Dospívání (pokračování LPW)

3. 'Vážně, tohle už je příliš. Cítím se teď trochu znásilněný.'

'I need to let you go

Your eyes, they shine so bright

I want to save their light

I can't escape this now

Unless you show me how'

° Kapitola Tři °

Jak to, že vždycky skončím v nějaké trapné situaci, aniž bych se o to nějak snažila? Mám na to nějaký skrytý talent? Shane na mě zíral, jako by se snažil něco rozluštit z mého výrazu ve tváři. Zírala jsem na něj zpět a ptala se sama sebe, jestli přišel o hlas. Už jsem dál nemohla snést to ticho, tak jsem promluvila.

"Shane, nemusíš tohle děl-"

"Proč se mi vyhýbáš?" zeptal se vážně. Byla jsem zaražená jeho otázkou. Věděl přesně, proč jsem se mu tak trochu vyhýbala. Ale samozřejmě jsem nemohla říct pravý důvod. Co bych asi tak řekla? 'Hej Shane, tak trochu se ti vyhýbám, protože když jsi byl opilý, řekl jsi mi, že mě miluješ'

To by rozhodně nebylo trapné.

Takže jsem se rozhodla pro lepší řešení. "Já se ti nevyhýbám," odpověděla jsem a zatřepala hlavou. Stiskl rty.

"Ale ano, vyhýbáš. Proč?" odmlčel se, v jeho oříškově hnědých očích otrávený výraz. "Je do tohohle zapletený tvůj cvok přítel? Řekl ti, abys se mnou nemluvila?"

Zamračila jsem se. "Tak zaprvé, není to cvok. Jeho jméno je Evan. A samozřejmě že ne, proč by to dělal?"

Shane pokrčil rameny. "Může být žárlivý, ani bych mu to nemohl mít za zlé," ukázal na své tělo.

Obrátila jsem oči v sloup. "Ale prosímtě!"

"Jules!" slyšela jsem Lauřin křik od cesty. "Jsme připraveni! Jedem!"

Díky bohu!

Otočila jsem se, ale Shane mě popadl za paži. "Ne, nikam nepůjdeme, dokud mi neřekneš proč."

Pro lásku Laysek, nech mě chvilku vydechnout!

"Já se ti nevyhýbám," zopakovala jsem a vykroutila mu svou paži. Starostlivě se na mě zadíval. Povzdychla jsem si. "Pamatuješ... pamatuješ si, co jsi mi řekl u Evana doma?" musela jsem se zeptat. Užíralo mě to zevnitř. Shane nakrčil obočí.

"Co jsem ti řekl?" naklonil hlavu na stranu.

"Když jsi byl opilý..." naléhala jsem nervózně. Nemohla jsem uvěřit, že jsem se doopravdy snažila, aby si vzpomenul.

"My jsme spolu mluvili, když jsem byl opilý?" zeptal se a vypadal upřímně zmateně. Ok, tak to bylo oficiální.

Shane si nepamatoval, že mi řekl, že mě miluje.

Cítila jsem úlevu, protože to věci značně zjednodušilo.

"Proč vypadáš, jako by ti spadl kámen ze srdce?" přimhouřil oči a pak se zatvářil šokovaně. "Ale ne! Ty jsi mě osahávala, když jsem byl opilý, žejo?"

Ten kluk byl fakt neuvěřitelný. "Cože?"

"Jo, osahávala jsi mě. Tak proto se mi teď vyhýbáš. Ty seš zvrhlý mimoň!" ušklíbl se na mě a cvrnkl mě do čela.

Zašklebila jsem se. "To teda ne! Jak bych mohla... ne!"

"Nemohla jsi ode mě udržet ruce pryč," prohlásil samolibě. "Já vím, že si nemůžeš pomoct kotě, ale vážně, tohle už příliš. Cítím se teď trochu znásilněný," zavrčela jsem a praštila ho do ramene.