Nezvratný osud

Sixx

To, že jsem vyběhla ven bez mobilu, klíčů, bundy a sluchátek jsem si uvědomila až ve chvíli, kdy mi do vlasů začaly dopadat sněhové vločky a zakousl se do mě mráz. No co, byla to moje hloupost. Neměla jsem tak vyletět. Ale oni to vážně přehnali. Lucase neřeším, ten si z nás spíš jenom dělal legraci, ale Ondra a Danny se vážně skoro začali hádat. Možná to byl důvod, proč jsem tam nedokázala zůstat. Nemohla jsem tam dýchat. Skoro jako by mi bylo Ondry líto.

Zavrtěla jsem hlavou a zachvěla se, jak se do mě opřela zima. Nemohla jsem tady zůstat, ale vrátit jsem se taky nechtěla. A ani jsem neměla ke komu jít, když všichni, včetně Nikol, byli na schůzce v naší kuchyni. A tak jsem udělala tu jedinou věc, co přicházela v úvahu. Hodila jsem myšlenky někam za sebe a rozběhla se.

Jako vždycky, když jsem někde běžela, jsem skoro nevnímala okolí, dneska v podstatě vůbec. Mátly mě mé vlastní myšlenky. Záleželo mi na tom, co si o nás... o mně myslel Ondra. Možná víc než to, jak to chtěl Danny vyřešit.

A to mě děsilo. To, že mě víc zajímal, trápil, Ondra než Danny. Protože Ondra byl jenom můj kamarád. Danny můj kluk. Tak nemělo by to snad být naopak?

Zběsile jsem zavrtěla hlavou, abych si podobné myšlenky zasunula až někam hluboko, kde, pokud možno, zůstanou zapomenuté.

V té chvíli jsem si vůbec nevšímala svého okolí, což by se mi asi vymstilo, kdyby mě majitel hrudníku, do kterého jsem vrazila, nezachytil.

„Pardon," vyhrkla jsem a pokusila se vymanit z jeho sevření, ale neznámý mě držel pevně.

„Prosím?" přeptal se. Automaticky jsem přešla do angličtiny, v podstatě jsem si to ani neuvědomovala, a omluvila se znova. Neznámý mě stále nepouštěl.

„Můžete mě laskavě..." nedořekla jsem, protože mě přerušil. A ten hlas byl... více než povědomý.

„Andy?" zeptal se překvapeně a odtáhnul mě od sebe, stále mě drže za ramena. „Jsi to ty?" promluvil znova a já si konečně uvědomila, kdo to je.

„Strýčku?" zvedla jsem pohled k jeho tváři. Černé vlasy měl jako obvykle do všech stran a na očích ukrývajících tolik typickou jiskru měl sluneční brýle.

Nikki Sixx se usmál a vtáhnul mě do svého objetí.

„Zlato, ty jsi ale vyrostla," pronesl pobaveně a pocuchal mi vlasy, za což jsem strejdu zpražila pohledem.

„Co tady děláš?" odtáhla jsem se od něj a zahleděla se zkoumavě do jeho tváře. Mírně pohasla.

„Claire mi to konečně řekla. Po třech letech. Jakmile jsem se to dozvěděl, letěl jsem sem. Jsem tady už pár dní, než jsem zjistil, kde vlastně bydlíte a tak, do té doby jsem byl v Praze," vysvětlil. Přikývla jsem. Nedivila jsem se, že se všechno dozvěděl až teď. Claire, moje babička, nikdy neměla strejdu Nikkiho moc v lásce. Ale to nebylo důležité.

„Hlavně, že jsi tady," zašeptala jsem a znovu ho objala. Zachvěla jsem se, jak se do mě opět opřela zima. Teď, když už jsem neběžela a byla dokonce malinko zpocená, bylo moje oblečení, tedy černé triko a džíny, opravdu nedostatečné.

„Prosím tebe, to ses nemohla ani pořádně oblíknout, když už sis šla zaběhat?" pokáral mě, a i přes mé protesty si sundal svou koženou bundu a přehodil mi ji přes ramena. Zachumlala jsem se do ní a vdechla strýčkovu osobní vůni. Páni, tohle mi chybělo.

Pokynula jsem mu, aby mě následoval, rozešla jsem se směrem domů a dala se do vysvětlování.

„No, tak že budou až takové, to bych nečekal," prohlásil, když jsem skončila u dnešní ranní hádky. Nebylo mi nepříjemné mluvit před Nikkim o tom, že u mě Danny přespal, protože pro mě byl už od malička vrbou.

„Takže, tady bydlíme," pokynula jsem směrem k Elfrídě, před kterou jsme se právě zastavili.

„A pozveš mě dál?" nadzvedl strejda pobaveně obočí. Pokrčila jsem rameny.

„Opravdu ráda bych, ale když jsem zdrhala, zapomněla jsem si doma jaksi klíče, a i mobil," dodala jsem, když se nadechoval, aby něco řekl. Nezůstal však potichu dlouho.

„Říkala jsi, že ta tvoje kamarádka, co si nemůžu vzpomenout, jak se jmenuje, mě zbožňuje?" nadhodil.

„Nikol," přikývla jsem.

„A znáš její číslo?" ptal se dál. Konečně mi došlo, kam tím míří. Přikývla jsem a strejda Nikki vytáhl svůj mobil. Nadiktovala jsem mu Nikolino číslo a chvíli jsme čekali. Pak se Nikki představil a moje kamarádka v tu chvíli nejspíš musela umřít, pak zaječela takovým způsobem, že jsem z toho málem ohluchla i já, a potom se už otevřely dveře a ven vyběhla Nikol s telefonem u ucha a v závěsu za ní Ondra se starostlivým výrazem ve tváři. Nikol rozrazila bránu a nezajímala se o nikoho jiného než o mého strýčka. To už byli venku všichni, ale tvář, kterou jsem toužila vidět ze všeho nejvíc, nikde nebyla. Vyhledala jsem Lucase.

„Odjel," naznačil mi pusou. Zklamaně jsem sklopila oči. Tak to je teda hrdina.

„Pojďte dál," vyzval nás Lucas a všichni jsme se vrátili do vily. Strejda si nechal kufr v chodbě, kde jsem shodila i jeho bundu, a poslouchala jsem veselé česko-anglické švitoření Nikol, která nemohla uvěřit tomu, že vidí svůj velký vzor, a snažila se s ním konverzovat svou nedokonalou angličtinou. Patřila jí ale moje poklona. Já na jejím místě bych nejspíš nebyla s to vůbec promluvit.

Už už jsem chtěla jít za všemi ostatními do kuchyně, ale zarazila mě teplá dlaň na mém lokti.

„Andy, jsi v pořádku?" otočil si mě Ondra k sobě a podíval se mi do očí. Jak to, že jsem si nikdy nevšimla, že jsou tak nádherně oříškově hnědé?

Roztřeseně jsem přikývla. Ondra se netvářil moc přesvědčeně, ale pustil mě. Vzápětí přistoupil až těsně ke mně.

„Je to hajzl. Doufal jsem, že si to uvědomíš dřív, něž bude pozdě. A doufám v to pořád. Ještě máš čas. A já budu čekat, protože to pochopíš. Možná ne hned, ale jednou jo. A já budu čekat tak dlouho, jak bude třeba," zašeptal a rychle se ke mně sklonil. Rychlý polibek na rty, kterému jsem se ani nepokusila uhnout, což mě samotnou překvapilo, nedoprovázelo žádné zamlaskání, jako to bývá ve filmech. Byl naprosto tichý. Pak už mi Ondra věnovala jen pohled a zmizel do kuchyně za ostatními, kde na něj stoprocentně čekala Sára.

Ondrova slova způsobila, že jsem zkoprněle stála na místě, neschopná jediného pohybu či rozumné myšlenky. Co to mělo sakra znamenat?

Zlehka jsem si sáhla špičkami prstů na ústa, kde jsem pořád cítila jeho teplé rty, snažíc se ignorovat podivné šimrání v žaludku.