Nezvratný osud

Oslava 2/2

„Teď ten můj, prosím, prosím," zažadonila Nikol. „Rozkaz, šéfe," natáhla jsem se po balíčku. Ukázalo se, že uvnitř je jedna z nejpraktičtějších věcí, co jsem si mohla přát.

„Černé neměli a žádnou barvou jsem si nebyla jistá," odůvodnila Nikol svůj výběr bílých sluchátek. Zamávala jsem jimi ve vzduchu.

„Díky, budou se hodit," usmála jsem se.

„A co teď?" zeptala jsem se. Myslela jsem to spíš jako řečnickou otázku, ale Jerry se ozval.

„No, na dárek ode mě už ses podívala," můj pohled zalétnul k černému klobouku, když to říkal, „tak co třeba ten od bráchy?" navrhnul. Přikývla jsem a vytáhla obálku od Ondry. Byly v ní nové struny. Obdařila jsem Ondru děkovným pohledem.

„Díky, už jsem je potřebovala." Ondra se jen usmál a obejmul rukou Sáru kolem pasu.

Další dárek, který jsem otevřela, byl od Sáry. Jako se ukázalo, měla jsem skoro pravdu. Nebyla to knížka tak úplně, ale deník, takový, jaký Sára četla, ale tenhle byl úplně nový a měl červené desky. Poděkovala jsem Sáře pohledem. Můj zrak potom padl na knížku, kterou mi dal brácha. Byla to fantasy.

„A teď ten od nás," nadhodil docela zbytečně Michal. Byl to koneckonců jediný dárek, který jsem ještě neotevřela. Teda kromě toho balíčku od mého úžasného kluka.

Opatrně jsem roztrhla papír. Jen co jsem uviděla krabici, moje čelist div nespadla až na zem.

„To si ze mě děláte srandu," vypadlo ze mě. Michal s vážným výrazem zavrtěl hlavou a Lucas se zakřenil. Ohromeně jsem krabici otevřela a vytáhla korzet ven. Byl spíš gothic/steampunk než gothic/emo, což by mému stylu odpovídalo víc, ale i s tímhle jsem byla víc než spokojená. Byl tmavě hnědý se vzorem černé krajky a přes prsa byl černohnědý proužkovaný pruh látky se zipem na straně. Zvedla jsem usazené oči.

„Moc vám všem děkuju. Vážně moc," dostala jsem ze sebe přes vzlyky. Danny mi přitiskl rty na krk.

„No tak, nebreč," zašeptal. Opřela jsem se o jeho hrudník. Potřebovala jsem ho cítit. Danny mi položil ruce na břicho. Užívala jsem si té úžasné pohody, která v obýváku vládla, jako pozadí ke konverzaci hrála naše všemi oblíbená TV REBEL, a já jsem vnímala Dannyho teplo nejen na zádech, ale i na břiše. V zadní kapse mě pomyslně studila obálka právě od Dannyho. Byla jsem neskonale zvědavá, co se v ní skrývá, ale tak nějak jsem tušila, že i Danny by byl radši, kdybych ji otevřela, až budeme sami.

Ta chvíle nastala asi o dvě hodinky později. Skoro všichni už odešli, bylo dost pozdě, zůstali u nás jen Danny a Nikol. Ta prý měla doma domluvené, že může přijít až ráno, a navíc se tak trochu bála tmy. O tom jsem ale věděla jen já. A chtěla jsem jí a Lucasovi poskytnout trochu soukromí, takže jsme se s Dannym odklidili do mého pokoje.

Sotva se za námi zaklaply dveře, Danny mě k nim přitisknul zády a hladově se vrhnul na moje rty. Přitiskla jsem se k němu a vjela mu prsty do tmavých vlasů, zatímco Danny svoje ruce položil na můj zadek. Odtrhla jsem se, potřebovala jsem se nadechnout. Opřeli jsme se o čela a zhluboka dýchali. Danny mi vjel rukou do zadní kapsy džínů a podal mi dárek, který mi dal dole.

„Všechno nejlepší," popřál mi už poněkolikáté.

„Ty se nepodíváš?" nadzvedl obočí, když jsem se k tomu moc neměla. Pokrčila jsem rameny a opatrně otevřela obálku. Na dlaň mi dopadl ten nejkrásnější náhrdelník, co jsem kdy viděla. Byly to černé korálky spojené drátkem, kruh spojoval znak mojí nejoblíbenější skupiny Black Veil Brides, tedy znak BVB, a z něj visela BVB hvězda. Zalapala jsem po dechu.

„Bože, to je nádhera," vypadlo ze mě. Danny se usmál takovým úsměvem, že jsem poznala, že má něco za lubem.

„Stačí Danny," zamumlal mi do rtů a opět si je přivlastnil. Začal mě pomalu zvedat za zadek, a tak jsem mu vyhověla a vyskočila mu kolem pasu. Danny se začal dobývat do mých úst, rozevřela jsem rty a vpustila jeho jazyk dovnitř. Matně jsem vnímala, že mě donesl k posteli, kam mě opatrně položil, a na chvíli odtrhl naše rty od sebe, jen aby mi mohl sundat tričko. Nebránila jsem se. Danny se ke mně znovu sehnul a tentokrát přemístil své rty na můj krk. Zadržovala jsem ten zvuk v sobě tak dlouho, jak to jen šlo.

„No tak, poddej se," zamumlal mi Danny do kůže a jednou rukou si mě za záda přitáhnul k sobě, druhou mi zlehka přejel přes hrudník. Tiché zasténání opustilo mé rty.

Nepřemýšlela jsem. Moje prsty začaly rozepínat knoflíčky Dannyho košile. Za chvíli byla dole. Danny mě zvedl do sedu a přitiskli jsme se k sobě, seděla jsem na něm obkročmo. Hladil mě rukama po zádech, až nahmatal zapínání podprsenky. Ztuhla jsem. Danny si toho všimnul a malinko se odtáhnul. Přikývla jsem.

„Jsi si jistá?" zašeptal. Toho, že tu otázku položil, pak možná litoval. Když totiž ta slova vypustil z úst, došla mi jejich váha. Opravdu jsem si jistá?

Danny vycítil, že nevím, a tak na mě nic nezkoušel, ale ani mě nepustil. Držel mě v objetí a já se cítila v bezpečí. A uvědomila jsem si, že si jsem jistá. A to v tom, že je pořád moc brzo.

S omluvným úsměvem jsem se na Dannyho podívala a hned uhnula pohledem. Nechtěla jsem vidět výraz v jeho očích.

„Promiň," zašeptala jsem téměř neslyšně a vymanila se z jeho sevření. Popadla jsem Dannyho košili a zapadla do koupelny. Chvíli jsem jen tak stála opřená o umyvadlo a zhluboka dýchala. V tu chvíli, kdy se mě Danny zeptal, jestli to opravdu chci, jsem si uvědomila, jak moc mě musí mít rád. A taky jsem se utvrdila v tom, že to, co k němu cítím, není jen poblouznění. Je to láska.

Zhluboka jsem se nadechla a převlékla se do kalhot od pyžama, na vrchu pořád Dannyho košili. Vešla jsem zpátky do pokoje a všimla si, že můj úžasný přítel leží jen v kalhotách natažený na mojí posteli. Můj pohled vyhledal ten jeho a jsem si jistá, že jsem zrudla. Danny se pousmál. Shodila jsem si z ramen jeho košili a jen v kalhotách a podprsence si lehla k němu. Přetáhla jsem přes nás moji peřinu a přitulila se k Dannymu, co nejblíž to šlo. Zachvěla jsem se, když mi položil ruce na de facto holá záda, ale nechala jsem je být. Těsně před tím, než jsem usnula, jsem ucítila, jak mi dal Danny pusu do vlasů a zašeptal ta dvě slova.

„Miluju tě."