Jak bolí ztráta

43. Kouzlo života

Sid seděla na terase lázeňského hotelu a čekala na babičku. Její pobyt tady se pomalu blížil ke konci a pak se uvidí co bude dál. S Adamem to pomalu pokračovalo, byli na výstavě, na večeři. Vzal ji k Raulovi a procházeli se kolem rybníků. Taky byli včera v Praze na muzikálu, musela uznat, že jí tím strašně mile překvapil. Zároveň se, ale pořád zdráhala si ho pustit ještě víc k tělu. Bylo tu něco, co jí v tom bránilo a už o tom chtěla mluvit i s Richardem, zítra za ním zajde a zkusí zjistit co se děje. Její tělo jí prostě zrazovalo, protože za posledních čtrnáct dní si ujasnila co chce, ale jako by tu pořád bylo něco co bylo nevyřčené. Věděla, že Adam jí dá tolik času kolik bude potřebovat, ale taky podvědomě cítila, že ho to mrzí. Včera, když jí vysadil doma se ještě dlouho líbali u vchodu do domu a ona cítila jak moc se mu jí nechtělo pustit. Tak moc ráda by s ním byla a zažila zase ten pocit se probouzet v jeho náručí po noci, kterou strávili milováním. Nakonec tahle stránka jejich vztahu byla vždycky skvělá a to i když měli problémy. Takže to, že si ho teď nedokázala pustit do postele bylo něco co nechápala a trochu jí to i děsilo. Zadívala se směrem z terasy a přemýšlela jak se za poslední týdny její život změnil.

Sidonie stálá u vstupu na terasu a pozorovala Sid, která za ní pravidelně jezdila, ale zároveň se věnovala firmě a všemu ostatnímu. Taky se definitivně rozhodla pracovat pro zoo, tedy za jejích podmínek. Albertovi se muselo strašně ulevit, když souhlasila s tím, že bude pracovat na zkrácený úvazek. Taky už konečně věděla o všem co se stalo před dvěma roky. Část jí řekla sama Sid a část jí musel říct s jejím svolením Richard. Tak moc si vyčítala, že nic z toho jí nedošlo. Teď si k ní došla sednout a ještě ji před tím objala. "Jsem ráda, že jsi přijela, chápu moc dobře, že teď toho máš moc." "Není to tak hrozné, zvlášť, když si věci ze zoo můžu dělat doma nebo v kanceláři. Jsem ráda, že Bert chápe moje pocity ohledně zoo." "Sid, nechtěla jsem se ptát, ale víš byl tu Josef a hodně jsme mluvili. Netušila jsem jak to s chozením do zoo máš skutečně a o bytě Adama my řekl taky." Sid se na babičku podívala a smutně se usmála. "Víš Adam chápe, proč k němu do bytu prostě nemůžu chodit. Byla jsem tam jednou a nedopadlo to dobře, prostě mi to místo ubližuje. Se zoo je to podobné, tam ani tak nejde o místo, ale o lidi. Kvůli Lukymu a Adamovi se dokážu přemoci a jít tam, taky zvládnu kancelář, ale to je tak všechno. Nechci mluvit s lidmi, kteří mi tak ublížili a možná to souvisí i s tím jak to mám teď s Adamem."

Sidonie se na vnučku podívala a konečně jí to došlo, sice to neřekla přímo a Josef si taky včera nebyl jistý, ale ona už ano. Ti dva jsou sice spolu a jsou si blízcí, ale vztah ze strany Sid ještě neposunuli až do ložnice. "Sid co přesně tě trápí na vztahu s Adamem? Myslela jsem, že postupujete a chodíte randit, ale je tam to ale že?" "Víš babi je to složité a já nevím co se se mnou děje a proč nedokážu dát Adamovi další posun mezi námi. Něco mi brání a já si o tom budu muset promluvit s Richardem." "Jsem si jistá, že Adam to chápe a dá ti tolik času kolik budeš potřebovat. Sid já vím, že ti moc ublížil, ale on toho lituje. Litoval toho celou dobu a vytrpěl si svoje vlastní peklo a následky toho co udělal ho moc tíží. Já ho v žádném případě nechci omlouvat, ale jeho narozdíl od Alice chápu a dokážu být spravedlivá v tom jak už asi vytrpěl dost." "Máš v tom pravdu, já jsem mu zatím úplně neodpustila, ale dokážu jít dál. Dokážu nechat v jeho případě minulost být a soustředit se na přítomnost. Jen kdybych věděla co se se mnou teď děje."

Sidonie došla do svého pokoje po tom co se rozloučila se Sid. Mluvili ještě dlouho o věcech kolem firmy a i toho jak to bude až se ona vrátí. Bude tu ještě pár dní, protože jí to tady dělalo dobře. Zotavila se po zraněních a zároveň si odpočinula a nabrala sílu. Teď jí zazvonil telefon a ona přijala hovor na který čekala. "Richarde ráda tě slyším." "Tak jak to vypadá? Jako nejsem rád za to, že ji takhle obcházíme, ale jiná šance asi není." "Je to tak jak jste si s Lukášem mysleli a já koneckonců taky. Pořád si ho nepustila blíž k tělu, něco jí v tom brání a sama neví co. Chce s tebou o tom mluvit." "No čekal jsem to a vlastně mi asi pomohl rozhovor s Alenou z dnešního rána. Vyprávěla mi jak to mezi Sid a Adamem bylo po její záchraně po únosu. Ono to s tím teď souvisí a myslím si, že Sid to nevidí." "Vím jen, že byli téměř hned spolu jen co jí nechala Alice... Proboha ono to souvisí s ní?" "Bohužel ano, ona jí hlídala na každém kroku, nikam nesměla sama, než mě tehdy Adam přivedl abych si s vámi a hlavní s ní promluvil. Teď je tu situace kdy sice odpustila Adamovi, ale zároveň její podvědomí se brání posunout vztah, protože má strach, že se bude všechno opakovat. Má strach, že jí Alice zase zničí štěstí a její život." "Takhle jsem o tom neuvažovala, ale ono to dává smysl. Naštěstí kouzlo života je v tom, že dává šance změnit osud. Ona musí definitivně uzavřít minulost a jak to měli po jejím únosu i to jak se všechno začalo hroutit po smrti Eduarda." "Přesně tak, neboj se, bude to všechno dobré." Sidonie po konci hovoru uvažovala o slovech Richarda. Sid se prostě bála, že Alice znovu zničí to co si pracně vybuduje, ať už práci nebo vztah s Adamem. Snad jim dalších pár dní dá šanci tohle vyřešit.