Zívání.
Zírání do stropu.
Znovu zívání.
Ležela jsem na zádech a nevypadalo to, že by mě měl v nejbližší době navštívit spánek. I když jsem byla po té dlouhé noci unavená, nemohla jsem usnout. V hlavě mi vířila spousta myšlenek, vypadalo to na nekonečný cyklus.
V mysli mi vyskakovaly vzpomínky na divná dvojčata Sullivanovy, na neznámého, od kterého mi chodily smsky, na situaci s Lau a Jasonem a končeně na Evana a jak šťastný ten večer vypadal.
Zajímalo by mě, co zrovna teď dělá...
Přetočila jsem se na bok a podívala se ven z okna. Studený vítr si pohrával se záclonami. Na chvíli jsem se v mysli vrátila do minulosti. Vzpomněla jsem si na Evanovy zprávy na wattpadu, jeho smsky, telefony, hovory na skypu a konečně na naše setkání.
Sexy, záhadný temný básník.
Usmála jsem se a zavřela oči. Byly to tři měsíce, co jsme byli s Evanem oficiálně spolu, ale připadalo mi to jako mnohem dýl. Donutit Evana, aby se mi otevřel, bylo těžké a únavné, ale bože, stálo to za každičkou sekundu. V mysli se mi vybavil jeho úsměv a uklidnil mě.
Miluju jeho ďolíčky.
Pomyslela jsem si zasněně. Mobil mi zavrněl pod polštářem. Vytáhla jsem ho a displej mě na chvíli oslepil. Byla to zpráva.
Od: Evan <3
Jsi vzhůru?
Usmívala jsem se jako idiot a naťukala odpověď.
Možná, proč?
On: Nemůžu usnout.
Já: Tady to samé :(
On: Jakto? Nemůžeš usnout beze mě? ;)
Já: Mohla bych říct to samé :)
On: Dobrá trefa. Co děláš?
Já: Zírám z okna. Ty?
On: Přemýšlím, že bych se vykradl do tvého pokoje.
Já: :O Nepřípustné chování, pane Woodsi!
On: Omluvte mne milady, ale abych našel mír a klid, musím vás ještě dnes vidět.
Já: Je tohle tvůj poetický způsob jak říct, že se chceš dnes v noci muchlovat?
On: Možná ;)
Zahihňala jsem se.
Já: Nevím...
On: Necháš mě žadonit?
Já: Možná? Ty nejlepší věci v životě nikdy nejsou zadarmo.
On: Já vím. Proto jsem ochotný riskovat kvůli tobě svůj život.
Zamračila jsem se.
Já: Cože?
On: Počkej na mě. Neusni.
Já: Evane, co myslíš tím riskovat život?
Žádná odpověď.
Uslyšela jsem zvenku nějaký hluk a rychle vyskočila na nohy. Noční košile, co jsem měla na sobě, se mi shrnula ke kolenům, jak jsem zamířila k oknu a rozhrnula závěsy. Přes sklo jsem jako v hororu sledovala, jak Evan leze nahoru. Co to sakra dělá? Vyděšeně jsem se vyklonila z okna.
"Evane!" zašeptala jsem. "Co to sakra děláš?"
Evan vzhlédl a pevně se přitom držel. "Riskuju kvůli tobě svůj život."
ČTEŠ
Dospívání (pokračování LPW)
Fiksi Remaja"Chci dospět" Říkali jste si tohle, když jste byly dětmi? Vím, že já ano. Litovali jste v některém momentě vašeho života, že dospíváte? Přáli jste si, abyste mohli být zase bezstarostné děti? Vím, že ano. To přece každý. Čím víc dospíváte, tím větší...
