Nezvratný osud

Nebe se zatahuje

Andy

„Do háje, kde je ten pitomý mobil?" zanadávala jsem a začala vyhazovat z batohu všechny svoje věci. Nikol se snažila pochytat všechny letící předměty, aby neskončily na zemi, respektive na lavičkách nebo pod nimi na tribunách kolem fotbalového hřiště u školy.

„No konečně," vydechla jsem, když se moje prsty konečně obmotaly kolem hledaného předmětu. Nikol popadla můj batoh, který jsem hodila na zem, a začala mi tam cpát všechny mnou vytahané věci zpátky. Já jukla na displej.

„Máme půl hodiny," zamumlala jsem a najela na první kontakt, který jsem hledala.

„Snad to stihnou," povzdechla si Nikol. Hodila jsem po ní pohledem. „Neboj, budou tady co by dup," ujistila jsem ji a stiskla zelené tlačítko. Přiložila jsem telefon k uchu. Nic. Jen vyzvánění. Nervózně jsem si začala poklepávat nehty o lavičku.

„Prosím?" ozvalo se z telefonu.

„Ahoj Ondro, tady Andy," pozdravila jsem.

„Jé, ahoj, děje se něco? Nemáš být ve škole?" začal se hned zajímat. Slabost pro mě ho pořád tak úplně neopustila, i když mezi ním a Sárou už nebylo jen kamarádství, ale kamarádství s výhodami, a já byla s Dannym.

„No, dneska jsme končili dřív. Ale chtěla jsme tě poprosit, nemáte teď s bráchou čas? Potřebovala bych s něčím pomoct."

Slyšela jsem, jak se Ondra na druhé straně zasmál. „Do čeho ses to zase namočila?" zeptal se, podle hlasu s úsměvem.

„Ále, jeden namachrovanej šampónek prohlásil, že jsem děvka," řekla jsem nenuceně. Nikol při těch slovech sledovala můj obličej.

„V kolik a kde?" Ondrův hlas zvážněl.

„Ve dvě na hřišti u gymplu. Víš, jak se sem dostanete? Potřebuju vás tu oba," zeptala jsem se.

„Jo, vím," potvrdil Ondra a už se chystal zavěsit, když jsem ještě promluvila: „A, prosím tě, neříkejte o tom Lucasovi," poprosila jsem. Z druhého konce se ozval smích.

„Na nás se můžeš spolehnout." Rozloučili jsme se a já jsem zavolala Sáře. Rozhovor proběhl v podstatě stejně, jen Sára vyzvídala i něco o Markovi. No, vlastně, proč ne.

Zavěsila jsem i druhý hovor a otočila jsem se k Nikol: „Tak, a teď se potřebuju převléknout," prohlásila jsem.

„Cože?" Nikol vytřeštila oči. Plácla jsem se rukama do stehen. „Tak přece se nepůjdu rvát v kožených kalhotách," objasnila jsem.

„A máš něco jiného?" zeptala se Nikol pochybovačně. Loupla jsem po ní pohledem.

„Můžeš mi, prosím tě, podat legíny z druhé kapsy?" poprosila jsem ji a sundala si koženou bundu. Nikol vyjeveně otevřela batoh a hodila po mně požadované černé oblečení.

„Díky," houkla jsem a vyběhla na nejvyšší řadu laviček, kde byla stěna dolů a já se tam mohla v klidu, schovaná před nežádoucími zraky, převléknout.

„Hej, Andy, na co tady máš ten obvaz?" dolehl ke mně Nikolin hlas. Vylezla jsem a došla zpátky k ní, kožené kalhoty v rukách.

„Budu potřebovat obvázat ruce," pokrčila jsem rameny a přisedla si zpátky k ní.

„A jak přesně?" zajímala se, zatímco vytahovala obvaz z mého batohu. Než abych jí to musela nějak složitě vysvětlovat, vyzvala jsem ji, aby dávala pozor, a ovázala jsem si levou ruku, přes zápěstí, dlaň, až na klouby prstů, ty nejvíce vrstvami. Abych aspoň trochu zmírnila bolest úderů. Myslím tedy tu, kterou ucítím já. Nikol mi obvaz stáhla a totéž udělala i na druhé ruce.

„Díky, takhle dobře neumí ruce vázat snad ani Lucas," pochválila jsem její práci. Nikol se začervenala.

„Kolik máme času?" zeptala se. Podívala jsem se na mobil.

„Je padesát. Což znamená..." Přerušil mě zvuk tří motorů. Zazubila jsem se.

„Mí svědci už jsou tady," oznámila jsem. Nikol i já jsme se zvedly, věci nechaly na lavičkách. Hřiště bylo zamčené řetězem a bytelným zámkem, takže nikdo neměl šanci se sem dostat. Nikdo bez klíče, abych byla přesnější. My dvě jsme sem dostaly díky sponce Nikol, s jejíž pomocí zámek odemkla. Slíbila mi, že mě to taky někdy naučí. Vyšly jsme ven, kde už smykem zastavovala třetí motorka. Její řidič si sundal helmu a rukou si prohrábnul blonďaté vlasy.

„Ahoj, Andy," pozdravil mě Jerry. Sára slezla z motorky a taky si sundala přilbu.

„Takže, co se od nás očekává?" protřepala si Sára modré vlasy, podala svoji helmu Ondrovi a přišla ke mně.

„Mno," začala jsem, ale přerušil mě jediný, kdo ještě nepromluvil.

„A kdopak je tohle?" hodil Ondra hlavou směrem k Nikol stojící s otevřenou pusou za mými zády. Natáhla jsem se a jemně jí prsty zvedla bradu, až jí s hlasitým cvaknutím narazily zuby o sebe navzájem. Kluci se zasmáli. Nikol zrudla.

„Možná, že kdybyste mě nechali mluvit, už byste to věděli," dala jsem si ruce v bok a zpražila je všechny tři pohledem.

„Páni," vydechla tiše Nikol. Vlastně jsem se jí ani nedivila. Koneckonců, právě jsem já, patnáctka, sjela tři motorkáře přes dvacet. No co. Stejně byli zvyklí.

„Pro začátek, nechcete jít dál?" pokynula jsem k „zamčenému" hřišti. Ondra se pousmál.

„Víš, že nepřekvapuješ?" zakřenil se na mě. Na oplátku jsem ho šťouchla do ramene.

„Tak pojďte," vyzvala jsem je a otevřela bránu. Všichni tři dovezli motorky dovnitř, kde je opřeli o plot, a vydali se za námi nahoru na lavičky k mým věcem. Nikol si sedla znova vedle mě, zbytek o řadu níž čelem k nám.

„Tak spusť," vybídl mě Ondra a hodil ruku Sáře přes ramena.

„Dovolte mi, abych vám představila svou kamarádku Nikol," začala jsem a rukou ukázala na svoji spolužačku. Otočila jsem se k ní. „Tohle jsou Sára, Ondra a Jerry," představila jsem je a na každého ukázala. Pokračovala jsem, tentokrát zase spíš k těm třem sedícím o řadu níž. „Jde o to, že..." spustila jsem. Za zbývajících deset minut jsem jim nejenže vysvětlila, o co jde, ale taky jsme jim s Nikol barvitě popsaly události, které k tomu vedly, a mimo jiné jsem si vysloužila obdivný a souhlasný pohled Ondry a Sářino kázání o tom, co jsem zase udělala za hloupost. Jerry celou tu dobu mlčel, možná tím, že byl naprosto uchvácený Nikol.

„Takže od nás se očekává, že budeme jen tak přihlížet, jak se tě ten hajzl snaží zabít, a budeme přitom hlídat tu jeho... Alenu?" shrnul to všechno Jerry. Přitakala jsem.

„Nechce se mi to líbit," zamumlal Ondra.

„A když teda bude podvádět?" nadhodila Sára.

„Tak ji odvezeš na západ," prohlásila jsem nesmlouvavě. Sára se už už nadechovala, aby začala protestovat, ale zarazila jsem ji zvednutím ruky.

„Žádné protesty. Byla to součást podmínek, které přijal." Sára sklopila pohled: „Tak fajn.

Ondra se natáhnul po mojí tašce. „Dám ti ji k sobě," vysvětlil. Podala jsem mu ji a Ondra odběhl ke své motorce. Sára mě objala.

„Dej na sebe pozor. Jestli se ti něco stane..." zakroutila hlavou. Zasmála jsem se, zatímco mě objímal Jerry.

„Neboj, Lucas vás nezabije. O to se postarám."

Ondra se vrátil a taky mě vtáhl do objetí. Skoro hned mě však pustil. „Už jsou tady," oznámil a kývnul hlavou směrem k bráně.

„Víš to jistě?" zeptala se opatrně Nikol, což vyvolalo na mé tváři úsměv. Byla celá vyplesknutá z toho, že s nimi vůbec mluví, natožpak když jí všichni tři požádali, ne, nařídili, aby jim tykala.

Ondra zachmuřeně přikývnul. „Čtyři vysocí kluci a jedna bárbína," potvrdil.

„Tak pojďme na to," povzdechla jsem si a zavěsila se mezi Nikol a Sáru, vedle které šel Ondra a vedle Nikol Jerry. Pořád po ní po očku pokukoval... Chudák holka. Totálně okouzlila Jerryho, zatímco ona má oči jen pro Lucase. Jó, to bude ještě zábava. Jenže teď mě čeká něco mnohem horšího.