Znala jsem Siriuse Blacka II ✔

Nemocnice u svatého Munga ✔

Bylo něco kolem páté hodiny ráno, když mě vzbudil nějaký zvuk. Hned jsem vzhlédla a uviděla jsem tetu Molly, která unaveně vešla do místnosti k nám a mdle se pousmála. Šťouchla jsem do Freda, který sebou trhl a vzápětí se s obavami podíval na svou matku. 
,, Bude v pořádku, teď spí. Momentálně u něj sedí Bill, ale v nejbližší době ho budeme moci jít navštívit," řekla a Fred se opět zhroutil zpět na pohovku s obličejem schovaným v dlaních. George a Ginny vstali, vrhli se k matce a objali ji. 

,, Snídaně! Kde je ten zatracený domácí skřet, Kráturo, KRÁTURO!" křičel táta. Krátura však na jeho volání nereagoval.

,, Kráturo, udělal bys nám snídani, prosím?" zavolala jsem já a v přístěnku vedle mě to zašustilo. Dvířka se otevřela, Krátura vylezl a uklonil se mi.
,, Co si slečna Blacková přeje?" řekl a já viděla jak táta rudne vzteky. Jeho vlastní domácí skřítek ho za mák neposlouchá. Já trochu zčervenala.

,, Ehm, mohl bys nám připravit snídani, myslím pro...devět lidí? Děkuji," řekla jsem.
,, Pro vás, jistě," řekl, uklonil se a ještě předtím, než zmizel do kuchyně, se na tátu ušklíbl. 

,, No, já raději půjdu a pohlídám ho, jestli nás nechce otrávit," utrousil táta a my, kteří jsme nepatřili do rodiny Weasleyových, jsme se raději vytratili, abychom jim ponechali soukromí a nemuseli přihlížet jejich neštěstí. Mamka šla někam do jiného patra a já s Harrym jsme šli za tátou. Harry vytahoval talíře z příborníku, když k němu přišla teta Molly, vzala mu je a pevně ho objala.
,, Nebýt tebe, Harry, vůbec nevím, jak by to všechno skončilo. Nejspíš by trvalo celé hodiny, než by Artura našli, a to už by bylo pozdě," sdělovala mu přidušeně a já polkla. Chtěla jsem se opět vytratil, ale Molly objala i mě.
,, A-ale, p-proč, vždyť jsem nic neudělala-" bránila jsem se.
,, Ššš, doběhla jsi pro pomoc někoho z Řádu a zachránila tak mého Artura, děkuju. Nedovedu si představit, jaká by z toho všeho byla polízanice. Podívejme se na chudáka Sturgise Tobolku..." řekla a pak mě pustila. Obrátila se k tátovi. Děkovala mu, jak se o její děti postaral. 

,, Ach, Siriusi, jsem ti tak vděčná...Podle nich si tam ještě nějakou dobu poleží a bylo by báječné být mu blíž. Jenže to by nejspíš znamenalo, že tady zůstaneme i na Vánoce."

,, Čím víc lidí, tím líp!" prohlásil táta a znělo to tak upřímně, že se na něj Molly zářivě usmála.

Během oběda nám dorazily kufry z Bradavic a my se převlékli do mudlovského oblečení. Oblékla jsem si upnuté černé džíny, zimní boty, červenou flanelovou košili, vínovou mikinu s kapucí a černý zimní kabát. Své uhlově černé vlasy jsem si stáhla do vysokého culíku a když jsem se prohlížela v zrcadle, tak jsem s potěšením konstatovala, že vypadám úplně jako mudla. Potom se objevili Pošuk Moody a Tonksová, kteří nám dělali doprovod londýnskými ulicemi. Moody měl nakřivo nasazenou buřinku, aby zakryla jeho čarodějné oko, a Tonksová měla zase krátké, zářivě růžové vlasy. Jeli jsme metrem a vystupovali jsme v samém centru Londýna. Byla tady celkem velká tlačenice, ale po chvíli jsme už jeli po pohyblivých schodech nahoru a obestřel nás chladný zimní vzduch. Harry se zeptal Pošuka, kde je vlastně Nemocnice svatého Munga schovaná. 
,, Kousek odtud," zabručel Moody, když jsme vyšli na ulici přeplněnou mudly shánějícími vánoční dárky. 

,, Dalo nám velikou práci najít místo, kde by nemocnice mohla být. V Příčné ulici není dost velká budova a strčit ji pod zem...neprospívalo by to pacientům. Takhle sem nemocní můžou chodit celkem nepozorovaně, prostě se ztratí v davu."

,, Jsme tady!" zahlaholila Tonksová. Došli jsme ke starobylému domu z cihel, který se jmenoval Berka a Máčil s.r.o. Budova působila sešle a zanedbaně. Ve výloze bylo několik ošklivých figurín se starými modely šatů. Cedule v zaprášeném okně hlásala: ZAVŘENO ZA ÚČELEM REKONSTRUKCE. Tonksová se naklonila k jedné obzvláště ošklivé figuríně, až její dech zamlžil sklo.