Znala jsem Siriuse Blacka II ✔

Seznamuji se s Klofanem ✔

Zrovna mám volnou hodinu nenapadlo mě udělat nic chytřejšího, čím bych se zabavila, než vyběhnout na školní pozemky. Užívala jsem si vůni přicházejícího podzimu a šla kolem Hagridova srubu, když jsem najednou periferně zahlédla pohyb. Přemohla mě zvědavost. Hagrid měl za srubem takovou ohradu a v ní, počkat, co? Mělo to orlí hlavu porostlou peřím, veliké zkoumavé žluté oči a hrozivě vypadající zobák. Dále to mělo dvě veliká křídla. Za nimi peří plynule přecházelo v srst a koňský zadek s ocasem a kopyty. Jeho přední nohy byly také porostlé peřím a byly to jakési pařáty. Když jsem překonala počáteční šok, tak se mi ti tvorové zdáli i krásní a vznešení.
,, Nazdar, Selene, no nejsou to rozkošný potvory, tyhle hipogryfové?" zeptal se mě s úsměvem Hagrid, který jim právě doléval vodu do koryt ve výběhu.
,, Ahoj, Hagride. Jsou moc krásní," řekla jsem upřímně a pozorovala je. Byli tu hipogryfové několika různých barev. Hnědák, bělouš, grošák, ryzák a vraník a všichni vypadali stejně vznešeně a hrdě.
,, Nechceš se s nima pozdravit? Ale pozor, voni jsou moc hrdý zvířata. Pomalu k němu přijď, ne úplně blízko a ukloň se. Když se taky ukloní, můžeš jít k němu a šáhnout si na něj, když ne, raději couvej zpět. Jo a taky radši moc nemrkej," řekl Hagrid a odvázal šedého hipogryfa, který byl lehce grošovaný.
,, Tak tohle je Klofan," řekl nadšeně a onen hipogryf si mě zvědavě prohlížel. Opatrně jsem udělala pár kroků směrem k němu a uklonila jsem se. Nejdřív nedělal vůbec nic, tak to není dobrý. Udělala jsem krok dozadu, stále jsem byla v předklonu. Najednou sklopil hlavu a udělal něco, co by se dalo považovat za uklonění.
,, Výborně Selene, teď si ho můžeš jít pohladit," zajásal Hagrid a já se nesměle blížila ke Klofanovi. Natáhla jsem k němu ruku a on trošku ucukl. Čekala jsem a už mi od samého nemrkání začaly téct slzy. Po chvilce se jeho zobák přiblížil k mé ruce a já ho po něm pohladila. Slyšela jsem zvuk, který připomínal slastné zamručení.
,, Výborně, teď už se na něj můžeš posadit."
,, Cože, je to vážně dobrý nápad, ehm, Hagride, počkej," zaprotestovala jsem, když mě zvedl a posadil na Klofana, který, díky Bohu, nejevil nejmenší známky odporu a nechal se ode mě drbat na krku. Fajn, klídek, je to jako na koni, prostě se budu držet stehny a zezadu mi dělají oporu křídla. Najednou ho Hagrid plácl přes zadek a Klofan se rozběhl. Já jsem chvíli nadskakovala, ale pak jsem našla způsob, kterým se dá celkem bezpečně držet a uklidnila jsem  se. U Merlina, Klofan se odrazil od země a my letíme!! Páni, vznesli jsme se už do pěkné výšky, vidím pozemky, Bradavický hrad, jezero, nad kterým jsme letěli právě teď. Cítila jsem se najednou tak svobodná a volná, že jsem prostě musela začít křičet.
,, Wáááu, wohooooou, tohle je tak super!" řvala jsem z plných plic a roztáhla ruce. Přála jsem si, aby tohle nikdy neskončilo. Od mámy a z jejích vzpomínek jsem věděla, že teď se ve mně právě ozvalo mé nespoutané a divoké, já, které mám hlavně po tátovi, a oči se mi trošku zalily slzami. Doufám, že se tady objeví a vyslechne mě. Chci mu říct pravdu a chci, aby mě měl, rád. Mamka je jistě někde poblíž. Klofan začal klesat a já jsem smutnila, že tenhle naprosto boží okamžik plný svobody skončí. Snesli jsme se zpátky za Hagridem a když viděl můj šťastný a spokojený výraz, nadmul se pýchou.
,, Teda Hagride, to bylo naprosto úžasné, nemohla bych si to někdy zopakovat?"
,, No jasně, příště třeba můžeš vyzkoušet Pařátka," řekl a ukázal na inkoustově černého hipogryfa s opravdu vtipným jménem, přihlédneme li k tomu, že je to mohutný tvor s mohutnými drápy a ještě mohutnějšími pařáty.
,, On se jmenuje Pařátek?" zeptala jsem se smíchem.
,, No, jo, ehm, musel jsem jim dát nějaký jména, ne?"
,, Když ona ho ta zdrobnělina jaksi nevystihuje," řekla jsem se smíchem a naposledy jsem se zahleděla do těch velikých žlutých očí.

Šla jsem zrovna z odpoledního vyučování, když jsem uviděla Hagrida, jak v náručí nese toho aristokratického protekčního spratka, který si svíral ruku a pokřikoval nějaké nadávky.
,, Ach, ouch, bože, ta pitomá přerostlá slepice mě zabila! Za chvíli mi upadne ruka, nebo vykrvácím, či jinou cestou tady umřu!" hulákal Malfoy a i když byl asi zraněný, tak mi ho moc líto nebylo, teda spíš vůbec. Nejhorší je, že je to můj příbuzný. Ano, slyšíte dobře, Draco Malfoy je můj příbuzný. Jeho matka je sestřenice mého táty, za svobodna Narcissa Blacková. Můžu se jen modlit, že to o mně Draco neví a že se to ani nedozví, protože by mě tím jistě vydíral. Já moc dobře vím, že mi loni tu hudební valentýnku poslal on!

 Příští týden se koná nábor do kojeních družstev a já to chci zkusit jako útok. První letošní utkání hrajeme my a Zmijozel, tak se budu muset snažit! Oliver je mimo hřiště moc hodný kluk, ale na tréninku je přísnější než Minnie, požaduje perfektní výkony a umí z hráčů vymáčknout maximum. U vchodu do Velké síně jsem potkala mamku. Kývla mi na pozdrav a já se na ni usmála.
,, Ahoj, mami, je všechno v pořádku?" zeptala jsem se 
,, Nazdar, Sel, jasně, že je. Tak co, jaká je obrana s Remusem? Doufám, že mu říkáš pane profesore!" napomenula mě mamka.
,, Samozřejmě, ježiš, mami, přece nechci, aby si ostatní mysleli, že mám protekci," zazubila jsem se.
,, Správně, Sel," řekla mamka a pohladila mě po hlavě.
,, Mami, tady nejsme doma," řekla jsem znechuceně, ale mamku to evidentně pobavilo.
,, Jsi celá já. To mi připomíná, zítra by ti měl přijít Kulový blesk a pokud to půjde, neznič ho hned první den."
,, Páni, já se tak těším!" vypískla jsem a začala spřádat plány, jaké kreace budu se svým novým košťátkem provádět.
,, Nezapomeň, že to koště máme spolu, tak ho raději nikomu nepůjčuj. No, Harrymu snad můžeš. U něj máš jistotu, že umí lítat a nerozplácne se na astronomické věži," řekla mamka a obě jsme se rozesmály.
,, Díky, Helene, že máš ve mě takovou důvěru," ozvalo se za námi.
,, Nazdar Harry!" zahlaholila mamka.
,, Ahoj, Helene. Je zatím všechno v pořádku? Jaké to je, pracovat s mozkomory?" zajímal se Harry.
,, No, nepříjemné, ale když víš, jak je zahnat, dá se to zvládnout," vysvětlovala mamka.
,, Ty to umíš?" koukal na ni užasle Harry.
,, Ehm, ano. Už od třetího ročníku, ale je to velmi pokročilé kouzlo a dalece tehdy přesahovalo rámec mé kouzelnické úrovně. Nechápala jsem, že mi to vyšlo, ale vyšlo. Občas se dějí věci, které se nám na první pohled zdají nepochopitelné a pravda je někdy tam, kde bychom ji nejméně čekali," povzdechla si mamka. To asi narážela na tátu.
,, Páni, ty musíš být ale mocná čarodějka."
,, No, možná máš pravdu, Harry," usmála se mamka a trochu zčervenala.