Byla jsem opravdu příšerná, když jsem měla lhát a odpovídat někomu, kdo mě nachytal. Jako by můj mozek nedokázal normálně pracovat. Jason čekal na naši odpověď. Byla jsem jako zkamenělá, ale Helen byla víc než to, ani nemrkala.
Musela jsem otevřít tu svoji velkou pusu, abych samozřejmě řekla něco stupidního. "Mám ráda pizzu."
Jason se zamračil. "Co?"
Helen ke mně prudce otočila hlavu a podívala se na mě nechápavým pohledem. Pokrčila jsem rameny. To byla jediná odpověď, kterou můj mozek dokázal vyprodukovat.
Jason otevřel na protest pusu, ale já postřehla Shana, jak se k nám blíží se sklenkou vína pro Helen. "Shane!" Vykřikla jsem až příliš nadšeně. "Tady! Tady jsme!"
Shane se na mě taky nechápavě podíval.
Nechápavé pohledy za večer: 2.
Dneska válím.
Shane došel až k nám. "To už jsi opilá?"
"Ne, já jen..." mrkla jsem na Jasona, ten zvedl obočí. Vytrhla jsem Shanovi sklenku z ruky. "Mám hroznou žízeň." Zvedla jsem sklenku ke rtům a naráz ji vypila.
"Jules!" zaprotestovala Helen.
Hlava se mi na sekundu roztočila, jak se snažila zpracovat alkohol. "Jsem v pohodě."
"Můžeš vůbec pít?" Jason zněl starostlivě. "Nebereš nějaké prášky nebo něco na tu ruku?"
Zakroutila jsem hlavou. "Ne na silvestra."
"To byla moje sklenička," zamumlala Helen. Vrhla jsem po ní vražedným pohledem. Rozptýlila jsem Jasona a ona to celé kazila.
Jason otevřel pusu, ale já ho přerušila. "Měli bychom otevřít naše dárky."
"Už?" zamračil se Jason.
"Jo, měli bychom to udělat ještě předtím, než se někdo opije natolik, že zapomene, kdo je jeho tajný Santa." Všichni souhlasně přikývli. Tu hru s tajným Santou jsme měli hrát na Štědrý den, ale víte přece, jak ten dopadl.
"Jordane! Lau!" zavolal Shane na své kamarády. "Přestaňte znásilňovat Juliinu kuchyň a pojďte sem."
"Ale ne, moje ubohá panenská kuchyň," zamumlala jsem.
Jordan a Lau vyběhli z kuchyně, ve tvářích provinilé výrazy. "Nedělali jsme to, co si myslíte," řekl Jordan, ale Lauřiny vlasy byly pěkně rozcuchané.
"Jasně," zamumlal Shane.
Už se tak těším na to, kdo je můj tajný Santa," zatleskal Jason.
"To teda jo," zazubila jsem se na něj.
Abych byla upřímná, nebylo to poprvé, co jsem tuhle věc hrála, byl to už druhý rok, ale stejně mi to připadalo srandovně nové a nečekané. Každý měl nachystaný dárek. Museli jsme počkat, než ten člověk odhalí, pro koho ten dárek je.
Všichni jsme si sedli na pohovku kolem hromádky dárků, které odpočívaly uprostřed na malém stolku.
"Kdo půjde první?" zeptala jsem se a všichni si vyměnili rychlé pohledy.
Helen zvedla plaše ruku. "Vím, že jsem nová, ale ráda bych začala."
"Jasně," povzbuzoval ji Jordan.
Helen zvedla svůj dárek. "Jsem opravdu šťastná, že tu můžu být. Díky lidi, že jste mě vzali do party."
Lau se na ni usmála. "Nebuď hlupáček. Jsme rádi, že tě tu máme."
ČTEŠ
Dospívání (pokračování LPW)
Teen Fiction"Chci dospět" Říkali jste si tohle, když jste byly dětmi? Vím, že já ano. Litovali jste v některém momentě vašeho života, že dospíváte? Přáli jste si, abyste mohli být zase bezstarostné děti? Vím, že ano. To přece každý. Čím víc dospíváte, tím větší...