Znala jsem Siriuse Blacka II ✔

Že by atentát? ✔

Blížil se první famfrpálový zápas, který jsme hráli proti Zmijozelu. Ti...momentálně mě nenapadá adekvátní nadávka, se naše hráče snaží všemožně vyřadit ze hry. Rona, který je naším novým brankářem, si dobírají asi nejvíc a nejhorší je, že si každým dnem věří stále méně. Na mě už taky bylo několik atentátů, ale zatím jsem všechny úspěšně odhalila. Warrington se mě pokoušel uřknout, shodit na mě regál plný knih, napařit mi školní trest, prostě toho bylo spoustu. Zrovna jsem šla po chodbě, když mi hlasitě křuplo v ruce, která se mi velice bolestivě zkroutila a já měla co dělat, abych nevykřikla. Vydala jsem jen slabé och, které na mě upozornilo dvojčata.

,, Copak nám tu vzdycháš, Zelenoočko?" řekl Fred s úsměvem. Ten mu ale zmizel, když uviděl mou ruku.

,, Někdo mi musel kouzlem zlomit ruku, bolí to jako čert," vydechla jsem a můj úsměv se zkroutil do bolestné grimasy.

,, A sakra, zítra je zápas, musíš se z toho dostat. Začíná ti to otékat, měla by sis rychle zajít na ošetřovnu," poznamenal George.

,, Máš pravdu, ale já, no, mám teď dvouhodinovku lektvarů se Snapem, no, ehm-" vysvětlovala jsem klukům, když jsem koutkem oka uviděla právě jeho.
,, Snad se z mé hodiny nechcete ulít, slečno. Běžte hezky do třídy," ozval se známý ledově-posměšný hlas Snapa.

,, Ale, pane profesore, potřebuje na ošetřovnu-" protestoval Fred.

,, Mlčte, Weasley, odebírám Nebelvíru pět bodů," zasyčel Snape.
,, Pane profesore, prosím, samozřejmě se všechno doučím a napíšu i nějakou tu esej navíc, jen mě nenechte si tu ruku ještě víc poranit, opravdu to dost bolí-" kňourala jsem, ale on mě přerušil.

,, Ukažte, podívám se, jestli to vůbec stojí za tu cestu do druhého patra," řekl posměšně a já k němu opatrně natáhla ruku, kterou jsem si podpírala tou druhou, jelikož dost bolela.

,, Pusťe ji-" nařídil mi.

,, Ale pane, to bude bole-" protestovala jsem.

,, Řekl jsem, abyste ji pustila, nebo mne snad nehodláte poslechnout?" vyštěkl Snape.

,, Jistě, pane," řekla jsem, nadechla se a svou pochroumanou ručku jsem opatrně spustila podél těla. Když máte zlomeninu, nemělo by se s ní vůbec hýbat, a navíc to pekelně bolí. Myslela jsem si, že se snad rozbrečím, když mi ji celkem neurvale chytil a zkoumal. Fred s Georgem to celé nasupeně sledovali a viděli, že mě jenom schválně trápí.

,, No tak tedy běžte, Weasley vás jistě doprovodí. Další hodinu chci mít na stole dva svitky pergamenu na téma povzbuzující dryjáky, teď zmizte," řekl chladně a já si uvědomila, že ten, kdo mi to udělal, byl pěkně mazaný. Zasáhl mi pravou ruku, takže bych musela kouzlit levou. Vzala jsem si do ní hůlku a chtěla jsem si tu zlomeninu znehybnit, ale Fred mě zastavil.

,, Hele, raději to udělám já-" zastavil mě.

,, Ehm, počkej, ne, že bych ti nevěřila, ale zvládneš to?" zeptala jsem se úzkostně.
,, Jasně," zazubil se a ruku mi znehybnil. Už to bylo lepší. George šel na hodinu a Fred mě doprovodil na ošetřovnu.

,, Ten Snape je ale zmetek, fakt to bolelo," ulevila jsem si.

,, Kdyby to nebyl učitel, tak bych mu zkroutil tu jeho bledou hnátu , aby věděl, jaké to je," nadával Fred.

,, To bych ráda viděla, zamlouvám si lístky do první řady do budoucna," ušklíbla jsem se a on se usmál. 

,, Bolí to moc?" zeptal se starostlivě.

,, Dost, řekla bych. Díky za pomoc, Frede," odpověděla jsem s úsměvem.

,, Není zač, nic jsem vlastně neudělal, Zelenoočko. Měl jsem Snapa proměnit v osla, vysadit tě na něj a jako princeznu tě dopravit na ošetřovnu," řekl a já se tou představou rozesmála. 

,, Ty jsi ale číslo...Jsme tady, tak...Ahoj a ještě jednou díky," řekla jsem a vešla dveřmi, které mi galantně otevřel.

,, Ahoj," odpověděl a šel si po svých.

,, Dobrý den, slečno Whitová, co vás... ach, copak jste vyváděla s tou rukou?" spráskla ruce Poppy.
,, Někdo mě pravděpodobně uřkl. Šla jsem po chodbě, když mi najednou prasklo v pravé ruce a začala mi natékat."

,, Proboha, už aby těm výrostkům ze Zmijozelu někdo vysvětlil, že je tohle všechno zbytečné..." lamentovala a vyhrnovala mi rukáv.

,, Budu moct zítra hrát?"

,, No, udělám, co budu moct. Brackium Emendo!" řekla a hůlkou opsala osmičku nad mou rukou. Uslyšela jsem křup a vyjekla. Ohnula jsem ji v lokti a protáhla prsty. Už to skoro nebolelo, chtělo to jen zbavit se otoku.

,, Tak, to bychom měli, ještě vám to namažu mastí proti otoku a obvážu, potom běžte raději rovnou na kolej, protože tu ruku dnes už nesmíte namáhat. Zítra se taky šetřete."

,, Vynasnažím se, děkuji," řekla jsem a usmála se na ni. Ona mi úsměv roztržitě oplatila a po pár minutách jsem ošetřovnu opouštěla s obvázanou rukou a pocitem, že zameškám mé neoblíbené lektvary. Na chodbě mě ale potkala Angelina Johnsonová, vykulila na mě oči a chtěla začít křičet, ale já ji předběhla.
,, Silencio!" křikla jsem a místo toho, aby její řev otřásal chodbami, jen naprázdno otevírala pusu a zlostně na mě koukala.
,, Nech mě to vysvětlit, Angie. Šla jsem po chodbě a někdo mě uřknul. Zlomil mi ruku. Šla jsem rychle na ošetřovnu a zítra budu moct hrát," řekla jsem rychle a ona se trochu uklidnila.

,, Finite," dodala jsem a ona si založila ruce v bok.

,, Máš štěstí, Whitová. Tak dobrou hráčku bychom při zápasu se Zmijozelem postrádali," řekla pevně a já zčervenala. Už se těším na zápas, jak to Zmijozelu natřeme!

Další kapitolka je na světě, votes/komenty potěší, vaše sprucelady123 :)