Dospívání (pokračování LPW)

32. Už přece nejsme v pravěku!

Rekapitulace: Helen panikařila, protože je možná těhotná, a přišla za Jules. Jules se rozhodla doprovodit Helen domů. Shane se k nim na cestě přidal. Jules poradila Helen, aby použila Shana a donutila Jasona žárlit. Fungovalo to. Evan a Shane se pohádali a vyšli před Helenin dům, aby se mohli porvat.

Všichni se chytili? Dobře!

**

Nikdy jsem si nic nezlomila.

A rozhodně jsem nečekala, že si poprvé něco zlomím na Štědrý den.

Je legrační, jak se něco dobrého může rychle obrátit v něco nečekaného a nakonec bolestivého, vše během jedné hodiny. Je taky trochu šílené, jak jsem já mohla skončit se zlomeninou, když jsem se ani neprala.

"Nezavírej oči!" prosila Lau, držela mě za ruku a brečela. Neměla jsem ponětí, proč mě vezou na kolečkovém křesle, nohy jsem měla v pořádku. 

"Jules, zůstaň s námi," řekl Jordan dramaticky, zatímco tlačil kolečkové křeslo. 

"Jsem v pohodě! Nemusíš- svatá matko Laysek!" Snažila jsem se uklidnit svoje kamarády, když jsem ucítila neskutečnou bolest v prstech.

"Bože! Ona nás opouští! Nechoď za světlem v tunelu!"

Obrátila jsem přes svůj bolestný výraz oči v sloup. "Přeháníte. Jsem v poho- Ou! Au! Au!" Nemám slov, jak bych popsala bolest zlomené ruky. Pulzovalo to tak bolestivě, že jsem si připadala, jako bych měla v ruce krvácející srdce.

"Kde je ten doktor z pohotovosti?!" rozhlížela se Lau a pobíhala po prázdné nemocniční hale.

"Měli bychom zavolat její mámě," prohlásil Jordan.

"Ne!" řekli jsme s Lau zároveň. 

Helen se objevila před námi. "Jsme ve špatně hale," ukázala směrem zpátky. "Tohle je pediatrická ambulance."

"Ou," vyšlo ze všech překvapeně.

Jordan otočil kolečkové křeslo tak zkušeně, že jsem si říkala, že se měl stát nemocniční sestřičkou. Fakt mu to šlo. 

"To vysvětluje ty malby jednorožců," zamumlala Lau.

"Můžeme se soustředit?" řekla jsem a držela si svoje možná zlomené prsty.

Vraceli jsme se zpět chodbou a pak se  najednou všechno stalo ve zpomaleném záběru. Moje matka, doktorka Jonesová, vyšla na druhém konci chodby a my všichni jsme najednou začali pobíhat jako šílenci a snažili se najít nějaké místo, kde se schovat. Naštěstí pro nás byla mamka příliš zaneprázdněná kontrolováním spisu, co držela v ruce, a zastavila se u sesterny, což nám dalo trochu víc času panikařit.

"Musíme se schovat!" zašeptala Lau.

"Přestaň se mnou házet ze strany na stranu!" požádala jsem Jordana. "Začíná se mi dělat špatně!"

"Nemůžu!" zašeptal zpanikařený Jordan.

Helen jako jediná statečná otevřela nějaké náhodné dveře a navedla nás všechny dovnitř. Vypadalo to jako nějaká šatna. Z pachu nemocniční desinfekce se mi udělalo ještě víc špatně. 

"Uff!" opřel se Jordan o dveře. "Byli jsme takhle blízko, aby nás chytla."

"Dočkám se vůbec někdy lékařského ošetření?" zamručela jsem a bolestně se zašklebila. 

"Měli bychom prostě vylézt ven. Jsi v pohodě. Mamka to pochopí," povzbuzovala nás Lau.

Jordan se na ni zamračil. "A to říkáš teď? Po tom, co jsme všichni v té chodbě tak zpanikařili?"