"Jsme volní! Jupíí!" vykřikovala jsem šťastně, když jsme odcházeli z poslední hodiny.Lau se vedle mě uchechtla. "Na to, že to byl druhý den školy, to nebylo tak špatné."
"Jo," souhlasila jsem. "Ale stejně jsem ráda, že už to máme za sebou," Lau mi dala ruku kolem ramen, jak jsme šli po chodbě.
"Chceš svézt domů?"nabídla se a pocuchala mi vlasy.
"Nope," musela jsem se zachichotat. "Už odvoz mám."
Lau se zastavila a zvedla jedno obočí. "Fakt?"
"Ano, můj přítel pro mě přijel," bože, milovala jsem to, jak to znělo.
Můj přítel,
Můj Evan,
Můj.
V duchu jsem se zachichotala.
"Přestaň se hihňat," osočila se na mě Lau hravě. Očividně moje chichotání nebylo jen v mé hlavě.
"Nemůžu si pomoct," pokrčila jsem rameny. "Tak pojď, už na mě asi čeká."
"Nech ho čekat ještě chvíli," řekla Lau, když jsme znovu vyrazily. "Bude ještě dychtivější a nervóznější."
"Odkdy jsi na tyhle věci expert?" zeptala jsem se.
"Hodně jsem se stihla naučit. Nikdy bych neřekla, že tohle řeknu, ale," odmlčela se na chvilku, "trávit čas se Shanem může být opravdu poučné, je jako truhla plná informací o mužích."
"A já bych nikdy neřekla, že uslyším slovo poučné a Shane v jedné větě," řekla jsem upřímně.
"Je samé překvapení," prohlásila a vyšli jsme ze školy.
"Jak se vlastně má?" zeptala jsem se zvědavě a prohledávala očima parkoviště.
"Má se ok, poslední dobou hodně paří a pije. Jo se o něj bojí," usmála jsem se nad tím, že Lau nazvala svého přítele Jo, to je tak sladké! Nicméně, úsměv se mi vypařil, když mi došla její slova.
"Paří a pije, jo?" zopakovala jsem znepokojeně.
"Ano, jako by chtěl zapomenout na svět kolem sebe," Lau na mě mrkla a proběhl mezi námi ten pohled nejlepších kamarádek, který řekne všechno beze slov.
"Měla bych si s ním promluvit, že?" zajímala jsem se nahlas.
Lau si povzdychla. "Asi bys měla. Pod tou fasádou parchanta je to dobrý kluk."
"Já vím," souhlasila jsem a projela si prsty ve vlasech. "Ale je to teď prostě... složité."
"Já vím Jules, ale mě ani Joa neposlouchá, ani své rodiče. Možná poslechne tebe."
"Protože já jsem důvod jeho pití, co?"
"Ne," Lau zakroutila hlavou. "To jsem neřekla. Nejsi za to zodpovědná. Nemůžeš poručit svému srdci, koho milovat, to je nemožné."
Vzdychla jsem a znovu se rozhlídla po parkovišti. Všimla jsem si Evanova černého auta a srdce mi radostně poskočilo.
"Není támhle tvůj přítel?" zeptala se Lau a ukázala prstem na skupinku lidí o pár aut dál. Přimhouřila jsem oči. Evan byl obklopen holkama. Vyčníval z hloučku díky své výšce. Na moment jsem ignorovala holky a slintala nad ním.
To odpoledne vypadal ještě víc sexy než jindy.
Měl na sobě bílé šortky, černé tričko s dlouhým rukávem a černobílé boty. Jeho rovné vlasy trčely na všechny strany, vypadal úplně bezstarostně. Ruce měl zastrčené v kapsách a povídal si s tím hloučkem. Bože, jeho rty vypadaly tak vyzývavě.
ČTEŠ
Dospívání (pokračování LPW)
Fiksi Remaja"Chci dospět" Říkali jste si tohle, když jste byly dětmi? Vím, že já ano. Litovali jste v některém momentě vašeho života, že dospíváte? Přáli jste si, abyste mohli být zase bezstarostné děti? Vím, že ano. To přece každý. Čím víc dospíváte, tím větší...