Dospívání (pokračování LPW)

15. Slečno Jonesová, můžu na slovíčko?

Tak po dlooouhé době je tu další kapitola! Udělala jsem si čas, tak si ji užijte a hlasujte! A pište svoje poznámky a komentáře, vždycky mě pobaví a rozveselí můj den :)

**

Byl tady pátek a já se začínala děsit poslední hodiny s Evanem.

V posledních dnech jsme se k sobě prakticky neznali. Evan mi nevěnoval jediný pohled. Všechno udržoval na profesionální úrovni. Mluvil ke mně jen když to bylo opravdu nutné. Byla jsem jen další student a no, to bolelo, hodně.

Promluvíme si vůbec někdy o nás? Teda, pokud tu ještě bylo nějaké my. Jestli mělo tohle chování pokračovat, tak bylo rozhodně po všem. Ale tomu jsem odmítala uvěřit.

Zabíjelo mě mít ho takhle blízko a nemoct se ho dotknout, nevidět jeho úsměv nebo ten roztomilý způsob, jakým jeho oči jiskřily, když se na mě díval. Milovala jsem ho a jediné, co jsem chtěla, když jsem se na něj podívala, bylo ho líbat, dokud by mi nedošel dech. To bylo za poslední dva dny jediné, co jsem chtěla udělat.

Vešla jsem do třídy a všimla si, že Linda už tam byla i s Mikem, naším novým kamarádem. Mike byl v pohodě. Byl to menší, hubený kluk s učesanými vlasy a tmavě modrýma očima. Nosil takové super velké brýle, se kterýma vypadal jako nějaký sexy šprt.

Linda na mě zamávala. Usmála jsem se na ni.

"Konečně jsi tady," vykřikla a ukazovala na místo před sebou. Sedla jsem si tam a kývla na pozdrav Mikovi. Jen přikývl zpátky. "Zrovna jsme mluvili o tom, že půjdeme po hodině do Sirény, půjdeš taky?" vypadala, že se na to opravdu těší. Siréna byl nový klub blízko náměstí. Každý o něm mluvil, když skončilo léto, bylo to hlavní místo veškerého dění.

"Nevím," váhala jsem. Jít do klubu nebylo ten večer na seznamu mých přání. "Kromě toho, ještě jsem nezletilá. Osmnáct mi bude až za měsíc."

"V tom nevidím žádný problém," zazubil se Mike. "Můj strýc vlastní ten klub. Můžu tě dostat dovnitř." Lindino nadšení bylo nakažlivé.

"Noták," přemlouvala mě Linda a usmála se na mě. "Bude to zábava. Přestaň se tvářit jako kakabus. Potřebuješ se uvolnit a nebrat věci tak vážně."

Skousla jsem si spodní ret. "Já nevím."

"Prosím Jules," udělala na mě Linda psí oči.

"Budu o tom přemýšlet," slíbila jsem jí.

Linda zamručela. "To je, jako bys řekla rovnou ne."

Mike si sedl na můj stůl. "Byla jsi vůbec někdy v klubu?" Při jeho otázce jsem rozpačitě sklopila oči.

"Ne."

"To myslíš vážně?" zeptal se Mike a rozpřáhl ruce. "Já jsem byl v klubu a to jsem šprt," mrkl na Lindu "musíme ji tam vzít."

Linda přikývla "vezmeme."

"Já jsem neřekla ano," připomněla jsem a sledovala, já si sedali zpět na svá místa, jako by bylo vše domluvené.

Linda se na mě zazubila "Ale neřekla jsi ani ne."

"Hej, já-"

"Dobrý večer všem," srdce mi při tom zvuku poskočilo. Otočila jsem se na židli, abych uviděla svého krásného temného básníka, jak pokládá svou brašnu na stůl. Měl na sobě své obvyklé černé kalhoty a tmavě modré tričko. Vlasy měl trochu učesané, ale stejně se mu neposlušně kroutily kolem čela a uší.

Ty tmavé oči...

Ty rudé rty...

Slyšela jsem za sebou vzdech a ignorovala ho. Necítila jsem v Lindě hrozbu. Jen obdivovala tu krásu před námi, jako by to udělala každá jiná. Evan se na všechny zdvořile usmál. Na tvářích se mu objevily ty roztomilé ďolíčky a a jen zvětšily mou touhu vyskočit a políbit ho.