Chemie.
Chemie má hodně co dělat s láskou. Nakonec, náš mozek může za to, že cítíme, milujeme, myslíme, a hádejte, co je uvnitř našeho mozku? Chemikálie a látky, které mezi sebou komunikují tak, aby naše tělo fungovalo a rozvíjelo naši osobnost, naše pocity.
Láska není jenom o tom mít nějaké věci rád a nějaké ne, nebo o tom se naučit, aby nám na někom záleželo. Láska je taky o tom najít člověka, který nám bude připadat atraktivní takovým způsobem, jak ještě nikdo předtím.
Mít mezi sebou chemii je nevyhnutelné, abychom se mohli zamilovat. Evan ve mně vzbuzoval pocity, o kterých jsem neměla ani ponětí, že existují. Moje tělo reagovalo na to jeho v dokonalé synchronii. Hrozně mě přitahoval jeho vzhled. Lákala mě jeho vůně, doteky jeho kůže na mojí, to, jak k sobě naše rty pasovaly. Jeho hlas mě dokázal očarovat.
Takže biologicky vzato jsem byla v pěkný kaši.
Páni, někdo asi dával pozor na hodinách biologie.
A to jsem ani nezmínila jeho osobnost a všechno, co způsobovalo, že jsem ho každým dnem milovala víc a víc.
Byla jsem do toho kluka beznadějně zamilovaná.
To jsem si uvědomila v okamžiku, kdy jsem vešla do obýváku. Musela jsem polknout, když sem ucítila ten tlak mezi námi. Byla to čistá, silná přitažlivost.
Evan si mě nevšiml. Přikládal do ohně. Jako obvykle byl celý v černém, měl na sobě neformální černé tričko a kalhoty. Vypadal ještě přitažlivěji, než jsem si pamatovala.
Ale jako by vycítil můj upřený pohled, otočil se ke mně .Jeho tmavé oči se střetly s mýma a já přestala dýchat. Jeho šokovaný výraz se rychle změnil ve zmatený. Co tady děláš? Tu otázku měl vepsanou na tváři. Narovnal se, vypadal směšně vysoký. Všechno kolem něj vypadalo malé. Oprášil si z rukou prach ze dřeva a shrnul si vyhrnuté rukávy. Pod jeho pohledem jsem se uvnitř celá zachvěla.
"Jé, brácho, nevěděla jsem, že už ses vrátil," Helen vešla za mnou. Ostatní ji jako malé děti následovali. "Kde je teta?"
Evan přejel očima po celé skupině. "Šla brzy do postele, prý za to může to víno." Jeho hluboký hlas byl po té dlouhé době, co jsem ho neslyšela, jako hudba pro moje uši.
"Aha dobře, lidi mě doprovodili domů, nabídla jsem jim jako odměnu něco horkého k pití." Vysvětlovala Helen. "Buďte tu jako doma," řekla směrem k nám. "Posaďte se. Přinesu nějaké sušenky a horkou čokoládu."
Všichni se pozdravili s Evanem, až na Shana, a jestli si toho Evan všiml, nevypadal, že by ho to nějak zajímalo. Obývací pokoj byl pohodlný a teplý. Byl tu hnědý nábytek a všude kolem dřevěné dekorace. Lau a Jordan si sedli na pohovku a Shane se opřel o stěnu za nimi. Rozpačitě jsem si sedla na pohovku vedle krbu, což bylo jen asi metr od Evana.
Moje hormony nad ním úplně slintaly.
"Proč máte na sobě stejná trička?" zeptal se Shane a přerušil to nepříjemné ticho. Bez našich kabátů mohli naše trička všichni vidět.
"To je nová tradice," pokrčila Lau rameny.
Shane zakroutil hlavou. "A mě jste k sobě nevzali?"
"Ne," zazubila se Lau. "Nechtělo se nám dělat další dvě trička."
Shane se zamračil. "Dvě?" Usmála jsem se, přesně jsem věděla, kam tím Lau míří.
Lau přikývla. "Jedno pro tebe a jedno pro tvoje ego."
ČTEŠ
Dospívání (pokračování LPW)
Teen Fiction"Chci dospět" Říkali jste si tohle, když jste byly dětmi? Vím, že já ano. Litovali jste v některém momentě vašeho života, že dospíváte? Přáli jste si, abyste mohli být zase bezstarostné děti? Vím, že ano. To přece každý. Čím víc dospíváte, tím větší...
