval mít Sid poblíž a to, že ho políbila bylo mnohem víc než v co doufal. Pak tam ještě chvilku seděl a díval se na modré nebe. Nesmí to teď pokazit, prostě nesmí.