Znala jsem Siriuse Blacka II ✔

Whitová strikes again!✔

Dny, týdny a dokonce i pár měsíců už uběhlo a já si začínala zvykat na to, že jsem poněkud kuriózní učitelka na Škole čar a kouzel v Bradavicích. Studenti Nebelvíru mě milovali, pro ostatní koleje jsem taky byla oblíbenou profesorkou, teda až na Zmijozel, ale to mi zas až tak nevadilo. Byla zrovna sobota a já ležela v posteli ve svém kabinetu a jen tak přemýšlela. Nemá cenu se jen válet. Vstala jsem a můj pohled zavadil o skříň, do které jsem nacpala své famfrpálové vybavení. Ani nevím proč, najednou jsem ho zase chtěla vidět a obléct se do něj, vzpomínat na zápasy a sebevražedné tréninky s Jamesem Potterem. Nejdříve jsem ale navštívila koupelnu a oblékla si na sebe něco více, než je noční košile. Kochala jsem se pohledem na svůj rozložený dres, když najednou někdo zaklepal. Byla jsem už oblečená, jen mé vlasy byly poněkud rozevláté, tak jsem otevřela. Poslední, koho bych čekala, byl student sedmého ročníku, David Wood.
,, Ehm, dobré ráno, slečno profesorko," zamumlal nesměle.

,, Dobré ráno Woode, co potřebujete?" řekla jsem a jeho pohled zabloudil k mé posteli plné věcí na famfrpál.
,, Vy jste chodila do Nebelvíru, že?" zeptal se najendou.
,, Ano."
,, A hrála jste také útok za kolejní družstvo?"
,, Souhlasí, ale proč se ptáte?"opáčila jsem udiveně.

,, Protože jste porazila Zmijozel. Blíží se první famfrpálový zápas a víte, já jsem kapitán družstva, a tak jsem si myslel, jestli byste mi nepomohla s tréninkem," zeptal se a pokusil o odzbrojující úsměv.

,, Pokud budu mít čas, tak ráda pomůžu," odpověděla jsem a usmála se.
,, Nevadilo by vám, kdybych se podíval na vaši famfrpálovou výbavu?" zeptal se a já kývla, ať jde dál. Fascinovaně si prohlížel můj dres, koště, chrániče, brýle, prostě všechno.

,, Páni, to je Střela 5000? Na to, že je tohle koště už starší model, má stále skvělý výkon."
,, Já vím, tehdy byla taky pěkně drahá. Dostala jsem ji sice od rodičů, ale pak jsem měla brigádu v potřebách pro famfrpál. Mám ještě Kometu," řekla jsem a sáhla do skříně pro koště po Siriusovi.

,, To je taky skvělé koště. Já mám Zameták 100, ale chtěl bych Raketu, znáte ji?"
,, Jistě, teď ji dali nově do výlohy v Prasinkách, chodím ji pozorovat, je to super koště."

,, Páni, vy jste vážně skvělá učitelka, vůbec tak ale nevypadáte, ztratila byste se mezi mými spolužáky," řekl a já jsem se usmála.
,, Ano, tak dlouho jsem už nebyla v Nebelvírské společenské místnosti. Pořád mám ještě kravatu a šálu s rukavicemi s našimi barvami. Změnilo se něco, nebo vztah mezi náma a Zmijozelem je pořád celkem napjatý?"
,, Myslím, že je to pořád stejné," zaculil se.
,, Zmijozelští studenti mě moc nemusí. Když já si nemůžu pomoct, vždycky jsem chtěla říct: Odebírám Zmijozelu dvacet bodů," řekla jsem a on se rozesmál.
,, Stejně jste nejlepší profesorka na škole a když se do vás někdo ze Zmijozelu bude navážet, tak si to s ním vyřídíme, nebojte."
,, Já se ubráním sama, ale děkuju za nabídku," řekla jsem se smíchem.
,, Kdybyste chtěla, tak nám trénink začíná za hodinu, budeme moc rádi, když přijdete."

,, Určitě přijdu, pokud mi do toho něco neodkladného nevleze. Mějte se Woode, myslím, že trefíte," řekla jsem a vyprovodila ho ke dveřím.
,, Děkuju moc, mějte se, slečno profesorko," řekl a odešel. Musela jsem se usmát. Mezi nebelvíry jsem byla zřejmě hodně oblíbená. Šla jsem na snídani a sedla si vedle Minervy. Ta se na mě usmála.
,, Dobré ráno, Helene. Tak jak se vám líbí učit, chovají se k vám studenti slušně?"

,, Dobrá ráno, Minervo. Učení mě moc baví a kromě určité odtažitosti studentů ze Zmijozelu se všichni chovají slušně. Někdy si mě sice spletou s nějakou studentkou, ale potom je alespoň zábava," řekla jsem.