Nezvratný osud

Budoucnost

Probudil mě zvuk klepání a křik. Podezřele zněl jako můj. Zvedla jsem se na lokty. „Dále," zachraptěla jsem. Měla jsem strašně vyprahlý krk.

Klika se pohnula, jak ji někdo na druhé straně stisknul. Dveře se otevřely a dovnitř vešel... někdo. Špatně se mi zaostřovalo, oči jsem měla napuchlé. I tak jsem rozpoznala vysokou postavu s delšími hnědými vlasy celou kompletně v černé. Danny. Spadla jsem zpátky do polštářů a několikrát zamrkala, aby se mi zlepšil zrak. Danny si mezitím sundal rukavice, hodil je na můj stůl, rozepnul si bundu a přisedl si na kraj ke mně na postel. Dál jsem zírala na bílý strop. Danny si povzdechl.

„Andy, už týden. Proč jsi za námi nepřišla?"

Zvedla jsem se na loktech a probodla ho pohledem.

„A ty se mi jako divíš?" pozvedla jsem obočí, zadržujíc další příval slz.

„Ne, to ne, já jen že Lucas přišel a všechno nám řekl a taky na nás nezanevřel."

„Já na vás nezanevřela," zavrčela jsem.

„Andy," zakňoural Danny. Jeho forma omluvy. Ruku jsem posunula blíž k té jeho, potřebovala jsem cítit přítomnost někoho blízkého. Danny se ke mně sklonil, vytáhl mě do sedu a pevně mě objal. Zabořila jsem tvář do jeho kožené bundy a vdechla jsem Dannyho osobitou vůni. Kůže, seno a olej. Tahle kombinace mě vždycky dokázala uklidnit.

„No tak, to bude v pořádku," snažil se mě uchlácholit a přejížděl mi rukama po zádech. Ne. Nebude. Nebude a já to moc dobře vím. Ale co jsem mohla dělat?

Dannymu se nakonec podařilo mě vytáhnout z postele a dotáhnout mě na verandu, kde už byla celá parta. Digi, Sára, které všichni kluci říkali SJ, protože je příjmením Janoušková, jenom já a Digi jsme ji oslovovaly Sáro, potom Michal, Ondra, Kamil, Jerry a samozřejmě Lucas. O plot zahrady se opíralo pět motorek. Takže Digi musela přijet s Kamilem a Jerry s Ondrou jeli taky spolu. Ono se ani není čemu divit, Digi je Kamilova přítelkyně a Ondra s Jeremiášem, kterému neřekneme jinak než Jerry, jsou dvojčata. Dvojvaječná, naštěstí. Jinak by museli nosit cedulky se jmény.

„Andy!" vypískla Digi, vyskočila Kamilovi z klína a běžela mě obejmout. Čekala jsem, že bude první. Vycházela jsem s ní líp než se Sárou. Možná za to mohl Ondra, který se jí líbil, ale on jevil zájem o mě. Já o něj ne, ale to už Sára neviděla. Několikrát jsem se jí snažila vysvětlit, že o něj nestojím, ne takhle, ale marně. Alespoň se kvůli tomu nesnažila rozhádat naši partu.

Cestovala jsem z objetí do objetí, od každého jsem slyšela ta slova „je mi to líto". Ondra mě podržel asi nejdelší dobu a dal mi pusu do vlasů, což Sára nemohla skousnout, takže mi jenom odměřeně potřásla rukou. Vlastně jsem za to byla ráda, aspoň nějaká změna.

„Tak dost, už ji nechte," zasáhl konečně Danny a přitáhl si mě na klín. Vděčně jsem se na něj usmála a snažila se nevnímat, že mi dýchal na krk a že mě zezadu objímal kolem pasu. Zaposlouchala jsem se do hovoru ostatních a po chvíli se zapojila do žhavé debaty. Na chvíli jako by bylo všechno tak jako dřív.

Ale jen na chvíli.

Tu otázku nepoložil nikdo jiný než Sára.

„Tak jak to teď s vámi bude?" Bylo to směřované na Lucase, ale pohledem probodávala mě. Bratr se nadechl. Sama jsem zpozorněla, jako všichni ostatní. Vlastně jsem vůbec nevěděla, co se za celý týden stalo. Jediné, co jsem tušila, bylo, že za námi chodila ta paní, co nám onu informaci sdělila. Prý psycholožka.

„Jelikož už je mi skoro osmnáct, nešoupli nás na tu dobu do děcáku. Proběhne soud a budeme svěřeni do péče. V podstatě už je jasné, ke komu půjdeme." Narovnala jsem se. Lucas se mi podíval do očí.

„Rodiče chtěli, aby se v nejhorším případě stali našimi opatrovníky teta Mary a strýc Robert Biersack." Zanadávala jsem. To jsou mi vyhlídky na život. Bratr pokračoval.

„Až budu za dva měsíce dospělý, budu moct samozřejmě odejít, ale nemůžu tam Andy nechat samotnou. Proto je tu další možnost. Prý bych potom mohl zažádat o svěření sestry do péče."

Tentokrát už jsem vstala a skočila Lucovi kolem krku.

„Ty jsi ten nejbáječnější brácha ever," zašeptala jsem. Zároveň jsem pocítila bodnutí viny. Zatímco já jsem se se ztrátou rodičů vyrovnávala sama pouze za občasného rozhovoru s psycholožkou a brekem, Lucas zjišťoval, jak to s námi vlastně bude a co by se s tím dalo dělat. Mám nejlepšího bráchu na světě.