Menší rada pro tuhle kapitolu: Nečtěte ji přes den, nechte si ji až na večer/ na noc! Vím, že se na ni už asi těšíte (máte rozhodně na co, to mi věřte), ale radím vám dobře! Poslechněte mě a zabavte se přes den něčím jiným, aby vás to tolik nelákalo, a uvidíte, že nebudete litovat!!! ;)
*
*
*
*
*
*
*
*
*
Já vás vidím! Jestli nemáte na hodinách 22:00 a víc, běžte pryč!!! xD
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
Tak jo, věřím, že už máte za okny tmu, před sebou teplou čokoládu jako já, když tuhle kapitolu píšu, a jste ready na napínavou kapitolu! Tak už vás nebudu zdržovat, už jen poslední dvě slova: Bavte se! ;)
Kapitola 9
"Pojedeme za tebou," řekla Nadia a naskočila do Nashova auta. Civěla jsem na to krásné auto přede mnou. Bylo dokonce ještě novější a luxusnější než to Shanovo.
Když jsem zamířila k Lauřinému starému autu, uvědomila jsem si, že dvojčata mají peníze. Na sobě měli vždy značkové oblečení. Všechno na nich bylo elegantní a stylové.
Proč by chtěli dokončit střední zrovna tady?
Mohli jít na soukromé školy, ale vybrali si jít sem. To nedávalo žádný smysl.
"V pohodě?" zeptala se Lau, když jsem nasedla.
"Jo, jenom... Viděla jsi to auto?" musela jsem se zeptat.
Lau chápavě přikývla. "Ano, myslela jsem na to samé. Mají peníze, co?"
"Je na nich něco podezřelého."
Lau vyjela z parkoviště. "Proč? Protože mají peníze?"
"Já nevím. Jenom z nich mám takový divný pocit."
"Nebuď paranoidní Jules."
Povzdychla jsem si. "Máš pravdu," otočila jsem se na sedadle a podívala se dozadu. Auto jelo za námi, viděla jsem Nadiu, která mluvila do telefonu, zatímco Nash v tichosti řídil. Jeho nebesky modré oči se střetly s mýma, polkla jsem a rychle se otočila zpět.
Když jsme konečně dojeli k mému domu, šla jsem první, abych uklidila ten nepořádek v obýváku. Vy jste to nikdy nedělali? Rychle se snažit uklidit těsně předtím, než vaši hosté vejdou?
"Vítejte!" řekla jsem nadšeně, když jsem je pustila dovnitř.
"Máte to tu hezké," řekla Nadia zdvořile, "ale proč žijete tak daleko od města?" zeptala se, zatímco její dvojče si to místo pečlivě prohlíželo.
"No, mamka..." odmlčela jsem se. "Stěhujeme se příští týden, takže tohle je pravděpodobně poslední filmová noc tady," vysvětlovala jsem a snažila se nezabřednout do celé té 'Mamka čekající na mého chybějícího otce' věci. "Posaďte se," ukázala jsem na velkou pohovku. Lau byla v kuchyni, dělala kdoví co. Pravděpodobně jedla moje jídlo.
ČTEŠ
Dospívání (pokračování LPW)
Teen Fiction"Chci dospět" Říkali jste si tohle, když jste byly dětmi? Vím, že já ano. Litovali jste v některém momentě vašeho života, že dospíváte? Přáli jste si, abyste mohli být zase bezstarostné děti? Vím, že ano. To přece každý. Čím víc dospíváte, tím větší...
