Dospívání (pokračování LPW)

21. Byla to jednorázovka, už se to nestane.

"Cože?" vyprskla mi Lau kafe do obličeje, pár kapek přistálo na mojí mikině. Byl chladný podzimní den.

Znechuceně jsem si utřela nos a obličej. "Super."

"Můžeš se prosímtě trochu ztišit?" odpověděla jsem a všimla si pohledů lidí kolem. Byly jsme v kavárně Fairies. Bylo to naše nejoblíbenější místo.

"Nemůžu uvěřit, že byl až tam dole!" měla nevěřícný výraz na tváři. "Jaké to bylo? Líbilo se ti to?"

Začervenala jsem se. "Jo, hodně."

"Oplatila jsi mu laskavost?" s očekáváním ze mě nespouštěla oči.

Zakroutila jsem hlavou. "No, já.. použila jsem ruku," tváře jsem měla v jednom ohni, když jsem si vzpomněla, jak sexy vypadal, když jsem se ho dotýkala, to, jak přivíral oči, jak zatínal svaly.

"Bože! Jsem až moc šokovaná, abych se ptala na něco víc," začala se ovívat. "Páni! obdivuju tvoji sebekontrolu, Jules. Jak jsi dokázala se na něj nevrhnout?"

"To fakt nevím." Byla to pravda. Navíc, Evan mě moc netlačil do něčeho, na co bych nebyla připravená.

"Teď jsi ve vedení. Jordan a já jsme se ještě nedostali přes muchlování v oblečení." Kousla si svého muffinu, drobky jí popadaly na tričko. Lau ten den vypadala tak nějak bohémsky. Měla na sobě čapku a tak.

"A proč? Je ti osmnáct, nic ti nebrání," odpověděla jsem.

Lauřin výraz se změnil, najednou se tvářila nervózně. "Jenom si chci být jistá, to je všechno."

"S čím si chceš být jistá? Miluje tě, ty miluješ ho," při té poslední větě sebou škubla. "Protože ty ho miluješ, žejo?" Její mlčení bylo jasnou odpovědí. "Aha."

"Záleží mi na něm. Opravdu, a chci s ním být."

"Ale nemiluješ ho," doplnila jsem.

Přikývla. "Ještě ne, ale láska je přece něco, co si musíme vybudovat, že?"

Položila jsem šálek na stůl. "Co se děje Lau? Očividně mi něco tajíš," sklonila hlavu a povzdechla si.

"To Jason."

Ale ne...

"Co s ním?" tvářila jsem se hloupě nevinně. Kdyby Lau věděla, že vím o té věci s Jasonem, zabila by mě.

"Když jsi v sobotu odjela, zůstali jsme ve tvém pokoji sami."

Opravdu se mi nelíbí, kam tohle směřuje.

"A?" naléhala jsem.

"Pokusil se mě políbit. Řekl mi hodně věcí o pocitech a tak a úplně mě zmátl, Jules. To je od něho tak nefér, že mi tohle říká zrovna teď, když mám někoho, kdo mě miluje."

"Lau, řekni mi upřímně. Cítíš to taky tak?" musela jsem se zeptat. Byli to pro mně jedni z nejdůležitějších lidí na světě. Oba byli moji nejlepší kamarádi.

Odvrátila pohled. "Já nevím."

"To není odpověď."

"Já fakt nevím. Jason.. je.. je součástí mého života už od toho, co jsme byli malí, a vždycky mi připadal... jakýmsi způsobem atraktivní, ale nevím, jestli k němu něco cítím."

Povzdychla jsem se. "A cítíš něco k Jordanovi?"

"Asi jo."

"Poslouchej se, s Jordanem chodíš šest měsíců a pořád nevíš, jestli k němu něco cítíš," vyčetla jsem jí.