Nezvratný osud

Blesk udeřil

Než jsem si stihla pomyslet cokoli dalšího, moje záda do něčeho tvrdě narazila. Potom, co je následovala i hlava a já uviděla oblohu, mi došlo, co se vlastně stalo. Marek mě dostal na zem. A skláněl se nade mnou. Hlava mi třeštila bolestí. Tiše jsem zaúpěla. Marek si to vysvětlil trochu jinak.

„Vzdáváš se?" naklonil se ke mně, až se jeho rty otřely o moje ucho. Zachvěla jsem se. Odporem.

„Já. Se. Nikdy. Nevzdám!" zavrčela jsem s důrazem na každé slovo a rozmáchla se pravou rukou. Věděla jsem, že tím, že ležím, můj úder nebude tak silný, jak bych si přála, ale když moje dlaň naplocho dopadla na Markovu spodní čelist a ozvalo se uspokojivé křupnutí, věděla jsem, že to stačilo.

Marek zaúpěl a svezl se na zem vedle mě. Vyhoupla jsem se na nohy a následně se na něj vrhla. Nohama jsem mu znemožnila pohyb těch jeho, přimáčkla mu ruce mezi nás a loket jsem mu bolestivě přimáčkla k ohryzku. Všimla jsem si, že se mu v očích zaleskly slzy.

„Vzdáváš se?" zopakovala jsem jeho slova, naše nosy se skoro dotýkaly. Kdyby nešlo o to, o co šlo, museli bychom vypadat jako pár, co po sobě strašně touží.

Marek něco zachrčel. Nechápavě jsem nadzvedla obočí, a až pak mi to došlo. Odtáhla jsem loket tak, aby Marek mohl promluvit, ale aby mi nemohl utéct.

„Vzdávám se," zachraptěl.

„Na Nikol ani nesáhnete. Nikdo z vás. Necháte nás na pokoji," začala jsem si diktovat podmínky. Marek přikývnul.

„Přijímám," vypadlo z něj.

„Tak dobře," přikývla jsem a slezla z něj.

Sotva jsem se postavila, začal ze mě pomalu vyprchávat adrenalin a začala jsem pociťovat všechny rány. Zaregistrovala jsem, že ten kluk, myslím, že Aleš, strčil do Nikol, která se zapotácela, ale hned, jak našla rovnováhu, vyběhla za mnou. Jerry předal Alenu Ondrovi a všichni vyšli směrem k nám. Marek se sbíral ze země. Všechno nasvědčovalo tomu, že se nic neděje. Otočila jsem se k Markovi zády, abych vyšla vstříc svým přátelům. A to byla největší chyba, kterou jsem to odpoledne udělala.

Nikol něco zakřičela, Jerry a Sára se naplno rozběhli k nám. Markův tým začal povykovat. Chtěla jsem se otočit, ale byla jsem moc pomalá.

Něco mě udeřilo zezadu do hlavy. Ostrou bolest následovalo i tupé tepání v kolenou a na dlaních. Nechápala jsem to. To už ale můj obličej tvrdě dopadl do něčeho mokrého, co pokrývalo trávu, a moje mysl upadla do sladkých vod bezvědomí.

Nikol

Sledovala jsem, jak Andy slezla z Marka, a Aleš do mě strčil. Konečně! To jejich olizování a osahávání... Budu se muset kompletně vydesinfikovat.

Pod ránou do zad jsem klopýtla, ale ztracenou rovnováhu jsem našla skoro hned a vyběhla jsem. Všimla jsem si, že Andyini kamarádi s Alenou na druhé straně udělali totéž.

„Ne!" vykřikla z ničeho nic Sára a s Jerrym vyběhli k Andy, s Ondrou a Alenou v patách. Podívala jsem se na Andy...

...a ztuhla jsem na místě. Donutila jsem se pokračovat a taky vyběhla, oči upřené na výjev před sebou.

Marek se sesbíral ze země a sebral – větev? Asi ano, nevěděla jsem, co jiného by to asi tak mohlo být. Andy se začala otáčet a Marek se rozmáchnul.

První, co mi vytanulo na mysl, bylo, že Marek teď podváděl a Alenu odvezou do západní čtvrti. To už ale začalo téct Andy z hlavy a moje jediná kamarádka se svezla do kaluže své vlastní krve vytékající jí z hlavy. Ještě jsem přidala.

„Panebože!" vyjekla jsem, když jsem doběhla k Andy, u které už klečeli Sára s Ondrou. Zaječela jsem a začala panikařit.

Ondra

„Do prdele!" zamumlal jsem, když jsem ze sebe strhával košili. Celá parta jsme věděli, že má Andy špatnou srážlivost krve. A, přiznejme si, tohle bylo dost závažné poranění.

„Na," podal jsem košili SJ, která opatrně zvedala Andy hlavu. Vytrhla mi košili z rukou a nacpala ji Andy pod hlavu.

„Do prdele, neječ!" utrhnul se Jerry na Alenu, nebo na Nikol? Možná na obě. Zalovil v kapse.

„Mám volat rychlou?" zeptal se, zatímco tiskl Aleninu ruku, aby nezběhla na druhou stranu. SJ zavrtěla hlavou.

„Budeme tam rychleji," prohlásila a podívala se na mě. Přikývnul jsem. Rozuměli jsme si beze slov. Vzal jsem bezvládnou Andy do náruče.

„Ty jdeš s námi," štěkla SJ na Nikol. Ta jen vyděšeně přikývla a vyběhla za námi. Klusal jsem opatrně k motorkám, SJ vedle mě odvazovala Andy obvaz z jednoho zápěstí, aby jím mohla přichytit Andy moji košili k hlavě. Když se jí to povedlo, trvalo to sotva minutu, ani ne, vyvedla naše motorky. Položil jsem si Andy před sebe a nasednul.

„Jeď s Nikol, já ji vezmu," zaslechnul jsem SJ. Ohlédl jsem se a viděl, jak Nikol naskakuje za Jerryho a SJ si za sebe posadila Alenu, aby ji měla pod dohledem.

„Jedem," zavelela SJ a jako první vyjela do ulic, za ní já, a nakonec Jerry s Nikol. Doufal jsem, že tam budeme brzo, i když jsem věděl, že je to jen kousek. I tak mi to připadalo víc než dost.

Dojeli jsme před nemocnici. Seskočil jsem z motorky, nechal ji tam a rozběhl se ke dveřím, rozrazil jsem je ramenem.

„Potichu, chlapče," okřikla mě recepční, ale sotva všimla Andy, její tvář zbledla. Zaběhla za dveře.

„Doktore, doktore!" zahulákala jako na lesy. „Naléhavý případ!" Sotva to odřekla, přiběhl doktor v bílém plášti. Poznal jsem v něm Andyina doktora, tedy toho, co ji ošetřoval minule. Jen se na nás podíval a hned na mě mávnul, abych šel za ním.

„Slečna Biersack?" zeptal se. Přikývnul jsem, ale pak jsem si uvědomil, že mě vlastně nevidí, když je přede mnou, a potvrdil jsem mu to slovně.

„Tak mi ji položte sem. Je vás víc?" zeptal se ještě.

„Přijdou za ní ještě čtyři. Teda hned. Brzo se tady objeví ještě dalších... pět," spočítal jsem to rychle. Doktor přikývnul.

„Tak buďte v čekárně. Až něco zjistím, přijdu vás informovat," prohlásil nesmlouvavě a vystrčil mě ze dveří.