Jak bolí ztráta

56. Chtěla jsem to zkusit

Adam se vzbudil ráno ve svém bytě a uvědomil si, že už se ani on tady prostě necítí dobře. Zatím většinu času trávili se Sid ve vile a tady se vyskytoval jen omezeně. Dneska sem šel přespat, protože byl s policií na akci u nelegálního obchodníka se zvířaty a skončili až kolem druhé v noci. Sid dal vědět, že určitě nedorazí a on sám byl rád, že do vily jet nemusel. Dal si v noci jen sprchu a padnul únavou. Teď si sedl na posteli a uvažoval, že si se Sid zkusí promluvit jak dál. Nechtěl nic uspěchat, ale možná by nový byt tady ve městě kam by se nebála chodit byl skvělé řešení. Prostě jen něco kde by mohli občas přespat a kde by hlavně mohl on zůstávat když měl moc práce. Něco z toho by bylo fajn a zároveň si uvědomil, že vztah se Sid je teď lepší než byl kdykoliv v minulosti. Dokonce ani na začátku vztahu to takové nebylo. Byla mezi nimi úplná důvěra a hlavně po tom všem čím si prošli si on až moc dobře uvědomoval, že stačilo málo a neměl vůbec nic. Tak málo chybělo, aby mu nikdy neodpustila a dál ho nechala trpět. Dala mu novou šanci a on ji už nikdy nesmí zklamat. Teď si dal sprchu a rozhodl se, že půjde dřív do práce a staví se v blízké pekárně pro snídani. Vyšel ze dveří a strnul, protože na schodech našel Sid jak pláče.

Sid seděla na schodech vedoucích k Adamovu bytu a byla zoufalá. Chtěla ho vidět, protože v noci se do vily nevracel a prostě jí chyběl. Ta situace s tím, že nedokáže být u něj doma byla prostě zoufalá. Adam jí nic nevyčítal a jak ho slyšela mluvit nedávno s babičkou ani on už se tady necítil dobře. Prostě asi budou muset nějak tohle všechno vyřešit. Chtěla ho zkusit překvapit a přinést mu snídani, ale nedokázala to. Dokázala sejít jen jednu část schodů a musela si na ně sednout. Slzy se objevili ani nevěděla jak a přemýšlela co má dělat. V tom uviděla Adama jak vyšel z bytu a hned byl u ní a objal jí. "Sid, miláčku co tady děláš?" Adam držel v náručí plačící Sid a nevěděl přesně co má dělat. "Chtěla jsem to zkusit, chtěla jsem ti přinést snídani. Adame moc mě to mrzí." "Miláčku, to mě to mrzí, prostě tady být nemůžeš a já to chápu. Taky už se tady necítím dobře a ne kvůli tomu, že tu nejsi. Vadí mi teď ten byt úplně stejně jako tobě. Víš co půjdeme do zoo a snídani si dáme u mě v zázemí." Sid se na něj usmála a nechala se odvést do auta. Pak si spolu sedli v zázemí a ona si užívala být v jeho přítomnosti.

Adam pozoroval Sid jak se snaží přijít na to co říct. "Sid myslím si, že by to chtělo začít tím, že pokud s tím budeš souhlasit, tak bych se přestěhoval natrvalo do vily." Sid se na něj s láskou podívala a políbila ho. "Chtěla jsem s tebou o tom mluvit, že bych za to byla moc ráda. Nechci jen, aby jsi se cítil nějak špatně, že se bytu zbavíš." "Víš myslím si, že je to tak správné, musíme začít znovu i v tomhle. Já jsem ve vile rád, vlastně mnohem radši než jsem si na začátku uměl představit. Jen přemýšlím jak to řešit s dojížděním, protože ta akce z dnešní noci prostě není ojedinělá." "Možná bych měla řešení, prostě nějaký byt tady ve městě koupíme, stačí klidně garsonka. Bude to místo jen pro nás, ty tam budeš moc kdykoliv přespat buď sám, nebo tam budeme spolu." Adam Sid objal a věděl, že takhle to bude správně. Po víkendu má volno a tak poprosí Alenu o pomoc s přestěhováním věcí. Večer si promluví společně se Sidonií a všechno bude fajn. "Miluju tě a jsem moc šťastná Adame." "Taky tě miluju." Adam pak musel jít pracovat a Sid se vypravila do budovy vedení, alespoň zařídí vše potřebné k nové propagaci letních afrických dnů.

Anežka stála na cestě u voliér a pozorovala nové přírůstky u papoušků. Zahlédla Sid jak jde od Adama. "Myslela jsem, že přijedeš později, chtěla jsem se pak za tebou stavit. Sid jsi v pořádku?" Anežka poslouchala co se stalo a pak jí objala a zároveň si uvědomila jak pořád vlastně s těmito věcmi bojuje. Odpustila hodně lidem hodně věcí, ale zároveň tu pořád byli takové, které jí zraňovali. "Sid je moc dobře, že to vyřešíte, aby jsi byla spokojená. Prostě holt přes tohle se nepřeneseš a nic s tím neuděláš. Nesmíš se hlavně k ničemu nutit." Anežka si taky uvědomila, že to je stejné i kolem Elišky. Pořád si trochu myslela, že Sid se tomu jen už brání, ale on to byl hlubší problém. Takže znovu zkusí Elišku uporoznit, aby jí nechala ještě čas. "Děkuju ti, víš prostě je to v mém podvědomí a Richard říká, že některé věci ještě budou chtít čas a jiné se jako Adamův byt nespravní už nikdy." Sid pozorovala Anežkou jak se zarazila a všimla si Elišky jak k nim míří. Věděla, že odpustit jí zatím asi úplně nedokáže, ale možná dokáže jít dál. Anežka pozorovala Sid a čekala, že se okamžitě sebere a půjde do kanceláře. Takže ji zasáhla slova Sid úplně nepřipravenou. "Ahoj Eliško, promiň musím do kanceláře, ahoj Anežko." Sid viděla jak sebou Eliška trhla a Anežka vypadala šokovaně i díky rozhovoru co vedly. Nechala je tam stát a věděla, že možná to nebude lehké, ale půjde to.