Znala jsem Siriuse Blacka II ✔

Táta byl na hradě? ✔

Seděla jsem na posteli a přemýšlela o svém odpoledním programu. Dnes netrénujeme a úkoly jsem stihla udělat o volné hodině. Kdybych byla ve třetím ročníku a výš, tak jdu s ostatními do Prasinek. Hrad je bez pěti ročníků tak prázdný!  Všichni si vyrazí pryč a já musím trčet na hradě a koukat z okna! Moc se mi nechtělo sedět v ložnici a počítat pavučiny, tak jsem se rozhodla, že navštívím Remuse. Teď neučí, protože...no řekněme, že měsíc mu dává zabrat. Určitě ho potěší, když za ním přijdu a navíc, měla bych mu říct o své schopnosti. Šla jsem chodbami, které vedly ke kabinetu obrany proti černé magii. Ocitla jsem se před starými dubovými dveřmi a jemně zaklepala. Žádná odpověď. Proboha, není mu nic? Snape vypadal na to, že by mu do jeho lektvaru nejraději přimíchal projímadlo. 
,, Remusi, jsi v pořádku?" řekla jsem nervózně a uslyšela jsem kroky. Dveře se se skřípotem pootevřely a Remus vykoukl. Jeho obličej byl bledý a pod očima měl pár temných kruhů.
,, Ach, Selene, pojď dál. Vypadám hrozně, však to znáš...Přivezli mi ďasovce, nechceš se na něj podívat?" zeptal se unaveným hlasem a já zakývala.
,, Tak dobře, já, no, potřebuju si s někým promluvit."
,, Jistě, pojď dál," řekl mile a já vešla dovnitř. Remus se sotva držel na nohou. Kulhal a opíral se o hůl. Chudák. Zrovna takový úžasný a laskavý člověk musí takhle trpět. Posadila jsem se na jeho postel a on vedle mě.
,, Tak, co tě trápí?" zeptal se jako nějaký lékouzelník. Musela jsem se usmát.
,, No, kromě hodin lektvarů a toho, že jsem při letu málem spadla z hiporyfa, to je fakt,  že jsem zjistila, že mám jednu vážně divnou schopnost, nedá se moc popsat, lepší bude, když ti to ukážu," řekla jsem a Remus  se na mě překvapeně podíval. 

,, Jsem jedno ucho," řekl a já stiskla jeho ruku. Zase se objevilo bílé světlo jako tomu bylo u Freda a já byla v jeho mysli. Viděla jsem jeho hodiny, myšlenky a vzpomínky na školní léta. Viděla jsem mamku, která ležela na ošetřovně a byla ošklivě poškrábaná. Vedle ní ležel Remus v obvazech a tvářil se jako hromádka neštěstí. Pocítila jsem cuknutí a naše ruce se rozpojily.
,, Dokážeš někomu vejít do mysli, aniž bys použila Legillime, jen ho musíš držet za ruku," přemýšlel Remus nahlas a já přikývla.
,, Zatím nevím, jak rozsáhlá ta schopnost je. Možná ti do hlavy můžu vložit představu, nebo ukázat svou vzpomínku, ale zatím nevím, jak se to dělá."
,, Kdy jsi na to přišla?" ptal se Remus se zájmem.
,, Před pár dny. Slyšel jsi někdy o někom, kdo by to taky uměl?" řekla jsem rychle.
,, Někteří černokněžníci umí číst mysl i bez hůlky, jako třeba Voldemort, ale tohle není černá magie. Já upřímně nevím, co to je," řekl Remus zamyšleně. Nechali jsme otevřené dveře a na konci chodby jsme uslyšeli kroky. Remus vykoukl ze dveří. 
,, Harry, co tady děláš, kde máš Rona a Hermionu?" slyšela jsem ho říkat.
,, V Prasinkách," odpověděl Harry mrzutě.
,, Aha. Nechtěl bys ke mně zajít a podívat se na ďasovce? Právě mi ho přivezli. "
,, Cože vám to přivezli?" zeptal se Harry a vešel do kabinetu. Když mu zrak sklouzl na mě, tak se překvapeně usmál.
,, Ahoj, Sel," pozdravil mě už o poznání veseleji.
,, Ahoj, Harry," oplatila jsem mu pozdrav i úsměv. Harry si prohlížel akvárium s tou ošklivou rohatou věcičkou. 
,, Je to vodní démon. Vidíš ty jeho nepřirozeně dlouhé prsty? Jsou silné, ale hrozně křehké. Dáš si čaj Harry, Selene?" zeptal se nás Remus.
,, Ano, díky."
,, Tak dobře," řekl Harry a Remus hůlkou poklepal na kotlík, ze kterého se začala linout pára. Harry vypadal trochu zamyšleně.
,, Harry, je všechno v pořádku?" zeptal se ho vlídně Remus.
,, No, ehm, díky za čaj, já už půjdu," řekla jsem a mrkla na Harryho. Nechtěla jsem je rušit.
,, To je v pořádku, Sel, klidně tady zůstaň," řekl vlídně a já jsem se posadila vedle něj. Harry pak odpověděl na Remusovu otázku.
,, Ne. Teda vlastně ano. Pamatujete si na ten den, kdy jsme zápasili s bubákem?"
,, Ááno," přitakal protáhle Remus.
,, Proč jste mě nenechal se s ním vypořádat?"
,, Myslel jsem si, že to víš. Předpokládal jsem, že na sebe vezme podobu lorda Voldemorta. Asi jsem se mýlil, ale nechtěl jsem, aby ho studenti zahlédli, zbytečně by je to vyděsilo."
,, No, napadl mě Voldemort, ale pak jsem si vzpomněl na ten večer ve vlaku a na mozkomory."
,, To je moudré, Harry, ze všeho nejvíc se bojíš právě strachu," pokračoval Remus. Přerušilo ho klepání na dveře.
,, Dále," řekl a ve dveřích se objevil Snape a nesl pohár, ze kterého se kouřilo. Když uviděl mě a Harryho, oči se mu zúžily. Já vím, co je to za lektvar, to je Vlkodlačí lektvar. Správně, ale v nitrobraně jste se, jak se tak dívám, nezlepšila. Škubla jsem sebou.