Dospívání (pokračování LPW)

13. Díky moc osude, fakt. Opravdu mi pomáháš.

Kapitola 13

To si ze mě můj osud střílel nebo co?

Jestli ano, tak ho moje reakce musela opravdu potěšit. Přestala jsem dýchat, hýbat se, ani jsem nemrkla. Pusu jsem měla dokořán a zírala jsem na toho pohledného muže před sebou.

On byl můj učitel? Vážně?

A jak se mám sakra teď dostat přes ten rozchod, nebo co se to mezi námi vlastně stalo. Neměla jsem v tom moc jasno.

Díky moc osude, fakt. Opravdu mi pomáháš.

Do učebny vcházeli další lidé, povídali si spolu, nesli si knihy na svá místa. Evan pořád zíral na mě, na tváři ďábelský úšklebek.

Byl snad v týmu s mým osudem?

Když konečně odvrátil pohled, mohla jsem se zase nadechnout. Nervózně jsem svírala dlaně v klíně. Během pár sekund byla třída plná, ale to mě opravdu moc nezajímalo. Nemohla jsem spustit oči z toho sexy učitele, sedícího za svým stolem. Co tu vůbec dělal? Nikdy předtím se nezmínil o výuce kurzů tady ve městě. Byla to jeho nová práce nebo co? Asi ano.

Evan se opřel do svého křesla a založil si ruce na prsou. A pak začal hodinu. V tom formálním outfitu vypadal ještě víc sexy. Pohyboval se po třídě, vypadal tak přirozeně a sebevědomě. Sledovala jsem ho při každém pohybu. Sledovala jsem, jak se jeho svaly na zádech napínaly, když psal na tabuli, jak se kousal do spodního rtu, když se snažil něco přeformulovat. Každou chvíli jsem mohla zahlédnout jeho tetování na krku. Vypadal starší, moudřejší, ale stále kolem sebe měl tu záhadnou auru. Vášeň v jeho očích byla nepřehlédnutelná, hrozně rád mluvil o literatuře. Mým směrem se schválně ani jednou nepodíval a já za to byla vlastně vděčná. Kdyby se ty tmavé oči střetly s mýma, znovu bych nemohla popadnout dech.

Někdo za mnou si povzdychl, podívala jsem se přes rameno a uviděla holku přibližně mého věku, jak na něj zasněně kouká.

Asi nejsem jediná zamilovaná do svého učitele.

Píchl mě trn žárlivosti. A když jsem se podívala po třídě, jen se to zhoršilo, když jsem viděla aspoň čtyři holky vzdychající nad mým přítelem, ex-přítelem, nebo co vlastně byl. Ale umírnila jsem své vnitřní démony, protože jsem je nemohla vinit. Evan byl sexy. Kdo jsem byla, abych mohla soudit ženskou populaci za to, že slintá nad pohledným, výrazným, dobře vypracovaným sexy mužem před námi? A to nezmiňuji, že byl náš učitel, což z něj dělalo zakázané ovoce a ještě víc lákalo všechny ty dívky.

Byl jako tabulka čokolády, kterou nemůžete sníst, protože vaše hladina cukru je vysoko, a vy cítíte, že ji chcete víc a víc.

Opravdu jsem zrovna přirovnala Evana k tabulce čokolády?

Jestli měl být něco k jídlu, pro mě by byl rozhodně obrovský balík Laysek.

Olízla jsem si rty, celého bych ho snědla. To bys mu měla říct, vsadím se, že by ti odpustil, řeklo mi moje podvědomí.

"Nenudím vás slečno Jonesová?" Evanův svůdný hlas mě vrátil do přítomnosti. Zvedla jsem oči a uviděla ho přímo před svým místem.

Je příliš blízko. Cítím jeho nádherně vonící parfém.

Polkla jsem. "Ne," jeho tmavé oči byly příliš intenzivní, příliš záhadné. Neviděla jsem ho týden a znovu jsem se kolem něj cítila zpocená a nemotorná.

"To je dobře," opřel se dlaněmi o mou lavici. Jeho oči se mnou doslova provrtávaly, srdce mi začalo tlouct rychleji. Nemohla jsem snést tu intenzitu jeho očí. Očima jsem sjela na jeho hruď a počítala knoflíky. "Slečna Jonesová je v téhle třídě nová, takže neví, jaký je trest za nepozornost." Cože? Vzhlédla jsem k němu a sledovala, jak se rozhlíží po třídě. "Může jí to někdo objasnit za mě?"