Dospívání (pokračování LPW)

37. Nebudu se na to dívat. Nebudu.

Probudilo mě něco tvrdého, co mě tlačilo do zad.

Tak jo, to znělo divně.

Otevřela jsem pomalu oči a v hlavě mi jako exploze vybuchla bolest. "Au." Dokázala jsem zamumlat a zamrkala jsem. V pokoji bylo šero, ale byl den, pravděpodobně zase jeden z těch zatažených a sněhových.

Kromě té tvrdé věci, která o mě byla opřená, jsem cítila ještě něco těžkého na nohách a byla jsem úplně na krajíčku postele.

Protřela jsem si oči a chvíli mi trvalo, než jsem dokázala vnímat situaci kolem sebe. Moje obvázaná ruka byla naštěstí v bezpečí.

S bolestí hlavy jsem se otočila a podívala se vedle sebe, abych odhalila zdroj toho tvrdého šťouchání: Lau. Její loket se mi bolestivě zarýval do zad. Spala tvrdě, pusu otevřenou, a slintala na polštář, prostě kouzelné.

Pokusila jsem se ji trochu odstrčit, ale ani se nepohnula, jako by jí něco za ní bránilo.

Posadila jsem se, abych měla na svou postel lepší výhled.

Svaté Laysky.

Opravdu jsem nečekala, že se takhle vzbudím do nového roku.

Moje postel byla hromada bezvládných těl, které do sebe byly zapletené takovým způsobem, že to snad ani nebylo možné.

Lau byla vedle mě, Jordan za ní a Nadia za ním, hlavu měla na druhé straně postele. Shane a Nash mi spali na nohou a leželi napříč postelí. Nechápala jsem, jak jsme se všichni do té postele vlezli a spali v tak nepohodlných polohách.

Bolel mě krk, záda a necítila jsem nohy. Jak bych taky mohla? Měla jsem na nich dva spící lidi a jeden z nich chrápal.

Nash Sullivan chrápe lidi, a to nahlas.

Tak pomalu, jak jen to šlo, jsem vytahovala nohy zpod těch dvou. Můj plán nefungoval. Proč? Protože jelikož jsme byli všichni propletení, když jsem se pohnula já, pohnul se Shane s Nashem, což znamenalo, že se pohnuli ostatní naproti nim. Bylo to jako domino.

Ale vážně jsem je ze sebe potřebovala dostat. Posunula jsem se a všichni se posunuli se mnou a Nadia s dunivou ránou spadla na zem.

Vzbudilo ji to?

 Ne.

Vzbudilo to někoho jiného?

Ne, byli úplně mimo tento svět.

Měla jsem nutkání ověřit si, jestli dýchají.

Vstala jsem a zasáhla mě vlna závratě. Na moment jsem se musela opřít o zeď.

Když jsem si umyla obličej a vyčistila zuby, podívala jsem se na sebe do zrcadla. Všechno mě bolelo a bylo mi špatně. Proč jsem pila? Proč?

Minulá noc...

Začaly se mi vybavovat různé střípky a momenty.

Bylo tam hodně pití a já, jak pořád mluvím nějaké nesmysly.

Tancování...

Já jsem...

Zamlžená vzpomínka na Shanův obličej v mé blízkosti mě vyděsila. Bože!

Tančila jsem Shanovi na klíně. Co jsem si proboha myslela? Nemyslela, to je ten problém.

Psala jsem Evanovi. 

Začínala jsem pomalu své opilé já nenávidět. Opilecké textování? To jako vážně, Jules? Nemohla jsem se na sebe dál dívat, tak jsem vyšla z koupelny. Přemýšlela jsem, proč všichni spali v mém pokoji. Neodvážili by se jít do mamčiny ložnice, ale dole byl pokoj pro hosty.