Znala jsem Siriuse Blacka II ✔

Oliver Wood, psycholog. ✔

Skončilo vyučování a já jsem se modlila, aby čtrnáctého února vymazali z kalendáře. Běžela jsem na záchody, kde řádila Ufňukaná Uršula, abych konečně měla trochu soukromí.
,, Ále, kohopak to tady máme?" řekla svým skřípavým hlasem.
,, Ahoj, Uršulo. Znáš ten pocit, když nemůžeš jít po chodbě, aniž by se ti někdo nesmál?"
,, Ano, tohle znám až moc dobře. Copak se ti stalo?" řekla soucitně a posadila se vedle mě. Já jsem jí všechno vyprávěla a ona se rozesmála. Podívala se na rudou obálku v mé pravé ruce.
,, Honem, otevři to!" řekla a já ji poslechla. Rozložila jsem načervenalý papír a četla. Nemusela jsem však číst dlouho, papír byl prázdný.
,, Co to má znamenat, nic tam není?" řekla Uršula a s křikem vletěla do záchoda. Já se jen ušklíbla a papír hodila do splachující se mísy. Potom jsem zamířila do nebelvírské společenky. Vešla jsem do dívčích ložnic a na mé posteli něco bylo. Papírek. Pro mého ďáblíka. Jak vtipné. Otočila jsem ho. Nečum. Tak tohle byl vážně starý vtip, navíc dneska už druhý a stejně trapný. Vyšla jsem z ložnice a posadila se na pohovku pro dva, která byla u krbu, ve kterém plápolal oheň. Zavřela jsem oči. Ucítila jsem, že si někdo sedl vedle mě a položil ruku na opěradlo za mou hlavou. Ne, je mi to jedno, ať je to kdo chce, nepodívám se. 

,, Sel, ty spíš?" ozval se hlas Olivera Wooda a já v mžiku otevřela své smaragdové oči.
,, Ne, jen se snažím uklidnit. Toho ďáblíka se zřejmě jen tak nezbavím," řekla jsem otráveně.
,, To bude v pohodě a navíc, je to roztomilé," řekl a usmál se, já zvedla obočí.
,, Ani ne. Tobě by se líbilo, kdyby ti někdo říkal ďáblík před CELOU školou? Byl to snad ten největší trapas, co se mi kdy stal," řekla jsem zoufale a plácla se do čela. Oliver se rozesmál.

,, No, před celou školou by mi to asi vadilo," prohodil a opřel se. 

,, Tys dostal nějakou hudební valentýnku?" zeptala jsem se a on se usmál.

,, Díky bohu ne hudební," řekl a já se ušklíbla.

,, Alee, stará dobrá papírová? Byla podepsaná?" smála jsem se, ale uvnitř mi moc do smíchu nebylo.

,, Papírová, jak říkáš. A podepsaná nebyla. Díky bohu pro pisatelku, protože líbíš se rozhodně nepíše s ypsilonem," řekl a já dostala úplný záchvat smíchu.

,, Panebože, ještě, že mně někdo poslal valentýnku jen ze srandy," smála jsem se.

,, Ve tvém věku jsme si podobné dopisy taky psali navzájem, jednou jsem i uvěřil tomu, že jsem pro jednu neznámou ctitelku sladký koloušek, než mi kluci prozradili, kdo to napsal," řekl upřímně a já se zašklebila.

,, Jsem ještě mimčo, já vím. Znamená to, že ve tvém věku už píšeš seriózně?" zajímala jsem se a on se zamyslel.

,, Nepíšu, mluvím. Teda, mluvil bych, kdybych měl ke komu," smál se a já uhnula pohledem. Jsem jenom hloupá malá holka, co se zakoukala do staršího spolužáka, který ji bere jen jako dceru oblíbené učitelky. Usmála jsem se. Budu se držet při zemi a zakážu si podobné výlevy, bude mi pak líp.

,, Někdo se určitě brzo najde, zkus začít trénovat bez trička. A ehm, už je pozdě, jdu spát, ahoj," řekla jsem a nechala ho tam sedět samotného.

Dny ubíhaly a nastal den zápasu Nebelvíru s Mrzimorem. Všichni se na něj moc těšili a já samozřejmě taky, už jsem si vyhlédla místo na tribuně, odkud nejlíp uvidím. Najednou přiběhla Minnie a začala něco hlásit. Drcla jsem do Rona, aby mi řekl, co to bylo, protože jsem z toho neslyšela vůbec nic. Kruciš, dnešní utkání se ruší! Naštvaně jsem sešla za naším týmem a Ron mě následoval.
,, Vy tři, následujte mě, ale varuji vás, bude to trochu šok, došlo k dalšímu útoku," řekla a nás zamrazilo. Mířili jsme na ošetřovnu. Pomalu jsme vešli a uviděli ji. Hermiona ležela na posteli a byla bledá jako stěna. V ruce svírala zrcátko.
,, Ale ne, Hermi, neboj, uzdravíš se nám," řekla jsem a Harry ji hladil po ruce. Chudinka, zajímalo by mě ale, co dělala s tím zrcátkem, budeme na to muset přijít.