Jak bolí ztráta

51. Rodina je spolu

Sidonie objímala Sid u nich doma v obýváku. Věděla už od rána co se tady v noci stalo a přestože věděla, že jsou všichni v pořádku nebyla klidná dokud neměla Sid v náručí. Raul ji uklidňoval už po cestě, ale i on měl o Sid a Adama strach. Byl tu s nimi i Ed a Josef a tak si nakonec všichni sedli v obýváku. "Holčičko hrozně jsem se bála." "Babi, nemohlo se mi nic stát, opravdu jsem byla s Adamem v bezpečí." "Ségra to je sice hezký, ale vyděsila jsi i mě. Navíc teda asi budeme muset pořídit nový bezpečnostní systém." "Klid Ede, už je to zařízené a zítra to přijedou udělat. Jeden z mých bývalých kolegů pracuje u firmy co to montuje a dají to tady přednostně." Sidonie už se uklidnila a hlavně pozorovala Sid s Adamem. Měla strach, že už jí nikdy neuvidí tak šťastnou. Možná ještě není všechno vyřešené, ale je to na dobré cestě. Sid si znovu buduje svůj život s Adamem a tentokrát to berou hezky postupně, ale hlavně společně. Nejvíc ji těšilo, že se Sid usmívá a to hodně. Tohle jí totiž trápilo celé ty dva roky strašně moc a mluvila o tom i s Richardem, že jako by veškerá radost z ní byla pryč. Nakonec se Ed omluvil, že má rande a odjel. Za čtrnáct dní ho čeká maturita a zkoušky na vysokou školu.

Raul si šel na chvilku sednout s Josefem na terasu. Sidonie si šla vybalit a mladí se šli projít. "Přiznej se, že jsi nevěřil, že se tohohle ještě někdy dočkáme." "Raule nejen, že jsem nevěřil, ale po jejím příjezdu jsem se začal bát jak to všechno může skončit. Byla tak odhodlaná s nikým nemluvit a šel z ní ledový chlad, měl jsem strach, že Adam nedostane ani šanci se jí omluvit. Možná mají před sebou ještě kus cesty, ale věřím, že to už společně zvládnou." Josef si všiml Sidonie, která k nim přišla. Chtěla vědět jak to teď vypadá v zoo a jak to Sid zvládá. Josef jí všechno řekl popravdě, včetně toho s kým mluví a s kým ne. "Zatím si od většiny drží odstup a opravdu si vybírá s kým se byť jen potká. Tady patří díky Adélce a hlavně Albertovi, který pokud je potřeba mluví s chovateli se kterými ona mluvit nechce. Má obrovské zkušenosti z Dánska a to se nám sakra hodí, takže zařídit pro ní tohle je maličkost." "No snad se to všechno i časem třeba ještě upraví, ale já jsem ráda i za to jaká je teď. Nikdy jsem jí to neřekla, ale občas na jednáních děsila i mě." Raul sestru objal a pochopil, že pro ni ty dva roky taky nebyly snadné. Sid se strašně změnila a ona zároveň nikomu nesměla říct, že jsou v pravidelném kontaktu. Teď už snad bude všechno jen lepší. Rodina je spolu a to je nejdůležitější.

Sid si užívala čas s Adamem. Nechali ostatní doma a šli se projít do blízkého lesa. Celkem i potřebovala na vzduch a hlavně si uvědomila, že snad teď se už zavřela další kapitola minulosti. Adam pozoroval Sid a uvědomil si, že snad opravdu ten noční zážitek nezanechal žádné stopy. Bál se o ní a to opravdu hodně, ale musel věřit jejímu úsudku. "Lásko jsi si jistá, že nemám poprosit dědu, aby se zítra postaral o pavilon a zůstat s tebou?" "Jsem opravdu v pořádku, ale jsem ráda, že si děláš starosti. Ty se potřebuješ věnovat práci, zvlášť kvůli návštěvě z Drážďan v úterý a já se stavím za Klárkou. Chci jí zkontrolovat a zjistit jestli něco nepotřebuje, přeci jen porod už se jí blíží." "Tak dobře, upřímně se na to úterý moc netěším. Herrmann je celkem v pohodě, stejně jako Mathias co jejich pavilonu plazů šéfuje, ale jestli.." Sid došlo, že naráží na Judith a její možný příjezd. "Takže to mám chápat tak, že by jsi v úterý uvítal kdybych byla v zoo?" Adam se na ní podíval a pak si jí přitáhl k polibku. "Nechtěl jsem tě o to poprosit, předběžně jsem se domluvil s Lukášem a Alenou, že by jí prostě drželi dál od pavilonu. Nechci prostě, aby jsi se cítila špatně a mám strach, že budu opakovat staré chyby kvůli kterým jsem o tebe přišel." "To se nestane, když se mnou budeš mluvit a ty jsi mi o té návštěvě hned řekl a já stejně do zoo v týdnu musím."

Adam jí znovu políbil a pochopil, že měla pravdu. Kdyby tehdy tohle chápal a otevřeně s ní mluvil nepřišel by o ní. Nakonec se vydali zpátky do vily na oběd. Sid pomohla babičce připravit oběd a sledovala Adama jak se baví s dědou a Raulem. Byla ráda jak to Adam cítí a že se pořád snaží s ní mluvit o všem. Navíc někde v hloubi duše měla nutkavou potřebu se Judith pomstít. Ta husa si konečně zaslouží srazit hřebínek a musí pochopit, že Adam je jen její. Na zítra se taky s Klárkou domluvila na malé pomoci, kterou jí zařídila. Její sousedka je kadeřnice a udělá si na ní zítra čas, aby trochu upravila její účes. Adam se pořád nesmířil s těmi tmavými vlasy a vlastně asi i babička s tím nebyla v pohodě. U ní to byla změna kterou tehdy potřebovala a během let přešla na svoji tmavou barvu s trochou melíru. Úplnou blond jako mývala už nechtěla, ale víc melíru bude fajn kompromis. Teď odnesla s pomocí babičky všechno na stůl a sedla si vedle Adama. Tohle byla ta pravá rodinná pohoda. Oni tady, Ed spokojený někde na rande se Sandrou a byl to další posun v jejím návratu sem.