Dospívání (pokračování LPW)

6. Romeo by se za tebe styděl.

Nahoře je píseň pro tuhle kapitolu <3

Dospívání

Kapitola 6

Ticho.

Evan na mě zíral, čekal na odpověď. Jenom jsem tam tak seděla, nevěděla, co říct. Vypadal docela vytočeně a já věděla, že musím pečlivě volit svá slova. Polkla jsem a sebrala odvahu. Neudělala jsem nic špatného, takže bude všechno v pohodě, že?

"Nic," řekla jsem po pravdě. "Mezi mnou a Shanem se nic neděje."

Evan se na mě zamračil. "Jules, nejsem hlupák," jeho tón byl smrtelně vážný. "Viděl jsem, jak se na tebe dívá. A to, jak ses kolem něj dnes chovala, vím, že na tebe něco zkusil. Teď je čas mi to říct."

Tohle je vážné.

Evan a já jsme už měli spoustu vážných rozhovorů. Věděla jsem, že k němu musím být upřímná, pokud jsem nechtěla, aby si myslel, že mezi mnou a Shanem opravdu něco je.

"Tak dobře. Když byl tehdy opilý... řekl mi..." odmlčela jsem se, neměla jsem dostatek odvahy to vyslovit.

Evan byl čímdál tím víc netrpělivý "Co?" jeho tmavé oči se propalovaly skrz mě. Jako by se snažil pečlivě prozkoumat každý kousek mého obličeje.

Polkla jsem a konečně odpověděla. "Řekl, že se mu líbím," Evan nevypadal mými slovy překvapený.

"A?" naléhal. "Co udělal potom?"

"Nic. Řekl, že si z toho večera nic nepamatoval, ale dneska večer..." znovu jsem neměla slov.

Nicméně Evan ten problém neměl. "Řekl ti, že si to pamatuje. Slyšel jsem ho," mluvil o celé té věci tak nenuceně. "Zkusil na tebe něco? Líbí se ti?"

Zakroutila jsem hlavou. "Ani náhodou. Je to můj kamarád, to je všechno," Evan přikývl, ale na tváři mu zůstal ten vážný výraz. Cítila jsem se jako zloděj pod vyšetřováním policajta. Proč jsem se cítila tak nervózně, když jsem nic neudělala? Evanova další otázka mi odpověděla na tu moji.

"Proč jsi mi to neřekla?" Jo, proč jsem mu to neřekla? Byl to můj přítel. Měla bych mu důvěřovat a takové věci mu říkat.

Vzdychla jsem a uvolnila napětí v ramenou. "Já... já nevím. Myslela jsem, že to je jen opilecká záležitost. Nechtěla jsem z toho dělat vědu."

Evan stiskl rty do tenké linky a po chvíli promluvil. "Měla jsi mi to říct."

"Já vím, promiň," řekla jsem s upřímností v hlase. Evan pohlédl stranou. Mohla jsem vidět, jak měl zaťatou čelist.

"Nechci tě okolo něj," nepodíval se na mě.

Zamračila jsem se. "Cože?"

Podíval se na mě vážně. "Slyšela jsi mě."

"Je to můj kamarád," odpověděla jsem ohromeně.

"On tě chce. Očividně tě nebere jako kamarádku," řekl zpříma.

"Nic na mě nezkoušel."

"To je mi jedno. Nechci, aby se poflakoval kolem mojí holky, když nejsem poblíž. Nevěřím mu," vysvětloval.

"To ani nemusíš. Je to můj kamarád, ne tvůj," řekla jsem mu a narůstal ve mně vztek.

Evan se zhluboka nadechl. "Jules... nechci ho kolem tebe. Tečka." Došel odhodlaně k závěru.

"Nemáš právo vybírat mi kamarády," hádala jsem se.

"Já vím, ale zkus se vcítit do mé situace. Jak by ses cítila, kdybych celou dobu trávil čas s holkou, které se očividně líbím?" jeho tón narůstal a můj taky.