Nezvratný osud

Oslava 1/2

Domem se rozezněl zvuk domácího zvonku. Jukla jsem na hodinky. Půl sedmé. To bude Nikol, a vlastně asi i zbytek party. Chtěli uspořádat slet, ale to jsem jim naštěstí vymluvila. Takže se rozhodli přidat se k naší dámské jízdě. Bude to zábava. Seběhla jsem o patro níž a zamířila rovnou ke dveřím.

„Všechno nejlepší!" zaječelo devět hlasů, sotva jsem stiskla kliku. Jako první vešel do dveří Lucas. Jednou rukou mě nemotorně objal, jak balancoval s hromadou pizz na druhé ruce. Nejspíš dostal slevu v práci, dělal v pizzerii. Pak následoval Michal, taky mě objal, a už byl s krabicí v náručí vevnitř. Všichni mě objímali, jak se cpali dovnitř. Kamil, Digi, Sára, Ondra, od kterého jsem kupodivu dostala i pusu, pak Jerry, Nikol a na konec Danny.

„Všechno nejlepší, zlato," zašeptal mi do ucha. Usmála jsem se.

„Děkuju," odpověděla jsem stejně a následovala ostatní do kuchyně, kde už Lucas s Michalem rozložili na stůl deset talířů a na každý jednu pizzu. S potěšením jsem zaznamenala, že v proscuttu bylo zapíchnutých několik svíček. Rychle jsem je přepočítala, zatímco je Lucas zapaloval. Patnáct?, podivila jsem se v duchu. Jako by Ondra tušil, na co jsem zrovna myslela. Střelil po mně a Dannym, který mě objímal zezadu, bradu na mém právem rameni, rychlým pohledem a naklonil se k Lucasovi.

„Jedna ti tam chybí," upozornil ho. Lucas zrudnul.

„Kde..." začal, ale než stihnul doříct to, co chtěl, natáhla se kolem mě Dannyho ruka s černou svíčkou. To byl celý Danny. Lucas ji zapíchnul přímo doprostřed pizzy.

„Tak, a teď všichni," prohlásil Lucas a zvedl talíř s pizzou, jako by to byl narozeninový dort.

„Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí, zdraví," spustili všichni sborově. To mě donutilo se rozesmát. Zhluboka jsem se nadechla.

„Přej si něco!" vyjekla Nikol. Všimla jsem si, že stála hned vedle Lucase. Přikývla jsem a zavřela oči. Ať se nikomu z nás nic nestane. Ať všichni zůstaneme živí a zdraví. A s těmito myšlenkami jsem z plic vypustila vzduch. Kluci začali tleskat, holky povykovaly. Ondra mi slavnostně podal nůž.

„Ticho," zahučel, „slavnostní krájení pizzy." Zasmála jsem se. Tahle parta lidí umí vždycky vymyslet takovou debilitu, že rozesmějí člověka, ať je v jakékoli náladě.

Danny vytahal svíčky z mojí pizzy a já musela slavnostně nakrájet všechny, jako by to už za mě v pizzerii neudělali. Potom mi Danny a Ondra pomohli odnosit talíře k jídelnímu stolu a všichni jsme se pustili do jídla.

U stolu vládla pohoda a konverzace ani na chvilku neustala. Seděla jsem mezi Dannym a Ondrou, vedle něj z druhé strany Sára, potom Digi, Kamil, Jerry, Nikol, Lucas a zase Danny. Byl to skvělý večer.

Nikol do sebe konečně nasoukala svůj předposlední, respektive poslední, kousek, toho zbylého se na její naléhání ujal Jerry.

„A teď dárky!" zaječela Digi a už se ke mně hrnula s krabičkou v rukách, po jejím boku Kamil s kyticí temně rudých karafiátů.

„Všechno nejlepší a tak dále," stiskla mi Digi ruku a vlepila mi pusu na tvář. „Tohle máš od nás obou," předala mi krabičku. Přistoupil ke mně Kamil a taky mi dal pusu na tvář. „A tohle je taky od obou," řekl a podal mi kytku.

„Děkuju," usmála jsem a hodila pohledem po bratrovi, který už ke mně spěchal s vázou.

„Ten je tak pozorný," zaslechla jsem rozplývat se Nikol. Zavrtěla jsem nad tím hlavou. To už ale přede mnou stála Sára.

„Hodně zdraví," přišla s malinko jiným přáním a podala mi malý, ručně balený předmět. Podle hmatu jsem poznala něco jako... knížku? Než jsem stihla zjistit víc, podával mi ruku Ondra. Sotva jsem ji stiskla, přitáhl si mě do pevného objetí. „Všecičko nejlepší," zašeptal a podal mi papírovou obálku. Usmála jsem se. „Děkuju."

Přitočil se k nám Jerry a doslova mě z Ondrova obětí vytáhl. „Ode mě taky," zakřenil se a položil mi něco na hlavu. Sundala jsem si onen předmět, který se ukázal býti černým kloboukem. Kývla jsem na znamení díku a sevřela v náručí Nikol, která si to ke mně zvesela hrnula.

„Veselé narozeniny a šťastný nový věk," zanotovala nejoriginálnější přání a podala mi malou krabičku. Taky jsem poděkovala, ale to už ke mně přišli Lucas s Michalem.

„A od nás jeden velký dárek," prohlásili unisono. Pousmála jsem se a převzala poměrně velkou, i když zároveň docela úzkou krabici. Lucas mi ještě dal knížku, prý abych si nemyslela, že mu nestojím za samostatný dárek. Zbýval už jen Danny. Nikde jsem ho neviděla. To byl taky důvod, proč jsem potichu vyjekla, když se mi obtočily jeho paže kolem pasu.

„Všechno nejlepší," zašeptal mi potichu do ucha. Ucítila jsem, jak mi něco, nejspíš nějakou tenkou krabičku nebo hrubou obálku, vsunul do zadní kapsy od džínů. Nijak jsem neřešila, že tam ruku nechal déle, než bylo třeba.

„Tak už přestaňte cukrovat, vy dva, a pojď si rozbalit dárky, Andy," zavolala na mě z pohovky Sára. Seděla s Ondrou na dvojsedačce, na další Digi s Kamilem, Michal v křesle, Lucas a Jerry na trojsedačce, mezi nimi Nikol. Volné už bylo jenom jedno křeslo, kam si sednul Danny a přitáhl si mě na klín. Byla jsem si jistá, že jsem zčervenala.

„Víte, že jsem vám říkala, že nic nechci?" povzdechla jsem si a přejela pohledem všechny přítomné. Lucas se zašklebil a přikývnul.

„Jasně, že víme," přitakal Jerry. Danny mi jen dýchal na krk. Na rukách mi naskočila husí kůže.

„Nejdřív ten od nás," nahodila Digi psí oči a Kamil se přidal.

„Tak jo," řekla jsem se smíchem, našla příslušný balíček a opatrně roztrhla balící papír. Vytáhla jsem cédéčko. Byla to nová deska Black Veil Brides, Set The World On Fire. Zpěvák, vlastně všichni, ale hlavně zpěvák, co se shodou okolností jmenoval jako já, vypadal mnohem líp než na We Stitch These Wounds. A taky jsem si všimla, že už s nimi nebyla Sandra Ava, ale nějaký nový bubeník.

„Děkuju moc," zvedla jsem pohled ke Kamilovi s Digi. Ti se jen zakřenili. Vrátila jsem se pohledem k CD v mých rukách. Rychle jsem přelétla pohledem jména členů skupiny. Zastavila jsem se u jména  toho, které jsem neznala. Christian „CC" Coma.